čtvrtek 2. února 2017

POKLAD UKRYTÝ V POLI (Mt 13,44)

Znáte jména Josef Mužík a Helmut Gänsel? Josef Mužík před pětadvaceti lety prodal všechen majetek, získal za něj 10 miliónů korun a tyto peníze investoval do svého životního projektu. Těch deset miliónů korun byla jen vstupní investice – k těmto penězům se brzy připojily peníze sponzorů, celkem asi 4 milióny. Josef Mužík neinvestoval jen peníze. Jeho životní projekt se stal hlavní náplní jeho života, zabral mu všechen čas a sebral vztahy – protože na vztahy potřebujete čas, a ten Josef Mužík neměl. Pětadvacet let zatím strávil realizací svého životního projektu – více než polovinu aktivního života. Helmut Gänsel si za svůj životní projekt zvolil stejné téma, jako Josef Mužík. Pracovali na stejné věci, každý sám za sebe – a přitom proti sobě. Helmut Gänsel investoval do svého životního projektu mnohem více peněz – 1,3 miliónu dolarů, tedy při dnešním kurzu více než 30 miliónů korun. Realizací svého životního projektu strávil zatím pětadvacet let – stejně jako Josef Mužík. Co je jejich životním projektem? Najít poblíž Štěchovic obří poklad Třetí říše, přes pět set krabic zlata, šperků, obrazů a dokumentů v ceně mnoha miliard dolarů. Najít poklad – to je životní projekt Josefa Mužíka a Helmuta Gänsela. A tak už čtvrt století tráví čas v podzemí, ve výkopech a v mokrých, kluzkých štolách a o závod kutají, oba na stejném poli. Investovali do toho všechno – majetek, vztahy, čas, své sny a plány, celý svůj život. Je to jejich životní projekt.

Najít poklad. Kolik starostí by to i nám řešilo? Když zaplatíš bydlení, stravu, oblečení, benzín a poplatky, kolik ti zbude na to ostatní – na studium dětí, lepší bydlení, fajn dovolenou? Jak radikálně jinak se žije z výplaty, od jedné ke druhé a od druhé ke třetí, a jak radikálně jinak se žije z pokladu obrovské ceny? Najít poklad – to je radikální změna. Najít poklad – to z práce udělá koníčka, ze starostí radost, z možností křídla a z tváře, kterou zatím možná ryješ v zemi, se stane obličej celebrity. Najít poklad – to radikálně mění život, to radikálně proměňuje možnosti. Najít poklad – to dává svobodu. A zástupy lidí házejících drobné do automatů, čísla do Sportky a křížky do Sazky to potvrzují – protože utrácejí často poslední peníze za naději, že právě oni vyhrají, právě oni najdou poklad. Všem těm Fortunám, Sazkám a Tipsportům lidé obětují své drobné, z nichž časem rostou závratné sumy, jen aby získali naději, jen aby našli poklad. To je ta pružina, to je ten cíl. Najít poklad. Tohle o svém hledání říká Helmut Gänsel: „Nejsem snílek ani bloud. Žiji z ruky do huby. Ale v pracích pokračuji.“


My nejsme jako Helmut Gänsel, jako Josef Mužik, jako lidi od automatů a sázkových strojů. My jsme poučení. Neutrácíme za mapy, krumpáče, detektory kovů. My víme, o čem je život. Pracujeme, staráme se. Z toho, co vyděláme, platíme bydlení, stravu, oblečení, benzín, desátky, dary a poplatky – od výplaty k výplatě, od jedné ke druhé, od druhé ke třetí – a ten, komu zbude, uhradí ještě studium dětí, lepší bydlení, fajn dovolenou. Nežijeme v oblacích, máme nohy pevně na zemi. Víme, „vo co tu go“, oč tu běží. Za všechno, co chceš, musíš zaplatit. Abys zaplatil, musíš mít. Abys měl, musíš se snažit. A život – to je to, co zbude.

Mám pravdu? Kdo z nás to má jinak? Ani já ne. Znáte někoho, kdo to má jinak? Já ano. Josefa Mužíka a Helmuta Gänsela. Smyslem jejich života není chodit do práce, platit závazky, mít ženu, děti, lepší bydlení a fajn dovolenou. Smyslem jejich života je najít poklad. A dávají do toho všechno. Už je to stálo hodně, skoro všechno – a pořád platí, a platí, a platí. Protože na konci chtějí mít. Mít hodně. Mít tolik, že to vynahradí to, co investovali – a ještě závratně mnoho zbude. Pak teprve budou žít, žít s velkým Ž. Už do toho investovali tolik, že nechat hledání by byla tragická prohra, ztracený život, spálená naděje. Vsadili v životě na jediný směr – a teď se jej drží zuby nehty, i když jim skoro všechno vzal a vůbec nic nedává, i když jim krátí dech, kroutí páteř, obrací oči v sloup a láme vaz. Zpátky už není nic – ti dva musí jít dopředu. Vpředu je poklad. Vpředu je všechno to, co cestou ztratili – a ještě závratně víc. Vpředu je smysl, vzadu je propast, do které zahodili životy. Jediná možnost na reparát je najít poklad. A tak chudnou, stárnou, lezou po kolenou a místy se plazí, ale jdou. Jdou dopředu. Najít poklad. Získat zpět život. Neprohrát všechno. Najít poklad – to je jejich jediná naděje. Musí jít dál. Musí najít poklad.

