pondělí 29. května 2017

Evropští adventističtí učenci diskutovali na téma svobody křesťana

Při příležitosti pětistého výročí začátku lutherské reformace se setkali evropští učitelé adventistické teologie v srdci reformační země, aby uvažovali nad některými současnými důsledky Lutherových myšlenek pro jejich víru a odbornou praxi. 70 učitelů teologie z patnácti zemí – většinou ze dvou evropských divizí církve (Transevropské a Interevropské divize), se setkalo na adventistické univerzitě ve Friedensau ve dnech 19. až 22. dubna 2017. (Z ČR byl přítomen Oldřich Svoboda z Adventistického teologického institutu v Sázavě - pozn. ADialog). Pro bienále setkání evropských učitelů teologie vybrali němečtí hostitelé název „Lidská zodpovědnost a svoboda ve světle reformace“.

Páteří konference byla čtyři plenární zasedání obsahující ve svých názvech slovo "svoboda". Mezi nimi byla také kratší zasedání o délce 20-30 minut, která umožňovala dalším učitelům podělit se o své poznatky. V prvním plenárním zasedání Bernhard Oestreich, profesor Nového Zákona na adventistické Vysoké teologické škole ve Friedensau, hovořil o svobodě a odpovědnosti jako důsledku Lutherova konceptu orality evangelia. Jeho přednáška byla silnou připomínkou Lutherových slov: "Církev je dům úst, ne dům pera." Oestreich se zaměřil na Lutherovo trvání na tom, že Boží slovo musí být mluvená, srdcem procítěná událost a ne jen "zvuk“. "Není-li slovo prožíváno jako emocionální událost, není slovem Božím. „Pokud není Slovo v našem srdci, nezakusili jsme ho a dokud se tak nestane, nemáme víru.“ Zde se dostává ke slovu Lutherův koncept svobody: „Poté, co je slovo zakušeno, přichází na řadu osobní svobodná volba na ně odpovědět.“

Dr. Bernhard Oestreich: “Církev je dům úst, ne dům pera“

Denis Fortin, profesor historické teologie na Teologické fakultě Andrewsovy univerzity v USA a jediný ne-Evropan, předložil přítomným adventistickou teologickou perspektivu „svobody křesťana a lidské zodpovědnosti“. Poukázal na to, že naše kořeny v metodistickém hnutí svatosti ovlivnily naše zaměření na správné chování a že prožívání svobody je „pro adventisty sedmého dne dosti obtížné“. Dokonce i americká Deklarace nezávislosti se svým zaměřením na svobodu znamenala svobodu jen pro „bílé muže vlastnící pozemky“.  Adventisté se se svými americkými kořeny jako skupina soustředili především na individuální vnitřní svobodu, spíše než na sociální svobodu ostatních. „Pokud jsem svobodný a Bůh odpustil mé hříchy, neměl bych se také zajímat o to, jaký bude mít má svoboda dopad na ostatní?“, ptá se Fortin.

sobota 13. května 2017

Werner Dullinger, Johannes Naether: „Dejte císařovi, co je císařovo…“

Náboženství je zase v kurzu. Stalo se v posledních letech opět veřejným tématem číslo jedna, ačkoli mnozí už předpovídali jeho pád do bezvýznamnosti. Nový zájem veřejnosti o náboženství - skutečnost, že se opět vrátilo do centra společenské pozornosti - bohužel souvisí s útoky spáchanými islamistickými teroristy. Média nás k tomu zahrnují množstvím obrazů zdarma až do domu. Jako protireakce vykazují enormní nástup pravicově populistické skupiny, které se nezřídka zaštiťují odkazy na „křesťanský Západ“, mluví o „křesťanských hodnotách“ a útočně požadují, aby tyto hodnoty a celou křesťanskou tradici chránil a bránil stát. Co by mohlo mnohým znít věrohodně a zejména křesťanům atraktivně, vyvolává důležitou otázku role státu v sekulární společnosti.

 Foto: Johannes Naether a Werner Dullinger

Pojem „sekulární“ je často vnímán negativně, protože jej lidé mají spojený s dějinným úpadkem křesťanství. Je tu ale i jiný pohled na to, co je sekularizace. „Jde o osvobození církve od politické moci a současně osvobození státu od náboženských požadavků a tlaků... Prosazení kulturotvorného Ježíšova výroku "Dejte císařovi, co je císařovo, a Bohu, co je Boží (Mk 12:17) je jednoznačně třeba chápat jako začátek procesu sekularizace... Pro náboženství je požehnáním, když může působit v sekulárním státě, protože bez sekulárního státu není žádná náboženská svoboda" (1). Takže stát má povinnost být sekulární, zatímco společnost tuto povinnost nemá. Neutralita státu poskytuje volný prostor umožňující mírové soužití náboženského a sekulárního. Nabízí lidem možnost svobodně se rozhodnout, zda chtějí být aktivní v náboženství a propagovat je, nebo si zvolit ateistický světový názor a propagovat ten.