Matthew Quartey: Vedení církve v Africe a předseda GK - nezdravý vztah

Ted Wilson, předseda generální konference církve adventistů, chce převzít unie církve, které pokračují v ordinaci žen do plné duchovenské služby. Během loňského výročního zasedání výboru generální konference neochotně souhlasil s jednoročním odkladem, který měl umožnit tzv. nezávislým uniím modlit se za svou nápravu. Rok je pryč a předseda Wilson chce splnit svou hrozbu a podřídit si ty unie, jejichž praxi považuje za neslučitelnou s rozhodnutím z posledního zasedání generální konference v San Antoniu. V San Antoniu mistrovsky usměrňoval hlasování, o kterém si myslel, že usadí otázku ordinace žen navždy dle jeho představ. Jenže od té doby je stále více zřejmé, že San Antonio bylo Pyrrhovým vítězstvím.

Ale nepotřebovali jsme věštce, aby nám předpověděli, že severoamerické a evropské unie, které si odhlasovaly ordinaci žen před San Antoniem, nezruší svá rozhodnutí. Boj proti ordinaci žen je z podstaty marný. Bojuje za nerovnost a upírání práv, o čemž už spory proběhly dříve a bylo to odmítnuto a co se jeví mládeži, budoucnosti církve, zcela cizí.

Předseda Wilson může mít dobré úmysly a upřímně věřit ve svou věc, ale takových dobrých úmyslů a upřímných obětí, které pluly proti přílivu egalitarismu a sociální spravedlnosti, bylo již mnoho. Je hodně důvodů ke zklamání z Wilsonova vedení v této vzedmuté krizi, ale mé největší rozčarování je vyhrazeno pro vůdce tří afrických divizí, kteří bez rozdílu, a dá se říci slepě, podpořili Wilsona v jeho křížové výpravě proti ordinaci žen.

Aby bylo jasno, tři africké divize nejsou jedinými světovými církevními regiony, jejichž vedení zradilo svou zodpovědnost za generační transformaci. Vedoucí mnoha dalších divizí se provinili stejně. Rozhodl jsem se ale zdůraznit nedostatky našich afrických vůdců, protože jsem synem tohoto kontinentu a proto jsem zvlášť nešťastný z toho, jak nás spojenectví našich vedoucích s předsedou GK dostalo do rozšířeného hloupého povědomí, že s africkými vedoucími lze snadno manipulovat. Nechť si ti z jiných divizí volají své vůdce k zodpovědnosti, jak uznají sami za vhodné. Mojí povinností, jako afrického adventisty, je volat k vyššímu standardu naše vedoucí v naší domovině.

Nelze to nijak obejít: vedoucí ze tří afrických divizí jsou nejsilnějšími podporovateli předsedy Wilsona v jeho kampani proti ordinaci žen. Bez téměř jednomyslného afrického "Ne" při hlasování v San Antoniu bychom nebyli, kde jsme. Vzpomeňte si na tajemné mlčení našich vůdců, když afričtí delegáti bučeli na bývalého předsedu GK Jana Paulsena. Na toho Jana Paulsena, který byl učitelem misionářů v Africe dávno předtím, než zde církev měla klimatizované kanceláře a auta pro administrátory s šoférem jako normu. Bučeli na něj, protože se odvážil obhajovat hlasování pro "Ano".

Jessica Schultka: Jednotě na stopě

V reakci na rozhodnutí zasedání Generální konference církve adventistů ve městě San Antonio roku 2015 neordinovat ženy do plné duchovenské služby a na dokument „Jednotní v poslání“ přijatý výkonným výborem Generální konference se konala od 15. do 17. června 2017 v Londýně konference „Jednota 2017 - aby všichni byli jedno". Uspořádalo ji deset unií církve: Australská, Novozélandsko-Tichomořská, Dánská, Nizozemská, Norská, Švédská, Kolumbijská a Pacifická unie z USA, Severo- a Jihoněmecká unie. Po vzoru průkopníků církve adventistů z 19. století měly být projednány na konferenci teologické otázky současnosti. Uvádíme některé myšlenky ze zde přednesených projevů a diskusí.

