pondělí 14. srpna 2017

Jessica Schultka: Jednotě na stopě

V reakci na rozhodnutí zasedání Generální konference církve adventistů ve městě San Antonio roku 2015 neordinovat ženy do plné duchovenské služby a na dokument „Jednotní v poslání“ přijatý výkonným výborem Generální konference se konala od 15. do 17. června 2017 v Londýně konference „Jednota 2017 - aby všichni byli jedno". Uspořádalo ji deset unií církve: Australská, Novozélandsko-Tichomořská, Dánská, Nizozemská, Norská, Švédská, Kolumbijská a Pacifická unie z USA, Severo- a Jihoněmecká unie. Po vzoru průkopníků církve adventistů z 19. století měly být projednány na konferenci teologické otázky současnosti. Uvádíme některé myšlenky ze zde přednesených projevů a diskusí.


Autorita a struktura církve
Barry Oliver, bývalý předseda Jihopacifické divize církve, promluvil o restrukturalizaci církve na počátku 20. století a jejím významu pro dnešek. Mladá církev například měnila svá pravidla (working policy) podle toho, jak silně rostla, aby je finančně a strukturálně nastavila novým výzvám raného 20. století a aby vyhovovaly potřebám rozšiřující se misie. Oliver poukázal na to, že byly ustanoveny unie s cílem decentralizovat autoritu generální konference, aby mohly zůstat lokálně akceschopné.

George Knight, emeritní profesor církevní historie na Andrewsově univerzitě, hovořil o vývoji autority v historii církve adventistů. Od roku 1980 vidí pokračující trend centralizace v církevní struktuře. Poukázal na to, že došlo k zásadní  změně i v porozumění Písma ohledně současných praktických otázek víry.  Průkopník církve James White interpretoval původně Bibli tak, že církevní organizace má být přijata pouze z Bible. O několik let později (1859) svůj pohled na Bibli změnil. Teprve to umožnilo vytvořit církevní struktury tak, aby odpovídaly současným společenským podmínkám a zároveň základní linii Bible. George Knight vyjádřil i své porozumění ordinace a zdůraznil, že duchovně nepovolává lidi církev, ale Bůh.

Rolf Pöhler, profesor systematické teologie na Teologické vysoké škole církve ve Friedensau, mluvil o pohledu Ellen Whiteové na danost a změny v teologických a strukturálních otázkách a jak těmito svými postoji ovlivnila církev. Vždy se snažila v těchto otázkách udržet mezi kontinuitou a změnami vyváženost.

Lowell Cooper, bývalý místopředseda Generální konference církve, reflektoval některá rozhodnutí týkající se církevních pravidel. Podle něho byly vždy mezi jednotlivými uniemi rozdíly, pokud šlo o organizační otázky. Jako důležité zdůraznil, že církevní pravidla musí vždy sloužit církvi a jejímu poslání, ale nikdy by měla mít dominantní roli. Právě proto, že církevní pravidla mají vždy služebnou roli, musí mít dynamický charakter, tedy církev je musí stanovovat dopovědně, aby společenství pomáhala se rozvíjet, a ne je ochromovala.

Skutečně aktuální výzvou je, že celosvětové vedení církve si nárokuje výhradní rozhodovací pravomoc v otázce svěcení žen. Toto napravit bude podle něho velmi obtížné. Jako možné řešení tohoto současného napětí navrhl zrušit praxi ordinace a lidi pouze k určité službě pověřovat.

Jednota
Wendy Jacksonová, docentka systematické teologie na australské Avondale College pohovořila o tom, jak Ellen Whiteová chápala jednotu. Její porozumění se v průběhu let změnilo. Ačkoli původně považovala za sjednocující moment společnou věrouku, později došla k závěru, že jednota může být dosažena spíše společným úsilím a společnými cíli. Její pohled na církev byl nakonec soustředěn především na službu.

Roy Adams, profesor systematické teologie a bývalý zástupce šéfredaktora celosvětových časopisů církve Adventist Review a Adventist World, promluvil o tom, co říká Ježíš o jednotě v Evangeliu podle Jana, 17. kapitole. Poukázal na to, že modelem pro jednotu věřících v Kristu je jednota Boží trojice.

John Brunt, učitel Nového zákona a penzionovaný pastor, mluvil o teologii jednoty. Vysvětlil, na základě Pavlova 1. Listu Korintským 9, že jednota může vzniknout pouze z rozmanitosti v praxi. Apoštol Pavel věděl, že snažit se všechny křesťany, z židů i z pohanů, vměstnat do jedné stejné formy, by v konečném důsledku zničilo jakoukoli skutečnou příležitost pro jednotu. Jednota musí vždy obsahovat napětí mezi individuální integritou a skupinovou identitou.

Svoboda svědomí a výhled
Olive Hemmingsová, profesorka religionistiky na Washington Adventist University, hovořila o svobodě v Kristu - jako strmé a úzké cestě k jednotě. Novozákonní učení o jednotě je výzvou ke vstupu do svobody nové smlouvy. V této souvislosti přirovnala otázku ordinace žen do stejné kategorie, jakou byla obřízka - jako rituální otázku, která je uvězněna ve starozákonním myšlení.

