neděle 25. února 2018

Marcos Torres: Co mě o evangelizaci naučil Bruce Lee?

Vyrůstal jsem v devadesátých letech, kdy byly akční hvězdy jako Chuck Norris, Jackie Chan nebo Steven Seagal hrdiny každého chlapce (tedy každého trochu pošetilého chlapce). Sedávali jsme a mluvili dlouhé hodiny o jejich bojových schopnostech a pokaždé, bezpochyby, proběhla debata, který z oněch hrdinů by vyhrál v opravdovém boji. Mohl by Samo Hung sejmout Jeana Claude Van Dammeho? Co kdyby si to rozdal Jackie Chan s Bolem? A takhle jsme mluvili dál a dál, když v tom jeden z nás s jistotou zašeptal jedno jméno. Jméno tak uctívané, že v okamžiku, kdy bylo zmíněno, skončil veškerý hovor. Skončila diskuze. Nebylo co srovnávat. To jméno znělo “Bruce Lee.”

Za celá ta léta jsem nikdy neslyšel, že by někdo řekl: “Tenhle chlap může porazit Bruce Leeho”. V našich myslích byl na zcela jiné úrovni. Byli tu skvělí bojovníci a pak tu byl Bruce Lee. Byl neporazitelný.

Jestli bylo naše kvazi-uctívání Bruce Leeho zasloužené nebo ne, patří do jiné konverzace. Ale bez ohledu na to, jak přesné bylo hodnocení jeho bojových schopností, jedna věc byla pravdivá - Bruce Lee je nejvýznamnější ikona bojových umění, která kdy žila. Nejen že byl skvělým bojovníkem, ale také skvělým filozofem a někým, kdo obrátil svět bojových sportů vzhůru nohama.

Bruce Lee měl víru a také to jako něco takového fungovalo. Kung Fu, bojové umění, kterého se každý obával, nakonec nebylo vůbec tak děsivé. Důvodem bylo to, že Kung Fu fungovalo pouze tehdy, kdy spolu bojovali bojovníci podle stejných pravidel. V okamžiku, kdy jste bojovali s někým, kdo se řídil jinými pravidly boje, vaše bojové umění Kung Fu přestalo fungovat. Uvedu příklad, Kung Fu je sport založení především na úderech. Stojíte a rozdáváte údery a kopy. Jiu-Jitsu je především o chvatech. Povalíte někoho na zem a chvatem ho přemůžete. Pokud by Jiu-Jitsu bojovník povalil Kung-Fu bojovníka na zem, byl by Kung Fu bojovník bezmocný. Všechny roky výcviku ho připravovaly na soupeře se stejnými pravidly boje. V momentě, kdy byla tato pravidla obcházena, mu byl jeho černý pásek k ničemu.


 Ale takhle k tomu Bruce Lee nepřistupoval. Místo toho kritizoval každé bojové umění, které bylo užitečné pouze v případě, že před vámi stál někdo nezkušený nebo někdo, kdo bojoval podle stejných pravidel. V momentě, kdy jste čelili zkušenému protivníkovi, který bojoval jinými pravidly, vaše šance na vítězství se zmenšily. Jako řešení Bruce Lee obhajoval něco, co je známé pod zkratkou MMA - smíšená bojová umění. Jeho cílem bylo, aby se bojovník zaměřil na zvládnutí různých bojových stylů a jejich kombinaci do jednoho. V důsledku toho by byl bojovník schopen dobře bojovat i tehdy, když soupeř změnil pravidla boje.

Jako adventista nadšený pro evangelizaci jsem zjistil, že je pro mě Bruce Lee výzvou. Chápejte, náš způsob evangelizace je stejný jako Kung Fu. Funguje pouze tehdy, když lidé, které oslovuje, jsou naprosto nezkušení v jejich představách o víře nebo pokud hrají podle pravidel, které jsme nastavili. Ale v okamžiku, kdy narazíme na někoho, kdo je zkušený v tom, jak hrát podle jiných pravidel, naše evangelizační taktika přestane dávat smysl.

