středa 26. října 2016

Jak jsem poslouchal br. Veitha

V posledních týdnech, v každém sboru, který navštívím, skloňují jméno evangelisty Waltera Veitha. Nejspíš jste o něm už také slyšeli…

Reakce na jeho přednášky nejsou jednoznačné. Na jedné straně slýchám věty typu: „Konečně někdo pozvedl podstatu adventistického poselství z prachu a hovoří otevřeně o tom, o čem by měli mluvit všichni adventisté.“ Nebo: „Konečně má někdo odvahu pojmenovávat věci pravými jmény a nekrčí se ustrašeně před dlouhými prsty Šelmy.“ Slyším také příběhy lidí, kteří na základě jeho kázání nalezli cestu do naší církve. A to je úžasné!

Pak jsou tu ale i hlasy kritičtější, hovořící o nekorektnosti jeho přednášek, toho, jak jsou organizovány, dokonce, že mnoho lidí odrazují.

„No chlape“, řekl jsem si, „nezbývá ti nic jiného než si ty přednášky poslechnout a sám uvidíš co a jak“. Od úmyslu jsem přešel k činu!

Právě tyto své postřehy se pokusím vám předložit., s pokorným vědomím toho, že na poli teologie jsem v podstatě jen poučeným laikem.

V zájmu objektivity ještě musím dodat, že níže uvedená recenze vychází především z českých titulků, kterými je záznam bratrových přednášek opatřen. Ale v rámci toho, co mi dovoluje má nedokonalá znalost angličtiny, nemám zásadní důvod pochybovat o korektnosti překladu.

V seznamu přednášek mi padla do oka ta s titulem „Islámské konexe“.

Po několika minutách mi bylo jasné, že naslouchám velmi schopnému řečníkovi, který velmi umně skládá konstrukci argumentů, dokládajících jeho záměr. Také jsem se dozvěděl, že: „O Mohamedově manželce můžeme říci že, byla římskokatolickou řeholnicí“. To byl naprosto překvapující fakt! Nic takového jsem se nikde nedočetl, ani o tom nikdy neslyšel. Kde bratr takovou informaci získal? A tady jsem objevil malý nedostatek, který se později několikrát opakoval. Nepřítomnost odkazu, podle kterého by bylo možné uvedenou informaci dohledat a ověřit. No nicméně je to jen technický detail, který ještě nemusí znamenat, že uvedená informace není pravdivá. Poněkud to ale snižuje vypovídací hodnotu projevu. O jednom příbuzném Mohamedovy manželky, Varakovi ibn Naufal, prameny skutečně udávají, že byl monoteistou, studujícím, mimo jiné, i některé novozákonní texty, ale označit jej rovnou jako římského katolíka je poněkud přemrštěné.1)

V jednom okamžiku přednášky vidíme kostelní věž, odkudsi z Německa a na hodinách je symbol půlměsíce a slunce. Údajně to ukazuje propojení katolíků s islámem a starými pohanskými kulty. Co to je ale přesně za kostel, není uvedeno. Proč je to důležité? Co když stojí v nějakém starém hornickém městě? Pak mohou uvedené symboly klidně odkazovat na těžbu stříbra a zlata v dané oblasti.2) Nebo jde prostě o ztvárnění měření času popsaném v Genesis 1,14? Pak by stavitelé této věže nemuseli být nutně spiklenci ve službě Šelmy.

„Muslimové v Mekce uctívají Mohameda“, slyšíme od br. Veitha. Asi žádný muslim by tento výrok nepodepsal. „Uctíváme Alláha (přeloženo do češtiny Boha s velkým B) a Mohamed je pouze jeho prorok“.3) Pouhá drobná nepřesnost“, řeknete si. Takovou si můžeme dovolit v soukromém rozhovoru, ale na veřejné přednášce takového dosahu?

„Alláh je předislámské jméno odpovídající babylonskému Belovi. Takže je to starodávné pohanské náboženství (míněn islám – pozn. autora) a Bel nebo Ball je jeho božstvím“, tvrdí br. Veith. To je jistě pravda, že slovo Alláh má předislámské kořeny, stejně tak jako slovanské slovo Bůh a Hospodin má předkřesťanské kořeny.4) Jsme tedy i my všichni vyznavači pohanských kultů?

Putování na posvátná místa je, podle br. Veitha, dalším střípkem do mozaiky znaků falešných náboženství (Mekka, Lurdy, atd.). Což ale nenařídil Hospodin Synům Izraele aby 3x za rok putovali před tvář Panovníka Hospodina (Ex 23,17)? Tedy i pravé náboženství může mít své poutě. Je to tedy argument, který nic nedokazuje.

Dále se v přednášce dozvídáme, jak často je v kostelech ztvárněna Panna Marie stojící na půlměsíci. Opět údajný důkaz propojenosti papežství a islámu. Skutečně? Pokud vím, tak velmi často to znamená pravý opak. Takto se Panna Marie ztvárňovala jako dík za vítězství křesťanského vojska nad osmanskými Turky.5) Bratr Veith tvrdí že: „Srpek měsíce kombinovaný s diskem vždy představuje slunce a měsíc. To jednoduše znamená mužské a ženské božstvo.“ A dokládá to množstvím obrázků. Skutečně to vždy znamená pohanské božstvo?