Reinder Bruinsma, emeritní pastor z Nizozemí, promluvil také o náboženské svobodě z historického hlediska s některými aplikacemi. Připomněl, jak bylo pro zakladatele církve adventistů důležité nemít žádné závazné vyznání víry, poté co se právě vysvobodili z takto závazně stanovených učení ostatních církví, ze kterých přicházeli. Stejně bylo důležité pro reformátory, aby nezávisle na stanoveném přesvědčení mohli studovat Bibli a samostatně myslet. Podle něho přišel čas prozkoumat, zda přehnaný důraz na jednotu v naší církvi vážně neohrožuje tyto svobody.

Ray Roennfeldt, profesor systematické teologie a rektor Avondale College argumentoval, že rovnost mezi mužem a ženou byla Bohem dána při stvoření, jako původní ideál, tento dokonalý vztah byl ale vzápětí zničen hříchem, jak popisuje 1. kniha Mojžíšova, 3. kapitola. Rönnfeldt z toho vyvozuje, že podřízení ženy muži je důsledkem hříchu a nikoli Boží vůlí nebo dokonce původním Božím záměrem.

Dave Weigley, předseda Kolumbijské unie v USA, navrhl tři  kroky, které by měly vyplývat z této konference: 1. Nebeské hodnoty: způsob, jak dál postupovat, by měl mít nebeský, pokojný a milující charakter. 2. Diplomacie: Chceme poskytnout řešení a ne někoho odsuzovat. 3. Komunikace: Vždy usilovat o dialog. Pokud by tyto tři kroky nepomohly, musely by dotčené unie společně protestovat, jak zde uvedl i George Knight ve svých 9,5 tezích.

Hlasy účastníků
Johannes Naether, předseda Severoněmecké unie církve, uvedl: „Současné diskuse v naší církvi po celém světě jdou daleko nad rámec tématu ordinace žen. Tato otázka je důležitá a mnohé unie zde budou i nadále terčem. Kromě toho tím však naše církev vyprovokovala diskuse o výrazném zpochybnění základních hodnot, jako jsou spravedlnost, osobní odpovědnost, rovnost a svoboda svědomí.

U všech řečníků se mi líbily jasná vazba na Bibli a shovívavý pohled na naší tradici. Obojí může být spojeno do něčeho nového jen mocí Ducha svatého. Do něčeho nového a odvážného pro současnost i budoucnost naší církve - právě to si přeji pro všechny úrovně vedení naší církve."

Werner Dullinger, prezident Jihoněmecké unie, k tomu dodává: „Konference Jednota 2017 nastolila na vysoké úrovni ústřední otázku, kterou se nyní musí naše církev, stejně jako celá společnost, dál zabývat: Kolik jednoty je nezbytné a kolik rozdílnosti je možné k tomu, abychom mohli obstát jako celosvětové, kulturně rozmanité společenství? Zvláště mě oslovily exegetické přednášky Olive Hemmingsové a Johna  Brunta, kteří přímo z dopisů apoštola Pavla jasně ukázali, před jakými výzvami stála raná církev a jak významně kultura, tradice a historie tehdy ovlivňovaly otázky víry.

Prvotní církev mohla v té době přežít a růst jen proto, že se rozhodla pro jednotu skrze živou rozmanitost, svobodu a rozvoj. Jako pro toho, kdo má v církvi vedoucí zodpovědnost, bylo pro mne cenné zejména vystoupení Lowella Coopera. Ve věci tvorby církevních předpisů jasně vysvětlil, jak jsou zde dvě zásadně odlišné možné reakce v případě konfliktu.

Buď prosazovat pravidla donucovacími opatřeními, nebo pravidla dále rozvíjet s cílem pokud možno dosáhnout širší shody společného soužití a služby. Vzhledem k federální struktuře Církve adventistů sedmého dne důrazně doporučuje zvolit druhou možnost, pokud má být zachována globální jednota. Vynucování pravidel sankcemi by nevyhnutelně vedlo k většímu počtu konfliktů a rozdělení. Moudrá rada zkušeného bývalého místopředsedy Generální konference a administrátora církve."

Osobní shrnutí   
Poté, co jsem mohla prožít toto setkání, jsem na jednu stranu šťastná a vděčná za inspirující myšlenky na toto téma.  Jednota a rozmanitost ve světle Bible a historie církve adventistů. Je zřejmé, že v ní vždy šlo o rozmanitost v praxi a zároveň jednotu v Kristu. Bude teď ale napínavé, zda naše církev v otázce ordinace žen do plné duchovenské služby umožní rozmanitost v praxi, nebo zda se na tom nakonec rozdělí.  Každopádně bylo znát, že současná situace je velmi napjatá a vyžaduje rychlé řešení.

Prezentace z konference v anglickém jazyce jsou ke stažení na internetové adrese:
https://adventistunity2017.com/speakers-presentations.

z německého časopisu Adventisten heute  8/2017

Poznámka ADialogu: Z Česko-Slovenské unie církve byli na konferenci přítomni předseda unie Mikuláš Pavlík, předseda Českého sdružení sborů Vít Vurst a za Adventistický teologický institut Michal Balcar. Z Generální konference církve na konferenci nepřijal pozvání nikdo.