Jakub Fraj: Generální konference posiluje

O co vlastně jde?

Spor v naší celosvětové církvi ohledně autority Generální konference, který tento týden během jednání Výkonného výboru Generální konference vyústil ve schválení dokumentu s názvem „Dokument o respektování a praktickém uplatnění rozhodnutí Výkonného výboru Generální konference a zasedání Generální konference“, je dle mého názoru důsledkem dlouhodobějšího problému. I když to mnoho řečníků během zasedání popíralo, jde o reakci na nesouhlas některých unií (zejména unií ze severní Ameriky, Evropy a Austrálie) s rozhodnutím GK ohledně ordinace žen  z roku 2015.
Ordinace žen byla předmětem diskuze už na zasedání GK v roce 1995 v Utrechtu. Liberální křídlo v té chvíli chtělo získat svolení pro to, aby si každá divize mohla v této věci rozhodnout sama. Ale bez úspěchu. Zajímavé je, že konzervativní křídlo (které má většinu), usiluje o to, aby jejich názor byl názorem všech, ale liberální křídlo chce docílit jen toho, aby bylo možné tuto věc rozhodovat na lokální úrovni dle lokálních potřeb.
Od roku 1995 do roku 2015 většina unií vyčkávala a snad doufala v to, že mohlo dojít k rozhodnutí, které by ordinaci žen umožnilo. Nakonec k tomu nedošlo, a tak několik „neposlušných“ unií začalo rozhodnutí kritizovat a v nějakých případech v nějaké formě ženy ordinovat. Reakcí na tento stav je výše zmíněný dokument, který popisuje kroky, jak naložit s takovou unií, která by jednala v rozporu s rozhodnutím GK.

Jakub Fraj

Dokument velmi podrobně popisuje proces, kdy v případě, že vyšší organizační složka církve zjistí, že její podřízená složka jedná v rozporu s rozhodnutím GK, musí zasáhnout. V případě, že by nezasáhla, stejný postup má být uplatněný na další složku v hierarchii. Od nástrojů jako modlitba či dialog je možné dopracovat se až k odebrání hlasovacích práv zástupců těchto „neposlušných“ církevních složek na jednání orgánů církve. Konečným nástrojem je pak rozpuštění a reorganizace „neposlušné“ církevní složky (což není nový nástroj zaváděný přímo tímto dokumentem, ale již v minulosti schválený nástroj GK). Poslední věta dokumentu říká, že tento postup je možné uplatnit na všech úrovních církve – klidně i na sborech. Zkusí tedy někdo někomu odebrat právo hlasovat na členském shromáždění?
Když tak nad celou situací přemýšlím, zaráží mě dvě věci. První věc je ordinace žen. Žiji v moderní době a ve státě, kde jsou ženy na stejné úrovni jako muži, ale moje církev mi tvrdí opak. A to i přes to, že z Bible mi vyplývá, že žena není podřadná bytost. Druhou věcí je to, že už od malička jsem byl vychovávaný v tom, že naše církev je speciální v tom, že je řízená zespodu. Že tedy nehrozí žádné zneužití moci, že všechno pochází od členů. Že jsme taková rodina – jaké si to uděláme, takové to máme. A pak přijde takové rozhodnutí, které říká, že když nějaká skupina na GK rozhodne, že budeme světit neděli, tak jí buď začneme světit nebo nás rozpustí.

Diskuze během zasedání

Zasedání Výkonného výboru GK jsem ze zájmu sledoval v živém přenosu na YouTube a zaujalo mě tam několik řečníků. Jeden z nich pocházel ze Severoamerické divize a velmi emotivně povídal svůj příběh. Když byl mladší, musel se dostavit k odvodům do armády kvůli válce ve Vietnamu. Přišel před komisi, která byla složená z válečných veteránů, kteří bojovali v Koreji a neměli pochopení pro nikoho, kdo by nechtěl jít bojovat. V zásadě tato komise nikomu nedovolila nenastoupit. Tento adventistický kazatel jim ale začal vysvětlovat, kdo je, čemu věří a proč nechce nastoupit do armády. Pro něj to byla věc svědomí. Po delší diskuzi tito veteráni pokývali hlavami a rozhodli, že do armády nemusí nastoupit, že chápou, co říká. A byl to jediný člověk, kterého tato komise uvolnila z povinnosti narukovat. Připodobnil tuto situaci k aktuálnímu jednání, kdy jeho vlastní církev odmítá vzít v potaz jeho svobodu svědomí. Že nechtějí pochopit, že pro něj je důležité zodpovídat se lokální církvi a svému svědomí. Někdo „cizí“ ho v minulosti pochopil a respektoval a jeho vlastní církev toho schopna není.
Dalším diskutujícím, který mě zaujal, byl kazatel z Afriky. Ten celou situaci viděl velmi jednoduše. Je třeba respektovat rozhodnutí celosvětové církve. Kdo rozhodnutí nerespektuje, musí čelit důsledkům. Situaci připodobňoval k domácnosti, kde také vyžaduje pořádek. Bylo mi trochu líto, že na místo snahy pochopit potřebu vzájemné tolerance, se tento delegát rozhodl situaci zjednodušit. Takových delegátů ale byla dle výsledného hlasování většina.
Jiří Moskala, děkan Teologického semináře Andrewsovy univerzity, v diskuzi mimo jiné uvedl: „To je poprvé v historii naší církve, že trestáme naše oddané a odhodlané vedoucí na nebiblickém základu.“ Dokument byl i přes to nakonec přijatý poměrem hlasů 185 pro a 124 proti.

