pondělí 13. března 2017

Bruce Manners: Adventistou v postpravdivém světě

Postpravdivý - tento termín byl v roce 2016 tak populární, že jej Oxfordský slovník vyhlásil "slovem roku". Četnost jeho použití se meziročně zvýšila o 2000 procent. Oxfordský slovník spisovné angličtiny definuje přídavné jméno postpravdivý ("post-truth") takto: "Spojující nebo označující okolnosti, za jakých mají objektivní skutečnosti menší vliv na utváření veřejného mínění, než působení emocí a osobního přesvědčení."

"Není překvapením, že naše volba odráží tento celému roku dominující a vysoce dynamický politický a společenský diskurs," říká Casper Grathwohl, předseda Oxfordských slovníků. "Poprvé jsme viděli frekvenci užívání tohoto slova kulminovat v červnu 2016 při rozruchu kolem hlasování o tzv. brexitu a znovu v červenci, kdy si Donald Trump zajistil republikánskou prezidentskou nominaci. Vzhledem k tomu, že četnost užívání termínu neprokazuje žádné znaky poklesu, nedivil bych se, kdyby se termín postpravdivý stal jedním z určujících slov naší doby."

Postpradivý: děsivější, než si myslíme?

List The Washington Post uveřejnil článek s názvem "Postpravdivý svět Donalda Trumpa je děsivější, než si myslíte". Uvádí, že 30. listopadu 2016 byla Scottie Nell Hughesová, mluvčí Donalda Trumpa, dotázána na Trumpovo  prohlášení na Twitteru, učiněné bez faktických důkazů, že by vyhrál lidové hlasování, pokud by miliony imigrantů nehlasovaly nelegálně. Její odpověď? "Neexistuje žel už nic takového, jako fakta."


Tvrdila, že nejde o to, jestli jeho tvrzení je podvod, nebo  pravda, ale o to, kdo mu věří: "Tweety pana Trumpa jsou pro určité lidi... pravdivé... a tito lidé věří, že se opírají o fakta. Ti, kteří nemají rádi pana Trumpa, říkají, že jsou to lži a nejsou podepřené žádnými fakty." Vedoucí Trumpových poradců Kellyanne Conwayová reagovala takto: "Je to nově zvolený prezident, takže jde o postoj prezidenta. A když to dělá prezident, tak to znamená, že to není nelegální." To je děsivé.  Toto je tedy možné v postpravdivém světě.

Postpravdivost mezi adventisty?

Sociální sítě dávají každému veřejný hlas. Pro většinu to není víc než šum - hláška přátelům na Facebooku. Ale Trump na Twitteru utváří večerní zprávy. Sociální sítě jsou také místo, kde najdete ty nejlepší (nebo nejhorší) příklady postpravdivého adventismu. Dva nedávné příklady pocházejí z YouTube:

První hlásá velkými písmeny: "Přelomová zpráva!! Znamení nedělního zákona začala!" A podnadpis varuje: "Národní nedělní zákon bude brzy vyhlášen." Toto video zhlédlo více než 250 tisíc lidí. Jenže bylo publikováno v roce 2010, což jeden z nedávných návštěvníků komentoval: "Hahahaha, a považte, že toto video bylo nahráno před téměř šesti lety a pořád nic. Lol (hlasitý výsměch). " Další video je proti ordinaci žen do plné duchovenské služby v Církvi adventistů sedmého dne. V prvních 90 vteřinách v něm řečník prohlásí, že ti, kdo podporují ordinaci žen, "toto ohavné, satanské, zlé učení", obdrží znamení šelmy.

Co prosím? První je mix spekulací a konspiračních teorií, nikoli pravda. Druhé je nebiblicky zavádějící a urážlivé, ať už jste zastáncem ordinace žen či nikoli. Jsou postpravdivé, protože apelují na emoce a osobní přesvědčení, neuvádějí  fakta. Obě videa jsou na veřejné doméně a jsou jasně identifikovatelná a rozpoznatelná jako adventistická. Jako adventista shledávám jejich komentáře trapnými. I v postpravdivém světě stále záleží na pravdě.


Na pravdě záleží

Ve smysluplném vztahu záleží na pravdě. V úspěšných obchodních vztazích záleží na pravdě. V mezinárodních vztazích záleží na pravdě. Křesťanovi záleží na pravdě - hodně. Ten, kterého následujeme, Ježíš, je mluvčím pravdy. Často činil prohlášení začínající slovem "amen", aby zdůraznil pravdivost toho, co říká - amen se překládá "vskutku", "v pravdě" nebo "říkám vám pravdu". Vyskytuje se 49 krát v evangeliu podle Matouše, Marka a Lukáše. V Janovi je 50 krát s dvojitým důrazem: Amen, amen. Ježíš nám říká, abychom uctívali Boha v Duchu a v pravdě (Jan 4:24). Říká, že pravda nás osvobodí (Jan 8:32), že Duch nás uvede do "veškeré pravdy" (Jan 14:17), a modlí se, abychom byli posvěceni Boží pravdou - Jeho slovem (Jan 17:17).