Co je mým a tvým životním projektem? Na co jsem já a ty vsadil svou existenci, svůj život? Do čeho já a ty investujeme své peníze, svůj čas, své sny a plány, své skoro všechno? Do tebe nevidím, vidím jen do sebe. A když se podívám na sebe, není to veselý pohled. Je takový – jak to říct – takový monotónní. Pracuji, starám se. Z toho, co vydělám, platím bydlení, stravu, oblečení, benzín, desátky, dary a poplatky – od výplaty k výplatě, od jedné ke druhé, od druhé ke třetí – a z toho, co zbude, zaplatím ještě pár pěkných knížek, něco do bytu, gumy na auto, kroužky dětem a kosmetiku ženě, a občas (ne každoročně) fajn dovolenou. Život počítám víc na koruny, než na hodiny. Žiju totiž tady, ve světě, kde všechno něco stojí – a kde bez práce nejsou nejen koláče, ale ani chleba. A tak většinu času strávím prací, další velkou porci prospím, něco času zabere i jídlo. Z toho času, co zbude, pak s pocitem, že dávám ze svého a že sám mám málo, nasypu drobty ženě, dětem, přátelům, církvi; jsou to spíš minuty, než hodiny. A z toho, co tak pracně a nelítostně uhájím a uchovám pro sebe, pak půlku pročtu a půlku prosurfuji na internetu.

A přitom mým a tvým životním projektem nemá být monotónní cyklení, ale cesta v jediném, jasném a úžasném směru. Mým životním projektem nemá být „co nejlépe přežít, prožít a užít“. Co má být mým a tvým životním projektem? Najít poklad. Koupit to pole. A utratit za to všechno.

Co všechno? Všechny koruny? Z čeho pak budu žít? Co budeme jíst? Co si oblečeme? Z čeho obuju děti, ženu a auto? A co mi zbude? A co s tím, co mi zbude? 

Za koupi pole s pokladem, o kterém hovoří Bible, se neplatí korunami a časem – to až později a dobrovolně. Za koupi pole s pokladem se platí něčím, co má daleko, daleko větší cenu.

Co má největší cenu v tvé domácnosti? Já bych řekl: moje knihy, manželka by namítla: rodinné fotografie, dětem by to bylo jasné: telefony a počítače. Nic z toho, co máš doma, není dost na to, abys tím zaplatil pole s pokladem. Nic z toho, co máš na účtu, nemá dost nul na to, abys tím zaplatil pole s pokladem. Můžeš být klidný – o koruny tu nejde. Zatím.

Co ještě máš v životě, když nejde o koruny? Čas. Hodiny a minuty. Dny, týdny, měsíce, roky. Dětství, mládí, střední věk, stáří. Platíš snad tím za pole s pokladem? Buď klidný – o čas tu nejde. Zatím.

Co ještě máš v životě, když nejde o koruny, ani o čas? Co ti ještě zbývá, aby to bylo tak cenné, že to vyváží cenu pole s pokladem? Postoj. Ta nejcennější věc, kterou v životě máš, je postoj, jaký zaujmeš k životu. Vsadíš na důvěru Bohu, nebo na výkon, zvyk, na to, co je normální? K tomu, abys mohl v životě vyjádřit svůj postoj, dostáváš čas a dostáváš svobodu. Tvůj postoj si ani Bůh, ani Had nemůže koupit. Svůj postoj vyjadřuješ svobodně, ať jsi Bill Gates, bezďák z Hlaváče, nebo lotr na kříži.

Dobře – ale jak se postojem platí? Jak se postojem platí za pole? Toužíš po tom pokladu, toužíš koupit to pole? Pak bys měl vědět – a Bible to nezastírá – že tě to bude stát všechno, co máš. Pořád po tom toužíš? Bude tě to stát všechno. Zaplatíš za to tím, že o směru svého života už nebudeš rozhodovat sám. Přijmeš skutečnost, že Bůh rozhodne, kudy v životě půjdeš. A bude o tom rozhodovat každý den – a ty – ty Ho necháš, ty Mu to umožníš, ty to přijmeš. To Bůh ti řekne, co má v životě hodnotu, zač má smysl utrácet koruny, do čeho má smysl investovat čas – a ty to uděláš. Zaplatíš za pole s pokladem tím, že se vzdáš svých vlastních plánů, snů, kombinací a snah – a přijmeš za své ty, které má s tebou tvůj Bůh. Jak to poznáš? Budeš se svým Bohem trávit čas, necháš Ho mluvit do svých nákupů, do svých investic, do svých plánů, do svých snů. Budeš hledat Jeho vůli, ne svou – tou svou totiž zaplatíš. Pořád toužíš po tom pokladu, toužíš koupit to pole? Staneš se nekompatibilním s Hadovým světem, staneš se divným pro své přátele, staneš se divným pro lidi v církvi, staneš se bílou vránou a černou ovcí, člověkem, který zneklidňuje, protože je jiný, než ostatní – myslí jinak, jedná jinak, žije jinak. Stojí ti to za to? Pořád toužíš po tom pokladu, toužíš koupit to pole? Tak to udělej. Rozhodni se. Seber odvahu. Vlož svůj život do rukou svého Boha. Rezignuj na život podle sebe, přijmi z Jeho rukou tvůj život podle Něj. Uvolni Mu prostor, vytvoř podmínky – to ty musíš chtít. A tvoje chtění a tvoje rozhodnutí si On nemůže koupit – to ty mu je sám od sebe, dobrovolně, svobodně, musíš přinést a zaplatit ztrátou svobody – abys poznal, že závislost na tvém Bohu je největší svoboda.