V Severní Americe chtějí raději závislost na Bohu, než na Generální konferenci

V Kanadě a Spojených státech amerických, kolébce adventismu, začala debata o osvobození tisíců sborů v Severoamerické divizi Církve adventistů sedmého dne z podřízenosti celosvětovému vedení, například jako podpůrné organizace s vlastními pravidly a také hospodařením. Důvodem jsou nová rozhodnutí celosvětového vedení církve represivně postihovat vedoucí v severoamerických, evropských, australských a dalších národních uniích za stejný přístup k mužům i ženám při ordinaci do plné duchovenské služby. 

"Nastal čas, aby Severní Amerika změnila svůj vztah ke Generální konferenci z podřízenosti na podpůrnou nezávislost," uvádí například John Brunt, mezi adventisty v USA populární autor řady knih a emeritní akademický děkan adventistické Univerzity Walla Walla na severozápadě země. Jako rozhodnutí, které "nenásleduje biblické hodnoty hlásané protestantskými reformátory a zakladateli církve adventistů" označili hned v pondělí 15. 10. dokument přijatý den předtím na letošním výročním zasedání Výkonného výboru Generální konference ve svém oficiálním stanovisku samotní vedoucí Severoamerické divize církve. S tím, že nyní "ve společném úsilí vedoucí v Severoamerické divizi diskutují, jak dál s církví v Severní Americe." Představitelé dvou největších severoamerických unií - Tichomořské a Kolumbijské v reakci na represívní rozhodnutí Výkonného výboru GK oznámili, že je považují za "nešťastné" a ujistili svá sdružení s bezmála dvěma tisíci sborů, která je zvolila, aby je zastupovali, že rozhodnutí výboru Generální konference "v žádném případě" nezmění jejich dosavadní praxi ohledně rovnoprávné účasti žen v duchovenské službě.

Vedoucí Severoamerické divize církve ve svém stanovisku k rozhodnutí Výkonného výboru Generální konference konstatují, že přijatý dokument "umožnil centralizovat moc a vytvořit hierarchický systém správy církve". Pro svůj další postup oznamují, že se svěřují s důvěrou Ježíši. "On je náš Vůdce a bude to naše víra v Něho, co nám osvětlí další cestu. Misie, práce církve, musí a bude pokračovat vpřed. Nejsou to předpisy, co nás drží pospolu. Spojuje nás Duch Boží. Žádáme vás, abyste se modlili za církev; modlete se, abychom dovolili Duchu svatému konat Jeho dílo, aby nás Duch svatý sjednocoval." Obrátili se také zvláštním dopisem na všechny ženské členky kazatelského sboru divize s ujištěním, že s nimi nadále plně počítají a pokračovat bude plán na získání tisíce kazatelek v Severní Americe. "Vaše služba je nedocenitelná," píší divizní vedoucí kazatelkám.  Dan Jackson, předseda Severoamerické divize církve, napsal otevřený dopis všem mladým lidem ve Spojených státech a Kanadě, kteří se po sledování přenosu ze zasedání Výkonného výboru Generální konference rozhodli opustit církev. Píše v něm mimo jiné: „Církev je jako rodina a jako každá rodina se někdy neshodneme. Někdy nám naše neshody všem vadí a chci, abyste věděli, že si vaše rozčarování uvědomuji. Také se tak cítím.“

