neděle 4. prosince 2016

Friedhelm Klingeberg: Nařízená jednota

Adventistické internetové radio Hope Channel v Německu uvedlo ve středu 30.11.2016 ve svém pořadu "Pohled" (Der Einblick) komentář svého redaktora Friedhelma Klingeberga "Nařízená jednota". Přinášíme jej v českém překladu:

Když se začne vedení celosvětové církve snažit za každou cenu dosáhnout jednoty nařízeními shora, je to jev, při kterém bychom měli zpozornět. Znalci církevní historie nemusejí nijak usilovně hledat ve své paměti, aby nám citovali příklady podobných snah z dávnější i bližší minulosti. Římská kurie byla a je těmito aktivitami dostatečně známá, stejně jako bohatým rezervoárem donucovacích prostředků a způsobů v této oblasti. Nikdo s tím není obeznámen lépe než bývalý papež Benedikt XVI., svého času šéf "Kongregace pro nauku víry", známý pověstnými otevřenými i skrytými metodami, jak v církvi prosadit vůli mocenské hierarchie. Ne nadarmo se mu říkalo "pancéřový kardinál".



Není tedy žádné překvapení, když tyto signály přicházejí z Říma. Když ale přicházejí ze Silver Spring v USA, kde má své ústředí sice menší, ale razantně rostoucí protestantská církev adventistů sedmého dne, tak mne to irituje, o to více, že tato církev je "moje", patřím k ní ze svého hlubokého přesvědčení, a pokud moje paměť sahá, vždy tato církev kladla důraz na osobní svobodu víry a svědomí. Proto třeba ani nekřtí novorozence, ale jen lidi, kteří se sami svobodně pro křest rozhodnou se všemi důsledky, tak, jak to odpovídá novozákonnímu porozumění křtu. Proč tedy v uplynulých týdnech přišly tak odlišné a nepřátelské signály z ústředí církve v Silver Spring?


Moje církev vykazuje v mnohém plusové body, jedním z nich je praktikování velké svobody v každodenní zbožnosti adventistů sedmého dne. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že je to správné a biblické. O to více mne osobně irituje skutečnost, že v rozporu s touto prožívanou svobodou se v otázce ordinace žen do plné pastorační služby církev vydala v tak archaických kolejích, že to tuto mou milovanou církev může roztrhat. Je to o to nesrozumitelnější, že k  tomu zřízená expertní skupina již na jaře 2015 dospěla velkou většinou k závěru, že pro odmítnutí ordinace žen neexistuje z hlediska Bible žádný teologický důvod. Celé se to při podrobnějším zkoumání jeví jako kulturní problém, a jen tak si také dovedu vysvětlit, že v této souvislosti, za duchovní fasádou, docházelo při hlasování o této věci zvláště ze strany odpůrců ordinace žen stále znovu k nechutně hlučným projevům. Evidentně se tak radovali někteří manželé, kteří doma musí sekat latinu, že alespoň na velkém podiu si mohou dokazovat svou mužskou nadřazenost. Jedno, zda to církev v jejím působení poškozuje nebo zneužívá.

Poškozuje ji zcela jistě vývoj, kdy se celosvětové vedení nyní rozhodlo "vzít zkrátka" ty zastupitelské celky církve ve světě, které se i přes usnesení generální konference celosvětové církve v roce 2015 v San Antoniu rozhodují ordinovat ženské kazatelky. Celosvětové vedení se tu najednou prezentuje jako někdo, kdo má právo personálně měnit řádně v jejich zemích zvolená vedení těchto celků a obsadit je svými lidmi, kteří už  nebudou šéfům v Silver Spring dělat potíže. To se asi učíme u Donalda Trumpa nebo někoho podobného. Když tohle vidím, mám poprvé ve svém už poměrně dlouhém adventistickém životě dojem, že se tu někomu daří řídit církev do zdi. A to je hodně hloupý pocit v situaci, kdy nemohu věci ani minimálně ovlivnit.

Jakoby nešlo při odlišné adventistické praxi namísto jejího kontroverzního potlačování nařízeními a direktivami zůstat s trpělivostí a velkorysostí ve vzájemném rozhovoru a případně najít řešení, které bude všem zúčastněným i celé církvi ku prospěchu. Církev, k jejímž nejvýraznějším průkopníkům patřila Ellen Whiteová, žena, která je dodnes považována za jednu z nejvlivnějších osobností Spojených států, by mohla být naopak dobrým rámcem pro otevření všech možností služby, včetně duchovenské, ženské většině svých členů, aby tato mohla plně rozvinout a uplatnit svá obdarování. 

Při nejlepší vůli není možné, aby se zrovna adventisté stejně jako katolíci trapně setkali v koutě věčného odmítání a měli právě v tomto tématu tolik společného. Pokud jde o mě, nevzdávám naději, že Všemohoucí ze své výsosti osobně otevře církevním vůdcům oči a přece jen jim svým zvláštním způsobem pomůže k duchovnímu uzdravení. Jednotě se bude dařit jen tehdy, když bude správně pochopena v jejím vztahu ke svobodě, v němž se nijak nevylučují, ale naopak se fascinujícím způsobem navzájem obohacují. Jak trefně poznamenal starověký církevní otec Augustin:  V podstatném jednotu, v podružném svobodu a nade vším lásku. Tento bonmot velkého učitele církve je dnes aktuálnější než kdy jindy a já k němu nemám absolutně co dodat.