úterý 13. června 2017

Hlas ze Slovenska o demokracii v církvi

O čem se diskutuje v církvi adventistů na Slovensku? Na tamějším internetovém diskusním fóru adventistů "A čo s tým?" (//acos.tym.sk), které je žel anonymní, se 1. 10. 2016 objevil příspěvek "Demokracia v cirkvi", který od té doby vyvolal obsáhlou diskusi s desítkami komentářů. Autor "Student_07" v něm uvádí: "CASD sa prezentuje ako demokratická, t.j. na jej riadení sa podieľajú členovia cirkvi, pri dodržaní podmienky rovnosti práv. Demokracia v cirkvi je zaručená aj Ústavou CASD, kde v článku 6 sa píše: ´Každý člen cirkvi má právo za rovnakých podmienok plne sa podieľať na živote a činnosti cirkvi´. Podobne v článku 15: ´Zdrojom autority cirkvi sú rovnakou mierou všetci jej členovia.´" Ale zcela v rozporu s tím je podle autora v církvi „skupina (kazatelia a zamestnanci cirkvi), ktorá si…  udržuje mimoriadne dominantnú pozíciu takmer na všetkých úrovniach riadenia a rozhodovania“.

A uvádí praktický příklad z poslední konference Slovenského sdružení sborů: „Na konferencii CASD sa používa zastupiteľská demokracia. Konkrétne to znamená, že za každých 50 členov ide na konferenciu jeden delegát. Tak to určuje Rokovací poriadok. To je samozrejme úplne v poriadku. Na poslednej konferencii bolo spolu 88 delegátov, z toho 54 ich bolo zo zborov, aplikovaním zmieneného pravidla“, ale „okrem nich tam ešte boli traja delegáti za inštitúcie, siedmi delegáti za výbor Slovenského združenia, šiesti delegáti za Úniu a jeden delegát za divíziu", tedy 54 delegáti zvolení na sborech a 34 zaměstnanci církve bez mandátu od členů, ale se stejným hlasovacím právem. „Ak by väčšina delegátov zo zborov navrhovala niečo, čo by sa zamestnancom cirkvi nepáčilo,“ pokračuje anonym Student_07, „ak by napr. veľká väčšina, povedzme 70 % celoslovenského členstva (to je 1560 členov) mala nejaký návrh a prostredníctvom svojich delegátov by ho predniesla na konferencii, tento návrh by neprešiel. Prečo? Lebo 70 % členskej základne má na konferencii len 38 delegátov, čo je o dosť menej než minimálne potrebná nadpolovičná väčšina 45 delegátov, ktorú treba na odhlasovanie návrhu.“ 


„Student_07" se pozastavuje i nad situací ve výborech konference: „Výbor pre poverenie: spolu 6 členov výboru, z toho 3 kazatelia. Výbor pre plány a programy: spolu 6 členov výboru, z toho 3 kazatelia. Kam sa asi bude uberať cirkev v budúcom období? To sa rieši vo výbore pre plány. Názor jedného kazateľa v takomto výbore má váhu asi ako názory 130 iných členov.“ V této souvislosti autor příspěvku „Demokracia v cirkvi" na fóru „A čo s tým?" upozorňuje: „je povšimnutiahodné, že Rokovací a organizačný poriadok uvádza, že ´Vo výboroch by mali byť úmerne zastúpení zamestnanci cirkvi a laickí členovia“. Môžeme len hádať, akú predstavu o ,úmernosti´ zastúpenia zamestnancov cirkvi má Československá únia, ktorá poriadok vypracovala.“ Poměr zaměstnanců a laiků v unii je asi 1:100. Jednací řád konferencí schvaluje Výbor Česko-Slovenské unie církve, který má 24 členy, z toho 14 zaměstnanců církve…  

A jak je to v období mezi konferencemi, kdy církev řídí výkonné výbory? Podle anonyma „Student_07“ například "Výbor Slovenského združenia je tvorený tromi administrátormi (to je vedenie cirkvi – predseda, tajomník a pokladník), tromi ďalšími kazateľmi a šiestimi nekazateľmi-zástupcami zborov… Aj keby všetci šiesti nekazatelia (ktorí zastupujú vyše 2200 členov) hlasovali jednotne za nejaký návrh, neprešiel by, ak by ho nepodporil aspoň jeden kazateľ."