Světové vedení církve adventistů chce dosáhnout jednoty represemi

Podle mnohých pozorovatelů zlomový okamžik v dějinách Církve adventistů sedmého dne - v pondělí 15. října 2018 v 1 hodinu po půlnoci středoevropského času schválili vedoucí církve z celého světa shromáždění na výročním zasedání Výkonného výboru Generální konference církve v tajné volbě 185 proti 124 hlasům nařízení navržené administrátory z ústředí církve zavádějící do různých oblastí života církve vzájemné sledování a hlášení všech odchylek při dodržování mnoha pracovních, organizačních, vzdělávacích a věroučných předpisů všemi složkami církve a určující nové způsoby nátlaku a sankce ze strany Generální konference a jejích k tomu nedávno zřízených pěti dozorčích výborů. Nová direktiva je namířena především proti vedoucím kontinentálních divizí, národních unií a sdružení sborů v Severní Americe, Evropě, Austrálii a Novém Zélandu, které přistupují nebo chtějí přistupovat stejně k mužům i ženám při ordinaci do plné duchovenské služby, tedy i proti vedoucím Česko-Slovenské unie církve.

 Vedoucí z uvedených regionů reprezentující vůli sborů na jim svěřených územích na zasedání marně varovali před tím, že svěření tak bezprecedentních represívních nástrojů Generální konferenci církve povede zákonitě k proměně dosavadního horizontálního zastupitelsko-demokratického systému správy církve, s rozdělením mandátů a pravomocí podle regionální působnosti, na vertikální hierarchický systém podobný římsko-katolickému papežství. S tím, že na biblickém vzoru novozákonní církve, na působení Ducha svatého a reformačním principu všeobecného kněžství je založen ten první. Argumentovali svobodou svědomí, tradiční významnou hodnotou adventistického hnutí, a praktickou misijní dělbou pravomocí mezi celosvětovým ústředím a národními uniemi zavedenou zasedáním Generální konference církve v roce 1901. Marně upozorňovali na to, že nové nařízení povede k úplně nové atmosféře v církvi a zejména mezi jejími zaměstnanci, která se bude vyznačovat sledováním, podezíráním, nedůvěrou a strachem z možných osobních následků, což ve skutečnosti brání působení Ducha svatého na svědomí jednotlivců.

Tor Tjeransen: Je rozdělení církve adventistů nevyhnutelné?

Navzdory tomu, že Církev adventistů sedmého dne nyní odmítá stejný přístup k ženám jako k mužům při ordinaci do plné duchovenské služby, stane se tato rovnost normou. Je to jednoduše jen otázka času. Ale mezitím zní první otázka: Kolik bolesti a škody tento proces církvi způsobí? A druhá otázka: Může zůstat církev jednotná, než se stane rovný přístup k ženám jako k mužům v otázce ordinace normou?

Myslím, že ne.

Vysvětlím důvody svého pesimistického výhledu, ale nejdříve se podívám na pozadí celé věci.


Není důvod pochybovat o motivech Generální konference

Motivy vedení Generální konference jsou jasné. Chce, aby se současná krize vyřešila a chce si být jisté, že církev zůstane “sjednocená” kolem určitého souboru doktrinálních pozic. Současný návrh na dosažení této “jednoty” je založen na optimistickém pohledu těchto tří předpokladů:

1. Že návrh bude odhlasován na výročním zasedání Výkonného výboru 2018.
2. Že každé rozhodnutí Generální konference je správné a mělo by se dodržovat.
3. Že unie, které takzvaně “nejsou v souladu se světovým vedením” se pod dostatečným tlakem podvolí.

Optimismus ohledně prvního bodu může být opodstatněný. Optimismus ohledně dalších dvou ne. 
 

 Návrh bude odhlasován

Vedení Generální konference je optimistické ve věci hlasování o návrhu uvedeném v dokumentu “Náhled a postupy zasedání Generální konference a akcí Výkonného výboru Generální konference". A zde jsou alespoň tři důvody pro tento optimismus:

1. Demografie globální rodiny adventistů
   
   Vedení Generální konference si může být jisto podporou velkého množství globálního členstva. Početní síla adventistů v USA, Austrálii a Evropě představuje jen 10 % celkového počtu členů církve (podle statistické zprávy z roku 2017 dvě evropské divize, Jihoasijsko-tichomořskou divizi a Severoamerickou  divizi tvořilo k 31. prosinci 2016 1 992 830 členů. Celkově má církev 20 008 779 členů.) Unie, které zastávají rovnoprávnost žen, reprezentují jen malý zlomek členů. Zbylí členové na celém světě jsou buď proti rovnosti nebo je toto téma nezajímá.
   
   
2. Výsledky celosvětového dotazníkového šetření ohledně zajištění souladu
   
   Výsledky celosvětového průzkumu týkajícího se dodržování výsledků hlasování Generální konference ukazují silnou podporu určitému způsobu vypořádání se s těmi, kteří nejsou v souladu. Tyto výsledky poskytují vedení Generální konference důvod k tomu, aby věřilo v podporu současného návrhu.
   
