sobota 13. května 2017

Werner Dullinger, Johannes Naether: „Dejte císařovi, co je císařovo…“

Náboženství je zase v kurzu. Stalo se v posledních letech opět veřejným tématem číslo jedna, ačkoli mnozí už předpovídali jeho pád do bezvýznamnosti. Nový zájem veřejnosti o náboženství - skutečnost, že se opět vrátilo do centra společenské pozornosti - bohužel souvisí s útoky spáchanými islamistickými teroristy. Média nás k tomu zahrnují množstvím obrazů zdarma až do domu. Jako protireakce vykazují enormní nástup pravicově populistické skupiny, které se nezřídka zaštiťují odkazy na „křesťanský Západ“, mluví o „křesťanských hodnotách“ a útočně požadují, aby tyto hodnoty a celou křesťanskou tradici chránil a bránil stát. Co by mohlo mnohým znít věrohodně a zejména křesťanům atraktivně, vyvolává důležitou otázku role státu v sekulární společnosti.

 Foto: Johannes Naether a Werner Dullinger

Pojem „sekulární“ je často vnímán negativně, protože jej lidé mají spojený s dějinným úpadkem křesťanství. Je tu ale i jiný pohled na to, co je sekularizace. „Jde o osvobození církve od politické moci a současně osvobození státu od náboženských požadavků a tlaků... Prosazení kulturotvorného Ježíšova výroku "Dejte císařovi, co je císařovo, a Bohu, co je Boží (Mk 12:17) je jednoznačně třeba chápat jako začátek procesu sekularizace... Pro náboženství je požehnáním, když může působit v sekulárním státě, protože bez sekulárního státu není žádná náboženská svoboda" (1). Takže stát má povinnost být sekulární, zatímco společnost tuto povinnost nemá. Neutralita státu poskytuje volný prostor umožňující mírové soužití náboženského a sekulárního. Nabízí lidem možnost svobodně se rozhodnout, zda chtějí být aktivní v náboženství a propagovat je, nebo si zvolit ateistický světový názor a propagovat ten.

Udo Di Fabio, soudce německého Spolkového ústavního soudu, vysvětluje: "Ústavní stát není teokratický stát... Dělá něco jedinečného tím, že zajišťuje jak pozitivní, tak negativní svobodu vyznání [občanů] vůči státu. Pokud by s použitím svého násilí a v rozporu se svou žádoucí neutralitou vznášel na občany nějaký náboženský nárok, může se občan proti tomu účinně bránit." A jak dále vysvětluje v souvislosti s touto státem poskytnutou světonázorovou svobodou, "Stát tedy nemůže být náhle katolický nebo muslimský. Stejně jako se nesmí stát světonázorově agnostický... Úloha státu je právě v této neutralitě. Stát nemůže na sebe přijmout žádnou  transcendentní úlohu, protože to by znamenalo, že světonázorová neutralita je ztracena... Ústavní stát se ve společnosti ujímá toho, co začíná etikou a morálkou" (2).

Tím je "míč" na straně institucí a zejména církví, které přispívají prostřednictvím svého poslání k tomu, aby byly vytvářeny a prožívány hodnoty a aby tato přesvědčení mohla být dál svobodně vyjadřována. Stát to podporuje právě proto, že ví, že víra má společensky relevantní povahu, a chce, aby se stala součástí občanské společnosti. Ježíš napomohl svým břitkým výrokem u Marka 12:17 k větší svobodě a odvaze přesvědčení. Přemýšlel dopředu, protože věděl, jaký vliv bude mít evangelium na společnost. Je na všech Kristových vyznavačích, aby vnášeli tuto dobrou zprávu do společnosti. Děkujme Bohu za svobodu, kterou máme.

(1) Wolfgang Huber, W. Kretschmann, Kolik náboženství unese stát?, M. Grünewald Verlag, Ostfildern 2014, strana 96
(2) Udo Di Fabio, tamtéž, str 76


Werner Dullinger je předsedou Jihoněmecké unie a Johannes Naether je předseda Severoněmecké unie Církve adventistů sedmého dne