Vlastenectví: požehnání, nebo prokletí? Biblická perspektiva

"Vezmi shluk lidí, kteří se nezdají ničím jiní než ty nebo já, spoj je všechny dohromady a získáš ten druh šíleně běsnícího maniaka se státní hranicí a hymnou." -Terry Prachett

Náboženství a vlastenectví jsou dvěma lidskými konstrukcemi zodpovědnými za většinu obrovských tragédií, které zanechaly nesmazatelné otisky v lidských dějinách. Něco dobrého lze říci o obou. Existuje však jejich zlověstná, temnější strana, na kterou se jen málokdo odváží pomyslet, natož o ní mluvit. Pojetí vlastenectví jako prokletí spíše než požehnání si zaslouží vysvětlení.

Ve své mírnější podobě se temná stránka vlastenectví ukazuje, když hraje národní tým (ať už jde o jakýkoliv sport) proti týmu druhé země. V tu chvíli se stane něco hluboce iracionálního. Co bylo jen hrou bez nějakého hlubšího významu, se stává událostí, která vzrušuje a burcuje nacionalistické vášně a chování. Zpívání národní hymny a mávání vlajkami spojí fanoušky jakýmsi způsobem do vlastenecké horlivosti, která brání racionalitě. Není žádný důvod, proč by měla být v sázce národní čest, přesto vlastenectví změní hrací pole na válečnou zónu, čímž postaví jeden národ proti druhému. To, že si lidské bytosti prostě nemohou užívat hru, aniž by jí připisovaly vlastenecké dimenze a hodnoty, je mimo rámec rozumných vysvětlení.

V mnoha zemích je při tom fyzické násilí natolik skutečné, že musí být fanoušci odděleni řetězovými bariérami. Zajistit bezpečnost při takových událostech je složité a drahé. Proč by pro všechno na světě měla být jedna země lepší tím, že porazí národní tým jiné země?

Pak je tu ještě hrozivější strana vlastenectví - strana, která vytváří předsudky, xenofobii, ignoruje základní lidská práva a nenávidí občany vlastní země, kteří nevyznávají stejné hodnoty. Mnoho čtenářů si vzpomene, doufám, že se smutkem, jaké urážky se snesly na Muhammada Aliho, když odmítl narukovat do války ve Vietnamu. Jeden den byl národním hrdinou a šampiónem v těžké váze a druhý den byl vyvrhelem národa, protože odmítl bojovat s lidmi, s nimiž se nikdy nesetkal a kteří mu neudělali nic špatného

V současnosti se po celém světě rozšiřuje velmi znepokojivý politický trend. Jde o jakési kolektivní sebezahledění, jehož důsledkem je přehlížení práv cizinců jako lidských bytostí stvořených Bohem a patriotismus, který kvůli strachu z mezinárodního terorismu staví zdi a odmítá víza i dokonale oprávněným a nevinným žadatelům. Reinhold Niebuhr napsal, že vlastenectví, které je v zásadě sobecké, je zdrojem nesobeckosti lidí. Mohu dodat, že je to zvláště pravdivé v době války, kdy vlastenectví vyžaduje, aby lidé podstoupili obrovské nezištné oběti k ochraně jejich kolektivních osobních zájmů.

Vinná réva

Každý rok přichází toužebně očekávaný čas úrody, kterou poskytuje vinná réva. Vzpomněl jsem si na příběh vinné révy na našem dvorku. Je to již dávno co jsem ji zasadil. Pěkně vyrostla a zmohutněla. Po delším čase se stalo, že z nějakého důvodu syn vinnou révu uřezal. Jaké bylo pro mě překvapení, když réva znovu vyrašila. Znovu a znovu ji odstraňuje a ona znovu a znovu raší. Zvláštní - jaký vydatný zdroj životní síly? Každá ta ratolest odstraněná, oddělená od kmene, však vždy usychá.

To mi připomenulo myšlenky z Janova evangelia v 15. kapitole, kde se Ježíš přirovnává k vinné révě a své následovníky k ratolestem. "Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti....." Mít možnost přímo v praxi pozorovat myšlenku vyjádřenou v daném připodobnění, pro mě bylo oslovující. Přímo mě to vtahovalo do příběhu evangelia. Srdce se mi rozechvělo zvláštní melodií vděčnosti. Patřím Ježíši, je to On, který naplňuje můj život.

  

Jak životně důležité pro ratolest je to spojení s kmenem. Možná jsme spojení s církví, ale jsme spojeni s Ježíšem nebo jinak řečeno napojeni na Krista, jsme živi z Krista? Nebo jsme napojeni na smrtelného člověka, přes kterého se nám dostává již jen ochuzená životní, duchovní míza? V takovém spojení „přes mezičlánek“ dochází jen k namlouvání si jistoty, která jinak pramení jen z přímého spojení s Kristem. Přemýšlel jsi, odkud ty osobně přijímáš mízu, od člověka nebo přímo od Boha? "Dnes" už nemusíš dostávat tuto životadárnou láskyplnou sílu ze secondhandu. Jsi Kristovou ratolestí, která může přijímat život přímo od Něho.

Je docela možné fyzicky likvidovat Kristovce, ale není možné zastavit ten přísun "mízy" od Krista, která znovu a znovu vytváří nové ratolesti. Dějiny křesťanství ukazují v praxi, že čím více byli pronásledováni, vyhlazováni, vyháněni z domovů, atd., tím více se zvyšoval počet následovníků Krista. Dokonce i tam, kde by to nikdo nečekal. Zvláštní je, že i uvnitř církve docházelo k násilnému odstraňování ratolestí kvůli věrouce. Někdy se můžeme domnívat, že jsme to my, kdo vytváříme ty nové křesťanské ratolesti. Pravdou je opak, je to zásluha nevysychajícího zdroje Boží Lásky. Všichni jsme ratolesti, nemáme se čím chlubit, právě jen tím vydatným "Zdrojem" z něhož žijeme.

Zdeněk Lukšík