Autorita a struktura církve
Barry Oliver, bývalý předseda Jihopacifické divize církve, promluvil o restrukturalizaci církve na počátku 20. století a jejím významu pro dnešek. Mladá církev například měnila svá pravidla (working policy) podle toho, jak silně rostla, aby je finančně a strukturálně nastavila novým výzvám raného 20. století a aby vyhovovaly potřebám rozšiřující se misie. Oliver poukázal na to, že byly ustanoveny unie s cílem decentralizovat autoritu generální konference, aby mohly zůstat lokálně akceschopné.

George Knight, emeritní profesor církevní historie na Andrewsově univerzitě, hovořil o vývoji autority v historii církve adventistů. Od roku 1980 vidí pokračující trend centralizace v církevní struktuře. Poukázal na to, že došlo k zásadní  změně i v porozumění Písma ohledně současných praktických otázek víry.  Průkopník církve James White interpretoval původně Bibli tak, že církevní organizace má být přijata pouze z Bible. O několik let později (1859) svůj pohled na Bibli změnil. Teprve to umožnilo vytvořit církevní struktury tak, aby odpovídaly současným společenským podmínkám a zároveň základní linii Bible. George Knight vyjádřil i své porozumění ordinace a zdůraznil, že duchovně nepovolává lidi církev, ale Bůh.

Rolf Pöhler, profesor systematické teologie na Teologické vysoké škole církve ve Friedensau, mluvil o pohledu Ellen Whiteové na danost a změny v teologických a strukturálních otázkách a jak těmito svými postoji ovlivnila církev. Vždy se snažila v těchto otázkách udržet mezi kontinuitou a změnami vyváženost.

Lowell Cooper, bývalý místopředseda Generální konference církve, reflektoval některá rozhodnutí týkající se církevních pravidel. Podle něho byly vždy mezi jednotlivými uniemi rozdíly, pokud šlo o organizační otázky. Jako důležité zdůraznil, že církevní pravidla musí vždy sloužit církvi a jejímu poslání, ale nikdy by měla mít dominantní roli. Právě proto, že církevní pravidla mají vždy služebnou roli, musí mít dynamický charakter, tedy církev je musí stanovovat dopovědně, aby společenství pomáhala se rozvíjet, a ne je ochromovala.

Skutečně aktuální výzvou je, že celosvětové vedení církve si nárokuje výhradní rozhodovací pravomoc v otázce svěcení žen. Toto napravit bude podle něho velmi obtížné. Jako možné řešení tohoto současného napětí navrhl zrušit praxi ordinace a lidi pouze k určité službě pověřovat.

Jednota
Wendy Jacksonová, docentka systematické teologie na australské Avondale College pohovořila o tom, jak Ellen Whiteová chápala jednotu. Její porozumění se v průběhu let změnilo. Ačkoli původně považovala za sjednocující moment společnou věrouku, později došla k závěru, že jednota může být dosažena spíše společným úsilím a společnými cíli. Její pohled na církev byl nakonec soustředěn především na službu.

Roy Adams, profesor systematické teologie a bývalý zástupce šéfredaktora celosvětových časopisů církve Adventist Review a Adventist World, promluvil o tom, co říká Ježíš o jednotě v Evangeliu podle Jana, 17. kapitole. Poukázal na to, že modelem pro jednotu věřících v Kristu je jednota Boží trojice.

John Brunt, učitel Nového zákona a penzionovaný pastor, mluvil o teologii jednoty. Vysvětlil, na základě Pavlova 1. Listu Korintským 9, že jednota může vzniknout pouze z rozmanitosti v praxi. Apoštol Pavel věděl, že snažit se všechny křesťany, z židů i z pohanů, vměstnat do jedné stejné formy, by v konečném důsledku zničilo jakoukoli skutečnou příležitost pro jednotu. Jednota musí vždy obsahovat napětí mezi individuální integritou a skupinovou identitou.