čtvrtek 21. prosince 2017

Tom de Bruin: Jsou Vánoce jen mýtus?

Všichni máme více či méně rádi magický vánoční příběh, který od dětství slýcháme každý rok. Vždy o Vánocích jsme zaplaveni mnoha statickými i pohyblivými obrazy, čtenými, veršovanými i zpívanými slovy o tom, jak to tehdy bylo. Odpovídá ale toto nejtradičnější z tradičních vyprávění historické skutečnosti? A mělo původně stejný význam jako dnes? Co o tom vlastně víme? Co to slavíme?

Vánoční příběh, jak jej známe dnes, vypráví, že v prvním roce našeho letopočtu žili Josef a Marie, kteří byli spolu zasnoubeni. Ještě spolu nikdy nespali, nebyli ještě manželé. Marie byla panna. Ale byla už těhotná a čekala dítě, které nebylo Josefovo, ale od Boha. Naštěstí ji Josef na pokyn z nebes neopustil. Kvůli sčítání lidu pod římským správcem Quriniem musela Marie s Josefem cestovat do místa jménem Betlém, odkud pocházela jeho rodina. Putovali z Nazareta, Josef pěšky, Marie na oslu, protože byla těhotná. Při příchodu do cíle Marie dostala porodní bolesti, ale v Betlémě bylo veškeré ubytování již obsazeno. Josefovi s Marií se v této nouzi dostalo přístřeší jen kdesi ve chlévě. Tam nebylo žádné lůžko a Marie proto porodila dítě do jesliček na seno pro zvířata. Mezitím nedaleko zástup andělů navštívil z nebe pastýře a zpíval jim o narození Spasitele. Pastýři se šli dítěti poklonit. Přišli také tři králové od Východu, které sem dovedlo putování za novou hvězdou na nebi. A přinesli dítěti tři dary: zlato, kadidlo a myrhu. Čteme-li ale tento příběh ve starověkém biblickém Evangeliu podle Lukáše pozorně a s dnešní znalostí tehdejších reálií, uvidíme jej poněkud jinýma očima.


Král Herodes, který podle pokračování tohoto příběhu nařídil narozeného Spasitele zabít, zemřel v roce 4 před naším letopočtem. Ježíš se tedy musel narodit nejméně o 5 let dříve, než v roce 1. Quirinius se stal správcem v Sýrii a Judsku v roce 6 našeho letopočtu, deset let po Herodově smrti. Muselo tedy jít o jiné, dřívější sčítání. Na dnešních vyobrazeních bývá Josef s plnovousem, ale v době, o které mluvíme, lidé umírali mnohem dříve a také se mnohem dříve zasnubovali a měli děti. Josefovi mohlo být 14, Marii 12 let. Je také velmi pravděpodobné, že těhotná Marie šla s Josefem pěšky a nejela na oslovi, protože osli se používali k přepravě nákladu, zavazadel, ne lidí. Když čteme, že se pro ně nenašlo v Betlémě "místo pod střechou", jde o překlad řeckého slova "kataluma". My si představujeme nějaký pokoj pro hosty, ale Josef šel do Betléma ke svým příbuzným a v tak malém místě lidé neměli žádné zvláštní pokoje pro hosty. Bydleli v uvnitř otevřených obydlích společně se zvířaty, lidé v horní části domu - pod střechou (kataluma), a zvířata v dolní části. Ježíš se tedy narodil dole mezi zvířaty, do jeslí na seno, ale zřejmě uprostřed lidského obydlí plného příbuzných. Pastýři jsou v příběhu opravdu zvláštní volbou pro přivítání budoucího krále. Byli těmi nejnižšími z nejnižších, nejhoršími z nejhorších. Žili venku se zvířaty, byli nečistí, nevítaní. A právě tito byli řízením nebes první návštěvou u právě narozeného Krista. A asi dva týdny po nich, po obřízce dítěte osmý den, podle Matoušova evangelia přišli k dítěti se svými dary "mudrci od Východu", nikoli tedy králové a nikoli nezbytně právě tři.

Je to ještě ten náš známý vánoční příběh? Co teď? Můžeme odložit celé to dojemné vyprávění z Betléma jako nevěrohodné, nevýznamné. Ale můžeme také těma novýma očima, kterýma jsme se na příběh podívali, pohlédnout hlouběji, pod mýtické nánosy staletí. A spatřit něco významnějšího, podstatnějšího, krásnějšího než dosud. Snad původní smysl tohoto posvátného starověkého vyprávění. Můžeme tak najednou prožít, jak do života těch nejnižších z nejnižších vstupuje ten nejvyšší z nejvyšších. A jaké to je, s těmito nejbezvýznamnějšími světa slavit bezprostřední blízkost toho, kdo je tak významný, jak jen to je možné. A co to znamená, že jen ti nejnižší a nejbezvýznamnější jsou hodni se setkat s tím nejvyšším a nejvýznamnějším a uctít ho. A porozumět, co nám vyprávění těchto v očích světa nejbezcennějších lidí přes tisíce let předává: "Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán".

To je ona skrytá dobrá zpráva a i pro nás vpravdě "veliká radost". Zpráva o ryzím Bohu, který přijímá padlého člověka, který se dokonce sám člověkem stává a s člověkem ztotožňuje. Dobrá zpráva zvaná evangelium: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Tohle jsou Vánoce.     
             
Dr. Tom de Bruin přednáší exegezi a starověkou křesťanskou literaturu na adventistické vysoké škole Newbold College ve Velké Británii.
Přeloženo z http://www.tomdebruin.com