Ženská postava s půlměsícem, sluncem a hvězdami je podle Zj 12,1 obrazem církve pravé, nikoli falešné, jak nám jako jediné vysvětlení předkládá přednáška. Nemyslím si, že by br. Veith tento biblický text neznal. Je otázkou, proč se o tomto možném výkladu nezmiňuje…

Dalším znakem zcestnosti katolické církve údajně je, že mnohé kláštery stojí na kopcích a kopce, jak známo, jsou místa, kde se obětovalo pohanským bohům. Pomineme-li fakt, že spousta klášterů na žádném kopci nestojí, zejména kazatelsky a školsky zaměřených řádů působících v městském prostředí6) (pokud nevěříte, zajděte si na Piaristické náměstí v ČB), co to dokazuje? Což nepostavil Noe oltář Hospodinu po vyjití z archy někde na úbočí hory Ararat? Což neobětoval Abraham na hoře v zemi Morija? Což nepromluvil Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinaj? Což nepodal Bůh důkaz své moci skrze Eliáše na hoře Karmel? Což nestál Boží chrám na hoře Sion? A kde pronesl Ježíš své nejzásadnější kázání? Kde se proměnil před zraky tří učedníků do nebeské slávy? Nepostavil snad Bůh úhelný kámen, jímž je Kristus, na Sion? Zdá se, že nejen pohané, okultisté a Šelma mají výšiny v oblibě…

„Je zajímavé, že všechny katedrály na světě jsou postaveny na pohanských posvátných místech“, tvrdí se v přednášce. Slovíčko „všechny“ tento argument problematizuje. Katedrála je sídelní chrám světícího biskupa. Jednu takovou máme v našem městě hned vedle Černé věže. Žádný z dosud provedených archeologických výzkumů závěr o předkřesťanském kultovním místě nepřináší.7) Domnívám se, že v městech založených tak jako ČB „na zelené louce“ bude situace obdobná. Neočekávám, že br. Veith bude skutečně znát historii každé katedrály. To ani není v možnostech jednoho člověka. Pak by ale neměl generalizovat a vyvozovat z toho nějaké závažné závěry. Ubírá tím své věrohodnosti.

„Marie je vždy znázorňována jak vychází z jeskyně. Starověká božstva rovněž vycházela z jeskyní.“ Opět cituji z přednášky. A dále přednášející pokračuje, že i zakladatel Jezuitů a Mohamed obdrželi „všechny informace v jeskyni“. Tedy další podezřelá souvislost? Víte, že jeden z nejslavnějších gotických obrazů ve střední Evropě, znázorňující Pannu Marii, máme v klášterním chrámu v ČB? Říká se jí Panna Maria Klasová.8) Dám desetikorunu každému, kdo na obraze nebo kolem něj najde jeskyni! Na tom, že podle tradice dostal Mohamed své první zjevení, na základě něhož recitoval první súru Koránu, známou pod názvem „Kapka přilnavá“,9) v jeskyni, se shodují všichni autoři, ale tvrzení, že i všechna další zjevení a informace obdržel v jeskyni, nelze spolehlivě doložit. Mimochodem i k Eliášovi promluvil Hospodin v jeskyni (1. Král. 19,9). Takže jeskyně sama o sobě asi nic tak záporného neznamená.

Nacházíme se přibližně v 15. minutě přednášky a já jsem v rozpacích nad množstvím nepřesností a opomenutí u tak vyhlášeného řečníka. Před námi je ještě 1 hodina a 15 minut projevu v podobném duchu, ale pokračovat v dalším rozboru mi nyní nedovoluje rozsah našeho Občasníku. Vydalo by to na mnoho stránek.

Připadá vám, že jsem hnidopich, který se hrabe v nepodstatných detailech? Jenže se obávám, že tyto nepřesné detaily znevěrohodňují v očích odborné veřejnosti nejen br. Veitha, ale mohou vrhnout stín nedůvěry na naši církev jako takovou.

Asi jsem některé z vás zklamal. Možná některé i naštval. Samotného mě mrzí, že výsledek je takový a nerad bych „smáznul“ vše, co br. Veith dělá, ale v rámci fair play nemohu než nabádat k obezřetnosti nad argumenty a z nich vyvozenými závěry v přednáškách zmíněného bratra.

Škoda, také jsem doufal, že konečně zazní jasný polnice hlas…

Nemám v úmyslu nikterak obhajovat katolickou církev ani islám, ale domnívám se, že hlásání evangelia o Božím království si nezaslouží neúplné a pokroucené argumenty! Nejvíce mě rozesmutňuje, že ačkoliv v závěru br. Veith doporučuje pečlivé studium Božího slova, ne všechny argumenty v uvedené přednášce shledávám v zákrytu s tímto slovem. A to, jak sami jistě uznáte, nelze brát na lehkou váhu.



Se smutkem v srdci zpracoval

Karel Bušta (K4)
Psáno pro Občasník (zpravodaj sboru CASD v Českých Budějovicích, duben 2016)


1) Světla a stíny islámu; B. Tureček; str. 18; Knižní klub; 2007; ISBN 978-80-242-1909-7
2) Město pod Černou věží; J. Chvojka; str. 89; nakladatelství Actys; 1992; ISBN 80-901234-0-6
3) Světla a stíny islámu;str. 16 – 23
4) Encyklopedie slovanských bohů a mýtů; N. Profantová a M. Profant; str 32; nakladatelství Libri; 2000; ISBN 80-7277-O11-X
5) Lexikon symbolů; H. Biedermann; str. 206; nakladatelství Beta, 2008; ISBN 978-80-7306-362-7
6) Slabikář návštěvníků památek; J. Herhout; str. 168; třetí vydání; vydala Tvorba; ISBN 80-85386-92-5
7) Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích; kolektiv autorů; str. 17 – 18; vydal Národní památkový ústav; 2014; ISBN 978-80-85033-54-0
8) Encyklopedie Českých Budějovic; kolektiv autorů; str. 346; vydalo Nebe s.r.o.; 1998; ISBN 80-238-3392-8
9) Korán; súra 96