My adventisté jsme dlouho hlásali pravdu, zvláště přítomnou pravdu pro tuto poslední dobu. Uvažte, když jsem se oficiálně stal adventistou sedmého dne křtem ve věku 15 let, cítil jsem se ztotožněn s tím, co by se dalo nazvat věž pravdy a co jsem našel v naší církvi. Žel že když jste ve věži, ti, kteří v ní s vámi nejsou, vám připadají jako "outsideři" a kdesi pod vámi. Nerad to říkám, ale právě tak jsem pohlížel na ty, kteří nebyli adventisty sedmého dne. A nemyslím si, že jsem tak na tom byl sám. Trvalo několik let, než jsem pochopil, že biblická pravda je skutečně pochopena jen ve vztahu s Ježíšem, protože On je ta cesta, pravda a život (John 14: 6). Pravda je víc než pravidla a zásady. Je živá a rostoucí v Něm.

Svědkem v postpravdivém světě

V postpravdivém světě je vaše náboženské přesvědčení a biblické porozumění vnímáno jako pouhý názor, ne pravda.  Často na něm druhým nezáleží a spíše jsou jim lhostejné. Ve svém eseji "Proměna politiky v postpravdivé Americe" Susan B. Glasserová napsala: "Mediální skandál roku 2016 nespočívá tolik v tom, co reportéři nedokázali americké veřejnosti předat, ale v tom, co předávali a že to nepůsobilo, jako by na tom záleželo." Tak jak můžeme přivést k Bohu lidi, pro které nemá pravda cenu? Kteří nevidí, že, že na ní záleží?

A je to komplikováno ještě dalším problémem. Australský ateista Phillip Adams poznamenal ve své knize Adams vs. Bůh, vydané roku 2007, že v šedesátých letech "ateista byl osamocen jako biblický malomocný". V roce 2007 "je najednou ateismus v módě" (Williams, Postnáboženský národ?, 2015). Pravda je napadena. Ateismus je v módě. Obě tyto věci mohou křesťanský život ztěžovat, ale pro církev je to vlastně dobrá zpráva. Jsme nuceni brát vážně naše křesťanství. Kulturní křesťanství, kulturní adventismus nestačí. Nestačily nikdy, ale v mnoha ohledech jste si s tím mohli vystačit, když křesťanství mělo respekt. Nyní naše víra potřebuje být skutečná - a živá.

Je to podobné, jako v prvních stoletích křesťanství, kdy církev neměla v Římské říši žádné postavení. A přesto dramaticky rostla, nikoliv silou argumentu, ale tím, že křesťané svou víru žili. Tito prvotní křesťané byli často "tichou vodou", protože "když obhajovali svou víru na veřejnosti, mohli nejen sebe, ale celé své sbory dostat do velkých potíží" (Kreider, Proměna obrácení a původ křesťanstva, 1999). Mohli být zticha, ale "jejich chování vypovídalo o tom, čemu věří; bylo ztělesněním jejich poselství". V 50. letech 3. století Cyprián, starší sboru z Kartága, zapsal poznámku k povzbuzení svých spoluvěřících, která zněla: "My (křesťané) nehlásáme velké věci, my je žijeme". Žil veliké věci, i když zemřel jako mučedník o několik let později (Kreider, Trpělivý kvas rané církve, 2016).

Nejlepším argumentem pro jejich víru byl způsob, jakým ji žili. Ellen Whiteová souzní s tímto přístupem a vyjadřuje to takto: "Milující, laskavý křesťan je nejmocnějším argumentem ve prospěch pravdy" (dopis 11, 1897).

Neúprosná fakta

"Fakta jsou neúprosná," řekl John Adams, a tak snad tato  postpravdivá doba pomine, pravda bude opět odhalena a fakta žádána. Adams se později stal druhým prezidentem Spojených států. Nyní, o 43 prezidenty později, to může chvíli trvat, než pravda ohlásí svůj návrat. Každopádně k tomu ale svět potřebuje neustále vidět milující a laskavé křesťany. Jsou stále tím nejlepším argumentem pro Toho, kdo je cesta, pravda i život.


(Adventist Record, Austrálie, leden 2017)