pátek 8. června 2018

Marcos Torres: Proč je sbor takový… blé

Měli jste někdy pocit, že je vlastně jedno, zda půjdete do sboru? Já vím, je to správné tam chodit a tak dále. Nebylo to tím, že byste byli naštvaní na sbor nebo na někoho, kdo tam chodí. Prostě to vypadá, že když byste přestali chodit do sboru, jedinou změnou by bylo prostě trávit sobotní dopoledne jinak, než často tak… blé.

Jestli se někdy takhle cítíte, nepovažujte se za někoho divného. Mnoho lidí, a zvlášť dnešní generace, to cítí stejně. Ve skutečnosti i mnoho pastorů to cítí stejně a já jsem stoprocentně jedním z nich. Nejsem velkým fanouškem „církve”, a tak je jasné, že v mnohém nezapadám.

Nicméně, něco mi zde nesedí. Kdykoliv čtu o církvi v Novém zákoně, jsem nadšený. Zvlášť mám rád knihu Skutků, která popisuje cestu rané církve. Ale z nějakého důvodu se mé nadšení nepřenáší do mých vlastních podmínek. Pokaždé je tu velký rozdíl mezi sbory ze Skutků a sborem v mém městě. To první je naprosto super. To druhé je… blé.


Ale proč to takhle cítíme? Protože sbory ve Skutcích byly dokonalé? Ani náhodou. Byl tam  svinčík. Ve skutečnosti Nový zákon svědčí o tom, v jak velkých průšvizích raná církve byla (Jeden sbor řešil případ chlápka, který se dal dohromady se svou nevlastní matkou!). Raná církev byla daleko od toho, abychom ji mohli nazývat dokonalou. Je to tedy tím, že církev ze Skutků šla více s dobou? Ne. Nebyli tam přece žádní hipsteři. Dokonce neměli ani účet na Snapchatu.

Když ale čtu o církvi ze Skutků, jedna věc je jasná. Oni žili a umírali pro Boží království. Ovlivňovali svět kolem sebe. Byli silou, se kterou bylo třeba počítat. Když jste odešli ze sboru, nezměnilo se jen vaše sobotní ráno, změnil se váš každodenní život. Sbor prostě nebyl jen rituál, který se přidal k týdnu. Sbor byl hnutí, způsob života, identita, smysl a síla, která byla zodpovědná za představování Božího království. Možná se to dá říct tak, jak to vyjádřil Francis Chan:

“Dnešní církev se stala předvídatelnou. Máte budovu, někdo vám dá zpravodaj (bulletin, program), posadíte se, zazpíváte několik písní, chlapík vám dodá možná vybroušené poselství, možná nedodá, někdo zazpívá sólo píseň, jdete domů.

Je to opravdu to, co pro nás Bůh zamýšlel?”


Myslím, že s tou otázkou se můžeme všichni ztotožnit. Ale teď je tady další otázka: Je tu  nějaká naděje? Může se moderní církev vrátit ke svým kořenům? Dokážeme obnovit to, co doopravdy znamená být církví? Věřím, že odpověď zní ANO. Jenže to se nikdy nestane, jestli si všichni sedneme a budeme čekat na tahouny, kteří to udělají. Tito vůdci jsou úžasní, ale mají toho dost na práci. Typický pastor se musí vyrovnávat s mezilidskými problémy ve sboru, těžkostmi vedení, rodinami v krizi a teologickými kontroverzemi, které hrozí rozbít jednotu sboru. Jestli si myslíš, že můžeš tohle církevní oživení přidat na jeho nebo její seznam povinností, pak si buď jistý, že budeš potřebovat pohodlné křeslo. Čeká tě totiž hodně dlouhé čekání.

Věřím, že je potřeba, aby se pastoři podíleli na obrodě sborů. Ale musí začít běžní členové sboru. Vy jste ti, kteří mají sílu. Většina kazatelů podpoří jakoukoliv iniciativu k oživení sborů, když bude vědět, že v místním sboru existuje skupina lidí, kteří na oživení pracují. Ale pokud pastoři zůstávají v této iniciativě osamoceni a jsou jedinými iniciátory, je skoro nemožné něco tak velkého uskutečnit.

A tak chci každého z vás vyzvat, abyste šli proti stávajícímu stavu. Chci vás vyzvat, abyste nebyli jiní jen v tomto hříšném světě, ale také v prostředí sboru. Povstaňte a změňte to.

Tady je několik kroků, které můžete zkusit:
  1. Nenechte se odradit. Ano, ve sboru je dost často klídek a nic se neděje, ale to by nás nemělo překvapit. Ježíš nám řekl, že plevel zůstane s pšenicí až do soudného dne a kniha Zjevení předpovídá vlažnou „laodicejskou“ fázi církve. Čekalo se to, tak se tím nenechte otrávit. Bojujte za změnu s vědomím, že Bůh je na vaší straně.

  2. Neztěžujte si. Dělejte něco! Opouštět sbor, protože je mrtvý nebo se stále zaobírat tím, co je špatné, není řešením. Namísto kritizování sboru ukažte sboru cestu. Kritici mohou mít dobré postřehy, ale všechno to jsou jenom řeči. Na druhou stranu skuteční vůdci zavírají kritikům pusu a pobízejí k práci.
  3. Najděte si své místo v budování Božího království a vytěžte z toho, co se dá. Čtěte o tom knihy. Dívejte se na videa a čtěte příběhy lidí, kteří se snaží o to samé. Buďte toho plní! A jděte do toho.
  4. Obklopte se lidmi, kteří to vnímají stejně. Ano, může být těžké je najít. Vím to. Ale krása moderní doby je v tom, že když nemůžete někoho najít ve svém okolí, stále je tu možnost kontaktovat lidí se stejným problémem kdekoliv na světě. Připojte se k facebookové skupině! Momentálně jsem ve skupině, která má přes 300 členů s názvem “Adventistická evangelizace & sborové skupinky”, kde se sdílíme, inspirujeme a povzbuzujeme jeden druhého. Připojte se k nám!
  5. Začněte ve sboru něco dělat. Každý může. Nepotřebujete na to povolení. Začněte a zkuste zapojit ostatní. Využijte lidi, kterými jste se obklopili (bod 4.) a získávejte moudrost, porozumění a podporu. Na druhou stranu, pokud máte možnost, zvažte pomoc ve stávajících aktivitách.
  6. Pamatujte, koho chcete ovlivnit. Bůh vás nepovolal, abyste změnili celý svět. Povolal vás pro určitou část vašeho okolí. Držte se toho, jinak vyhoříte.
  7. A konečně, buďte stále napojeni na Ježíše. Vždy budujeme Jeho království, ne naše.

Každý z nás, tam kde jsme, můžeme začít vracet důležitost, smysl a zápal našim sborům. Určitě to není snadné, ale snadné není nikdy nic, co za něco stojí.

Marcos Torres je mileniálský adventistický pastor se zaujetím pro Ježíše a adventismus s důrazem na sbory. Je kazatelem v západní Austrálii, kde žije se svou ženou a dětmi. Můžete ho sledovat na Facebooku i Instagramu. Toto zamyšlení se původně objevilo na jeho blogu Pomopastor.com.