pátek 8. června 2018

Marcos Torres: Proč je sbor takový… blé

Měli jste někdy pocit, že je vlastně jedno, zda půjdete do sboru? Já vím, je to správné tam chodit a tak dále. Nebylo to tím, že byste byli naštvaní na sbor nebo na někoho, kdo tam chodí. Prostě to vypadá, že když byste přestali chodit do sboru, jedinou změnou by bylo prostě trávit sobotní dopoledne jinak, než často tak… blé.

Jestli se někdy takhle cítíte, nepovažujte se za někoho divného. Mnoho lidí, a zvlášť dnešní generace, to cítí stejně. Ve skutečnosti i mnoho pastorů to cítí stejně a já jsem stoprocentně jedním z nich. Nejsem velkým fanouškem „církve”, a tak je jasné, že v mnohém nezapadám.

Nicméně, něco mi zde nesedí. Kdykoliv čtu o církvi v Novém zákoně, jsem nadšený. Zvlášť mám rád knihu Skutků, která popisuje cestu rané církve. Ale z nějakého důvodu se mé nadšení nepřenáší do mých vlastních podmínek. Pokaždé je tu velký rozdíl mezi sbory ze Skutků a sborem v mém městě. To první je naprosto super. To druhé je… blé.


Ale proč to takhle cítíme? Protože sbory ve Skutcích byly dokonalé? Ani náhodou. Byl tam  svinčík. Ve skutečnosti Nový zákon svědčí o tom, v jak velkých průšvizích raná církve byla (Jeden sbor řešil případ chlápka, který se dal dohromady se svou nevlastní matkou!). Raná církev byla daleko od toho, abychom ji mohli nazývat dokonalou. Je to tedy tím, že církev ze Skutků šla více s dobou? Ne. Nebyli tam přece žádní hipsteři. Dokonce neměli ani účet na Snapchatu.

Když ale čtu o církvi ze Skutků, jedna věc je jasná. Oni žili a umírali pro Boží království. Ovlivňovali svět kolem sebe. Byli silou, se kterou bylo třeba počítat. Když jste odešli ze sboru, nezměnilo se jen vaše sobotní ráno, změnil se váš každodenní život. Sbor prostě nebyl jen rituál, který se přidal k týdnu. Sbor byl hnutí, způsob života, identita, smysl a síla, která byla zodpovědná za představování Božího království. Možná se to dá říct tak, jak to vyjádřil Francis Chan:

“Dnešní církev se stala předvídatelnou. Máte budovu, někdo vám dá zpravodaj (bulletin, program), posadíte se, zazpíváte několik písní, chlapík vám dodá možná vybroušené poselství, možná nedodá, někdo zazpívá sólo píseň, jdete domů.

Je to opravdu to, co pro nás Bůh zamýšlel?”