"Vezmi shluk lidí, kteří se nezdají ničím jiní než ty nebo já, spoj
je všechny dohromady a získáš ten druh šíleně běsnícího maniaka se státní
hranicí a hymnou." -Terry Prachett
Náboženství a vlastenectví jsou dvěma lidskými konstrukcemi zodpovědnými za
většinu obrovských tragédií, které zanechaly nesmazatelné otisky v lidských
dějinách. Něco dobrého lze říci o obou. Existuje však jejich zlověstná,
temnější strana, na kterou se jen málokdo odváží pomyslet, natož o ní mluvit.
Pojetí vlastenectví jako prokletí spíše než požehnání si zaslouží vysvětlení.
Ve své mírnější podobě se temná stránka vlastenectví ukazuje, když hraje
národní tým (ať už jde o jakýkoliv sport) proti týmu druhé země. V tu
chvíli se stane něco hluboce iracionálního. Co bylo jen hrou bez nějakého
hlubšího významu, se stává událostí, která vzrušuje a burcuje nacionalistické
vášně a chování. Zpívání národní hymny a mávání vlajkami spojí fanoušky jakýmsi
způsobem do vlastenecké horlivosti, která brání racionalitě. Není žádný důvod,
proč by měla být v sázce národní čest, přesto vlastenectví změní hrací pole na
válečnou zónu, čímž postaví jeden národ proti druhému. To, že si lidské bytosti
prostě nemohou užívat hru, aniž by jí připisovaly vlastenecké dimenze a
hodnoty, je mimo rámec rozumných vysvětlení.
V mnoha zemích je při tom fyzické násilí natolik skutečné, že musí být fanoušci
odděleni řetězovými bariérami. Zajistit bezpečnost při takových událostech je
složité a drahé. Proč by pro všechno na světě měla být jedna země lepší tím, že
porazí národní tým jiné země?
Pak je tu ještě hrozivější strana vlastenectví - strana, která vytváří předsudky, xenofobii, ignoruje základní lidská práva a nenávidí občany vlastní země, kteří nevyznávají stejné hodnoty. Mnoho čtenářů si vzpomene, doufám, že se smutkem, jaké urážky se snesly na Muhammada Aliho, když odmítl narukovat do války ve Vietnamu. Jeden den byl národním hrdinou a šampiónem v těžké váze a druhý den byl vyvrhelem národa, protože odmítl bojovat s lidmi, s nimiž se nikdy nesetkal a kteří mu neudělali nic špatného
V současnosti se po celém světě rozšiřuje velmi znepokojivý politický trend. Jde o jakési kolektivní sebezahledění, jehož důsledkem je přehlížení práv cizinců jako lidských bytostí stvořených Bohem a patriotismus, který kvůli strachu z mezinárodního terorismu staví zdi a odmítá víza i dokonale oprávněným a nevinným žadatelům. Reinhold Niebuhr napsal, že vlastenectví, které je v zásadě sobecké, je zdrojem nesobeckosti lidí. Mohu dodat, že je to zvláště pravdivé v době války, kdy vlastenectví vyžaduje, aby lidé podstoupili obrovské nezištné oběti k ochraně jejich kolektivních osobních zájmů.
Pak je tu ještě hrozivější strana vlastenectví - strana, která vytváří předsudky, xenofobii, ignoruje základní lidská práva a nenávidí občany vlastní země, kteří nevyznávají stejné hodnoty. Mnoho čtenářů si vzpomene, doufám, že se smutkem, jaké urážky se snesly na Muhammada Aliho, když odmítl narukovat do války ve Vietnamu. Jeden den byl národním hrdinou a šampiónem v těžké váze a druhý den byl vyvrhelem národa, protože odmítl bojovat s lidmi, s nimiž se nikdy nesetkal a kteří mu neudělali nic špatného
V současnosti se po celém světě rozšiřuje velmi znepokojivý politický trend. Jde o jakési kolektivní sebezahledění, jehož důsledkem je přehlížení práv cizinců jako lidských bytostí stvořených Bohem a patriotismus, který kvůli strachu z mezinárodního terorismu staví zdi a odmítá víza i dokonale oprávněným a nevinným žadatelům. Reinhold Niebuhr napsal, že vlastenectví, které je v zásadě sobecké, je zdrojem nesobeckosti lidí. Mohu dodat, že je to zvláště pravdivé v době války, kdy vlastenectví vyžaduje, aby lidé podstoupili obrovské nezištné oběti k ochraně jejich kolektivních osobních zájmů.