"Chce sa mi veriť, že už najbližšia konferencia Slovenského združenia dá hlasom zástupcov členov také miesto a váhu, aká im patrí,“ uzavírá „Student_07“. Nejbližší konference všech sdružení i unie v roce 2019 budou ale opět obsazeny podle jednacího řádu schváleného výborem unie. A ten dává právo hlasovat na konferencích mnoha zaměstnancům církve bez mandátu od členů. Jde i o rozpor s celosvětovým Církevním řádem církve, který uvádí na str. 21: „Církev adventistů sedmého dne přijala zastupitelský (reprezentační) model řízení, což znamená, že autorita přísluší celému členstvu a je vyjadřována prostřednictvím řádně zvolených zástupců na všech organizačních úrovních“ a na str. 63: „Nikdo není delegátem z titulu své funkce – Žádný činovník sboru se nestává automaticky, z titulu své funkce, delegátem na konferenci sdružení. Přeje-li si sbor, aby jej tento člověk zastupoval jako delegát, musí jej jako delegáta zvolit."

Problém je v tom, že podobný rozpor jako v jednacím řádu konferencí, schvalovaným výborem unie, je i v ústavách církve pro ČR a SR. Ty v článku 16 (bod 1, odstavec a), pododstavec ab) stanoví, že konference kromě delegátů volených na sborech „tvoří“ i „duchovenští pracovníci s pověřením… delegáti institucí…, předseda, tajemník a hospodář unie… zástupci příslušné divize a Generální konference“ atd. A v článku 28 tyto ústavy konstatují, že všichni uvedení zaměstnanci církve bez mandátu jsou „s právem hlasovat“ a upřesňují jejich počet s tím, že jejich součet „nesmí přesáhnout počet delegátů určených podle odstavce a)“, tedy delegátů s mandátem od členů. Podíl hlasujících zaměstnanců církve bez mandátu členů tedy podle české a slovenské ústavy církve může na konferencích tvořit až polovinu delegátů. A tyto ústavy může změnit jen konference unie, a to dvoutřetinovou většinou…   
 
Nejde samozřejmě o to, že by zaměstnanci církve jí snad chtěli nějak úmyslně škodit. Svým vzděláním, zkušenostmi a vhledem do života církve mohou být naopak pro rozpravy konferencí přínosem. Jde o to, že na konferencích jako zaměstnanci nejen radí a navrhují, ale i rozhodují - hlasují v naprosté většině bez jakéhokoli demokratického mandátu členů.  A to často o otázkách, které se bezprostředně týkají jich samotných a na přijatých rozhodnutích o nich jsou často existenčně závislí. Vzpomeňme na poslední řádnou konferenci unie v roce 2014 v Malenovicích, kde se zvažovalo přezkoumání efektivity organizační struktury církve v ČR a SR včetně možnosti zrušení sdružení a vytvoření unie sborů, a právě předsedové těchto sdružení nejohnivěji vystupovali proti - předseda Moravskoslezského sdružení sborů zcela zmanipuloval výsledky práce příslušné komise, když prezentoval pouze zápory případných změn, a tehdejší předseda Slovenského sdružení dokonce tvrdil, že změny by znamenaly konec registrace církve na Slovensku. Teprve večer, když s ostatními zaměstnanci už dosáhl zamítnutí návrhu, se omluvil, že neříkal pravdu.   