Udělal jsi to. Koupil jsi pole. Vydal se ze všeho, nemáš už nic. Nemáš z čeho podat výkon – nic tvého ti už nepatří. Zůstal ti jen tvůj Bůh a důvěra, že jsi v Jeho rukou. A zůstalo ti pole s pokladem. Zaplatil jsi postojem – a ve zbytku života zjistíš, že dobrovolně a čím dál tím víc dáváš za to pole i své koruny a svůj čas – a vůbec ti to nevadí. Jednou tvůj život skončí. Své koruny ani svůj čas si sebou do hlíny neodneseš. Rubáš nemá kapsy. Jen poklad v poli ti zůstane, protože je u Boha, ne na zemi. A pak jednou přijde tvůj Bůh – přijde pro nás, přijde pro tebe. Otevřeš poklad. Zjistíš, že stál za to. Že i to, že tě stál všechno, bylo úžasně levné. To, co jsi zaplatil, byla směšná cena – i když tam, na druhé straně hrobu, znamenala všechno. Stála tě postoj, názory, hodnoty, plány a sny. Stále tě koruny i hodiny, hodně korun a hodně hodin, za které by se dalo pořídit leccos jiného. Stála tě pověst, možnosti, možná i kariéru. A přesto byla tak úžasně, úžasně levná, když se na ni díváš z té strany hrobu, kde není hlína, ale tvář tvého Boha.

Jan Mužík a Helmut Gänsel při své cestě za pokladem zestárli. Zaplatili téměř vším, co měli – penězi, časem, plány, možnostmi i vztahy. Zbývá jim pár let života a pak hlína hrobu. Pětadvacet let žili svým snem, pětadvacet let toužili najít poklad – a investovali do toho více, než drtivá většina z nás. I kdyby dnes poklad našli, ztracený a zmarněný život jim to nevrátí. Ale všimni si – toužili, platili, investovali. A to chtěli jen „mít“, jen „vlastnit“.

Poklad v poli, o kterém hovoří dnešní text, neumožňuje „vlastnit“, umožňuje „být“. Vyjadřuje rozhodnutí jít životem s Bohem, i kdyby všechny větry světa foukaly proti, i kdyby ti všichni hadi světa syčeli do uší a ovíjeli hruď, i kdybys měl na té cestě nechat všechny koruny, hodiny i život. A buď si jistý, že to všechno na ní necháš. Přesto stojí za to.

Můžeš žít svůj život monotónně, pracovat, starat se. Z toho, co vyděláš, platit bydlení, stravu, oblečení, benzín, desátky, dary a poplatky – od výplaty k výplatě, od jedné ke druhé, od druhé ke třetí – a z toho, co zbude, zaplatit ještě pár pěkných knížek, něco do bytu, gumy na auto, kroužky dětem a kosmetiku ženě, a občas (i když třeba ne každoročně) fajn dovolenou.

Máš i jinou možnost. Můžeš žít svůj život jako splátku za pole s pokladem. Pracovat, důvěřovat. Z toho, co vyděláš, platit bydlení, stravu, oblečení, benzín, desátky, dary a poplatky – od výplaty k výplatě, od jedné ke druhé, od druhé ke třetí – a nechat na Bohu, co s tím tvým životem udělá. Dát jej Jemu. Možná ti změní práci, možná ti změní příjem, možná ti restrukturalizuje výdaje. Možná ti vysvětlí, že hodiny jsou víc než koruny a vztahy víc než názory. Já nevím, co tvůj Bůh s tebou udělá. Vím, co dělá se mnou. A je to dobrodružství, je to „fičák“, a nefičí to jen do zad.

Můžeš svůj život přežít, prožít nebo užít – ve světě i v církvi. Můžeš také svůj život investovat – do pokladu Třetí říše nebo do pokladu v poli. Můžeš svůj život použít nebo se jeho použití vzdát – a nechat svého Boha, aby jej zasadil na tom poli, kde tvá investice přinese největší užitek – na poli s pokladem. Buď připraven, že za to zaplatíš, že se prohneš. Ale smrt stejně každému vysype kapsy. A tak nejlepší investice je investice do pozemku. Do pole s pokladem, které není na zemi, ale u Boha.


Jan Vojvodík