čtvrtek 30. března 2017

Vzorečky a labyrinty

Svět čísel byl pro mě, po většinu mých školních let, labyrintem, ve kterém jsem se pohyboval velmi nejistě, s obavami, a pokud to bylo možné, raději jsem se mu vyhýbal.

Až jednoho dne se stal ten zázrak! Učil jsem se k maturitě, a ačkoliv je to už řádka let, pamatuji si ten okamžik velmi živě. Trénoval jsem si úpravy kvadratických rovnic. Vzpomínáte na ten postup? Nejprve si vypočteme diskriminant D. Odstraníme závorky. Představíme si před závorkou -1, čímž se nám změní znaménka v závorce na opačná, převedeme x na druhou stranu rovnice … atd. Zkrátka šlo o to, dostat rovnici do takové podoby, která odpovídá vzorečku. Vzoreček je vlastně taková matematická zkratka, kterou někdo chytrý, dávno před námi propočítal a ušetřil nám tím dlouhé bloudění v labyrintu matematických operací. Prostě k řešení použijete vzoreček. Šup, a máte výsledek.


Jenže já se tenkrát rozhodl patřičný vzoreček nepoužít. Projdu si celý postup sám. Dokonce jsem zavrhl běžné postupy. Celou problematiku jsem si znázornil prostorově a pak se pokusil k výsledku dojít přes Pythagorovu větu a …Výsledek byl správně! Sice mi to trvalo 5x déle, ale za to prozření to stálo! Ověřil jsem si, že svět čísel není temným bludištěm, kterého se mám bát, ale může být zajímavou krajinou, kde čas od času i slunce zasvítí.

Proč vás tu unavuji lekcí z matematiky?

Četl jsem nedávno na webu CASD článek jednoho čelného představitele naší celosvětové církevní organizační struktury. Po krátkém úvodu o současné situaci ve světě, následoval příval citátů, především ze spisů EGW. Když jsem se jimi prolouskával, napadlo mě, proč to, co chce bratr vyjádřit, neřekne vlastními slovy? Proč se tak vehementně opírá o myšlenky někoho jiného?

Pak jsem si vzpomněl na svůj matematický experiment a vzorečky. Vlastně je to podobné, jako když se někdo spoléhá na vzorečky. Chceš něco vyjádřit? Nasaď citát EGW. Nemůžeš střelit vedle a ještě ušetříš čas. Něčemu nerozumíš? Máš problém? Chceš někomu poradit? Cituj EGW a je jasno!

Ano, vzorečky a zkratky nám šetří čas. Nemusíme o problematice zdlouhavě přemýšlet.

Ale obávám se, že ten, kdo chodí neustále zkratkami, brzy ztratí představu o členitosti terénu a pestrosti krajiny ve které se pohybuje. Cesta labyrintem myšlení není vždy snadná. Někdy je bolestivá. Občas zabloudíme do slepé uličky. Myslím ale, že to nemusí být vždy na škodu. Čím komplexnější přehled o labyrintu máme, tím lepšími průvodci, pro druhé, se můžeme stát.

Nebo to vidíte jinak?

Cílem této drobné úvahy není shodit ty, kteří rádi čtou spisy E.G.Whiteové, a pro něž jsou její myšlenky oporou v nejistotě. Ani obvinit bratra předsedajícího z nedostatku invence. Jen se snažím nahlas přemýšlet o tom, že nejsnazší cesta k výsledku, nemusí být vždy tou cestou nejlepší.

Karel Bušta (K4)
Psáno pro Občasník (zpravodaj sboru CASD v Českých Budějovicích, březen 2017)