Zaměstnanci církve navíc nejsou při hlasování nezávislí i jinak - narozdíl od laiků podléhají přímé nadřízenosti administrátorů, kteří toho běžně využívají, ať už vědomě či podvědomě. Na konferencích tito administrátoři často nemluví jen za sebe, ačkoli má každý z nich ve skutečnosti jen jeden hlas, ale i za celá sdružení sborů, i když tyto sbory či sdružení mají na jednání své vlastní volené zástupce. Například na mimořádné konferenci unie v Brně v roce 2016 předseda Moravskoslezského sdružení v první osobě množného čísla vyhrožoval konferenci jménem moravských delegátů, že zpětně zablokují možnost výjimky pro smíšené sňatky členů církve s nečleny, pokud by konference zrušila sektářský zákaz unie kazatelům oddávat „neadventisty“. A hlasování konference tím skutečně v této věci zásadně ovlivnil. Platný jednací řád konferencí unie i sdružení i celosvětový Církevní řád (str. 101) přitom právě před takovouto manipulací důrazně varují: „Není přípustné, aby se zástupci sborů anebo sdružení organizovali nebo pokoušeli hlasovat jako jednotka. Rovněž je nepřijatelné, aby se zástupci velkého sboru nebo sdružení pokoušeli svou početní převahou určovat směr a průběh konferenčního zasedání. Každý delegát má být citlivý na vedení Ducha svatého a hlasovat podle svého osobního přesvědčení. Každý činovník nebo představitel sboru či sdružení, který by se pokoušel ovlivňovat nebo řídit hlasování nějaké skupiny delegátů, musí být považován za nezpůsobilého zastávat v církvi svou služebnost.“

Rostoucí vliv "kléru" na rozhodování v církvi je zákonitě na úkor vlivu laiků. Tento jev není v církvi nový a v minulosti vždy vedl k degradaci církve, která pak vždy musela být těžce reformována, obnovována "zdola". "Instituce" církve má totiž sklon hypertrofovat, žít si vlastním životem, vytvářet si vlastní, laikům uzavřený oběh informací, budovat si vlastní, laikům uzavřený systém zájmů a výhod, vymykat se stále více kontrole "zdola" a naopak stále více sama přebírat kontrolu nad církví. Tím ale také zákonitě "instituce" v církvi přebírá stále více odpovědnosti za vývoj církve na úkor laiků. Většině z nich to žel  vyhovuje, vzniká pocit, že se nemusíme osobně v rozhodování v církvi nijak angažovat, že zaměstnanci to stejně zařídí po svém a jistě lépe, "více do toho vidí" atd. Výsledkem je stále více pasivní církev lidí zdánlivě "osvobozených" od osobní odpovědnosti za poslání církve a očekávajících "servis" od "svých" zaměstnanců. Tato "tichá dohoda" (vy se nestarejte o rozhodování a my od vás nebudeme očekávat osobní angažovanost) je podstatou každé totalitní ideologie, každého sektářství a je smrtelnou nemocí křesťanské církve. Kristus totiž nikdy nezbavuje člověka osobní odpovědnosti, ale právě naopak důsledně k osobní odpovědnosti každého volá. Bez osobní odpovědnosti totiž není ve společnosti ani v církvi svoboda a bez svobody není možná láska, jen bezduchý, postupně odumírající náboženský provoz.                

Ti, kterým tento trend v církvi není lhostejný, by měli požadovat na delegátech unijní konference v roce 2019 takové změny ústavy, které obnoví při rozhodování v církvi reformační zásady všeobecného kněžství, zastupitelské demokracie a úměrného zastoupení, skutečnou rovnost práv všech členů církve zaručenou Písmem i celosvětovým Církevním řádem CASD. Tedy takové změny, které dají právo hlasovat na konferencích jen delegátům se stejným mandátem od členů jako všichni ostatní. Budou-li mít hlasovací právo na konferencích jen ti, kteří jsou k tomu zvoleni členy, může se snížit počet členů zastupovaných jedním mandátem. Sbory by si samozřejmě mohly jako své delegáty zvolit i zaměstnance církve, samy dokážou nejlépe posoudit, do jaké míry jejich zástupci nebudou ve svém hlasování závislí ani existenčně, ani hierarchicky, ale budou, jak praví Církevní řád, „citliví na vedení Ducha svatého a hlasovat podle svého osobního přesvědčení“. 

Jak řečeno, v roce 2019 se v Česku a na Slovensku uskuteční konference všech tří sdružení sborů i unie. Záleží na každém z nás, v čí budou režii a zda budou mít smysl. Anonymní výkřiky na internetu stačit nebudou.   



Tomáš Kábrt