Například, pokud byste přednášeli nějakou evangelizační sérii a přišlo by na téma soboty, staly by se dvě věci. Pokud by byli vaši posluchači klasičtí protestanté, pak by mohla být přednáška o tom, jak byl sedmý den přesunut na neděli, přesvědčivá. Nakonec, oni přece ví o sedmém dni. To jediné je ukázat jim, že sedmým dnem je sobota a ne neděle. Avšak jestli budou posluchači postmodernisté, pak se celá přednáška může jevit jako zbytečná a elitářská a všechny vaše argumenty jsou bezvýznamné.

A teď přicházíme k tomu, co jsem se naučil od Bruce Leeho. Naše největší slabost v evangelizaci je, že u všech ostatních předpokládáme následování pravdy podle našich pravidel. A naše neúspěšné hraní podle jejich pravidel je hlavním důvodem, proč naše poselství ztrácí sílu a důležitost. Proto, lepší než jednostranný a úzký přístup k evangelizaci a pravdě potřebujeme studovat kulturu kolem nás a přicházet s mixem různých přístupů. Potřebujeme si vytvořit schopnost předávat pravdu různým světonázorům, což znamená učit se a vstupovat do světa, který nás obklopuje. Můžeme chytřeji adaptovat, inovovat a přizpůsobovat naší zprávu a naše metody tak, aby byla efektivní pro posluchače, kteří hrají podle jiných pravidel.

Nicméně, jak moc je to super, Bruce Lee není tím, kdo s tímto “mixovacím” přístupem přišel. Tím je Ježíš. Všude v Písmu vidíme, jak Boží slovo prezentuje různými způsoby. Nikodémovi říká: “Musíš se znovu narodit.”, což je metafora spojená s Nikodémovou teologií jako potomka Abrahamova. Ženě u studny řekl: “Já jsem ta živá voda.”, metaforu spojenou s duchovní žízní této ženy. Bohatému mladíkovi řekl: “Jdi a prodej vše, co máš.”, Martě řekl: “Já jsem vzkříšení…” a davům řekl: “jeden farmář vyšel na pole, aby zasel…”.

Ta rozmanitost metafor a podobenství, která Ježíš používal, aby představil lidem Boží království, je úžasná. To on přišel s evangelizačním “mixem”. A tento vzor pokračuje i v životě apoštola Pavla. Když mluvil se Židy, použil Starý zákon. Když mluvil s Řeky na Areopagu, použil jejich vlastní báje (Skutky 17). Ještě silnější důkaz o evangelizačním “mixu” možná nalezneme ve Skutkách 15. a 16. kapitole. V 15. kapitole potvrzuje Jeruzalémská rada, že obřízka už není pod novou smlouvou potřebná a stává se tak tak v podstatě jakýmsi “anti-evangeliem”. A přesto, v kapitole 16., Pavel obřezává Timotea jako součást přípravy na evangelizaci Židů. Ani Pavel, ani Ježíš nepředpokládali, že budou jejich posluchači hrát podle jejich pravidel. Raději přizpůsobili jejich evangelium pravidlům posluchačů.

My jako církev, pokud chceme pro lidi existovat, musíme dělat to samé. Přestaňme od ostatních předpokládat, že budou hrát podle našich pravidel. Naučme se jejich pravidla, vstupme do jejich způsobu myšlení a hodnotových struktur a setkejme se s nimi tam, kde jsou.

1. Korintským 9, 19-23
Ode všech jsem svobodný, ale všem jsem se vydal jako otrok, abych jich co nejvíce získal. Pro Židy jsem jako Žid, abych získal Židy; pro lidi pod Zákonem jsem jako pod Zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod Zákonem (sám ovšem pod Zákonem nejsem). Pro lidi bez Zákona jsem jako bez Zákona, abych získal ty, kdo jsou bez Zákona (sám ovšem nejsem bez Božího Zákona – podléhám zákonu Kristovu). Pro slabé jsem slabý, abych získal slabé. Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil. A to všechno dělám kvůli evangeliu, abych na něm získal svůj podíl.


Marcos Torres je mileniálský adventistický pastor se zaujetím pro Ježíše a adventismus s důrazem na sbory. Je kazatelem v západní Austrálii, kde žije se svou ženou a dětmi. Můžete ho sledovat na Facebooku i Instagramu. Toto zamyšlení se původně objevilo na jeho blogu Pomopastor.com.