pondělí 14. května 2018

Sympozium ve Friedensau: Obrysy evropského adventismu

Pod názvem "Obrysy evropského adventismu" se ve dnech 23. až 26. dubna 2018 uskutečnilo třetí sympozium Institutu adventistických studií ve Friedensau. V 21 přednáškách prezentovali své příspěvky adventisté z různých evropských i mimoevropských zemí jako Rusko, Gruzie, Anglie, Švédsko, Francie, USA a Německo.

Existuje něco jako evropský adventismus? Pokud ano, čím se odlišuje v minulosti i současnosti? Jaké problémy měli adventističtí průkopníci v Evropě a jaké jsou dnešní zápasy evropských adventistů? Těmito otázkami se zabýval v úvodní přednášce Denis Fortin, profesor historické teologie na Andrewsově univerzitě v Berrien Springs v USA. Načrtl přínos evropského adventismu k celosvětové církvi. Fortin vysvětlil, že otisk evropského adventismu je výsledkem specifických historických souvislostí, které jsou formovány státními církvemi nebo protináboženskými náladami. Fortin zdůraznil, že adventisté v Evropě nehrají okrajovou, ale klíčovou roli při představování adventismu jako završení hlavního proudu křesťanské víry.

Adventismus versus Evropa?

V úterý 24. dubna se prezentace zabývaly vztahy evropských adventistů a Evropy. Emeritní pastor a bývalý administrátor církve v Nizozemí Reinder Bruinsma měl přednášku o napětí, které evropští adventisté cítili ve vztahu k integraci Evropy do Evropské unie kvůli tradiční interpretaci proroctví ve 2. kapitole knihy Daniel. Vzhledem k jejich obavám z biblických vizí budoucnosti byli adventisté vždy kritičtí vůči všem politickým snahám o vytvoření sjednocené Evropy. Nicméně církev a její sdělovací prostředky vývoj posledních desetiletí ohledně EU a tzv. brexitu spíše nekomentují. To, že Bůh předpovídá špatné věci, jako nepřátelskou a nesoudržnou společnost, neznamená, že k nim mají adventisté přispívat. Adventisté v Evropě jsou podle Bruinsmy v této věci stále více opatrní i s ohledem na "riziko, že budou muset změnit své názory podle toho, co skutečně přináší čas."


Michael Pearson, penzionovaný lektor z Newbold College, se pak s přítomnými podělil o svou úvahu o tom, jak je osobní identita adventistů formována tím, že je zakořeněna v určitém zeměpisném místě. Vyzval k tomu, brát vážněji a respektovat místo a zakořeněnost členů v něm, než tomu bylo dříve v globální církvi. Z vlastní zkušenosti vyprávěl o svém pocitu odcizení v době, kdy jako dítě v Londýně dostal americké adventistické publikace jako "Náš malý přítel" o dětech, které byly s jejich rodinami a původem úplně jiné než on. Důsledky rozdvojenosti mezi dominantní americkou adventistickou kulturou a jinými kulturami shrnul do otázky ohledně misie: "Proč by lidé v mé zemi měli považovat za důležitou mou církev, když moje církev nerozpozná důležitost mé země?"

Srážka, nebo přijetí?

Několik řečníků zdůraznilo skutečnost, že evropští adventisté byli vystaveni těžkému pronásledování, zejména v zemích bývalého sovětského bloku. Účastníci diskutovali o adaptabilitě evropského adventismu. Bylo konstatováno, že kompromis se státními orgány zabránil uzavření adventistických církví v některých oblastech. Bylo zdůrazněno, že i dnes je v mnoha východoevropských zemích obtížné být náboženskou menšinou.

Podle doktora Daniela Heinze, archiváře historického archivu ve Friedensau, "má církev, která v Evropě trpí, jiné priority než postmoderní západní adventismus". Jeho prezentace se zaměřila na adventistické mučedníky v Německu, Rusku a Arménii, kteří prolévali i svou krev za svou víru a kteří, i když nebyli zabiti, platili za to, že jejich krajané je viděli jako náboženské fanatiky z Ameriky, pokutami, fyzickým zneužíváním, šikanováním a odnětím svobody. Doktor Sergo Namoradze z Gruzie, přednášející na adventistickém Mezinárodním institutu pokročilých studií ve filipínském Silangu, ukázal, že ačkoli adventistická misie v Gruzii začala již před 110 lety, dnes tam i vlivem nepřátelství většinové pravoslavné církve žije pouze 368 adventistů.