   
3. Poučení z administrativních chyb výročního zasedání Výkonného výboru 2017
   
   Tento rok si vedení Generální konference dává pozor, aby se vyhnulo administrativním chybám, které předcházely diskuzi o zajištění shody na výročním zasedání Výkonného výboru 2017. Neobvyklý způsob, kterým byl loňský dokument zařazen do agendy, a fakt, že delegáti neměli možnost si ho přečíst a přemýšlet nad ním dřív, než o něm měli hlasovat, rozzlobil dokonce i ty, kteří by možná za jiných okolností tento návrh podpořili.
   
   Takže mohou existovat dobré důvody pro to, aby byla Generální konference optimistická, že její návrhy budou odhlasovány.

George Knight: Adventistická FBI a houští co nepouští

Církev adventistů sedmého dne prochází zajímavým i obtížným obdobím. Během posledních tří let byla většina energie nejvyššího vedení církve vyčerpána na záležitost souladu církve jako cesty k jednotě. Než se začtete do tohoto článku, rád bych předestřel několik myšlenek, které by měly být od začátku zjevné.

1.        Pravá křesťanská církev je organizace složená z dobrovolníků. Lidé se k ní přidávají a dokonce pro ni pracují, protože po tom touží a cítí povolání od Boha.

2.       Jedinými základy skutečné křesťanské jednoty jsou čisté učení Bible, vzájemná důvěra a láska k Bohu.

3.       Jednota a soulad nejsou stejné věci. Soulad lze vynutit, ale skutečné jednoty nelze nikdy docílit donucováním.

4.       Křesťanská jednota není nikdy založena na nedůvěře, strachu, výhružkách, trestech nebo ponižování.

5.       Ellen Whiteová měla pravdu, když napsala, že: „Počátkem papežství bylo nahrazení Boží autority autoritou církve.”

6.       Napříč historií musela církev používat sílu nebo výhrůžky silou k dosažení jednoty pouze tehdy, kdy jí chybělo jasné poselství od Pána.

7.       To je nešťastný případ Církve adventistů sedmého dne v roce 2018.

8.      Výsledkem toho je, že se cítím nucen, se smutkem, napsat další článek o současné krizi adventismu. Jako církev si musíme nejen přiznat vážnost problémů, ve kterých vězíme, ale naši vedoucí budou potřebovat odvahu proroků a apoštolů, aby těmto problémům dokázali čelit.

Mimochodem, měly by zaznít i 2 pozitivní body. První z nich se týká Thomase Lemona. Jako místopředseda Generální konference církve předsedal Výboru pro dohled nad jednotou až do zasedání Výboru Generální konference v roce 2017 a referoval tomuto výboru, že součástí jeho zodpovědnosti bylo navštívit administrátory 3 divizí, u kterých se předpokládá, že nejsou v souladu s církví v otázce ordinace žen. Lemon popsal svoje návštěvy takto: „Nebyl tam ani jeden člověk, který by byť jen naznačil, že se bouří. Jsou znepokojení, ale nikoli ve vzpouře. Jsme Boží děti a čelíme tomuto problému společně. Byl jsem svědkem takového porozumění pro misii a takového odhodlání k jejímu uskutečňování, že by vás to zahřálo u srdce. Odhodlání k misii je tam velmi silné.” Těmito slovy Lemon popsal setkání s těmi, co jsou označováni jako ti, kteří nejsou v souladu s církví v otázce ordinace žen. Druhý pozitivní bod, kterého si můžeme všimnout, zatímco se církev blíží k výročnímu zasedání Výboru Generální konference 2018, je, že všechny proudy v současném adventismu pevně věří v nutnost církevní autority ve světové církvi. Pokračující debata se ovšem vede o tom, jaké použití autority na různých administrativních úrovních církve je vhodné a jaké je již za hranou.

Adventistická FBI

  

Tato část článku se věnuje následujícímu: „Pokud to okolnosti vyžadují, tento proces může být použit ostatními úrovněmi církevní administrativy.” Tato citace pochází z „Dokumentu o respektování a praktickém uplatnění rozhodnutí Výboru Generální konference a zasedání Generální konference”, který na svém jednání 17. července 2018 schválil Administrativní výbor Generální konference (ADCOM) a bude se o něm hlasovat na letošním výročním zasedání Výboru Generální konference. Tomuto dokumentu předcházelo vydání jiného dokumentu vedení Generální konference a předsedů divizí z 11. dubna, nazvaného „Pozvání k vyvýšení Ježíše”. Dubnový dokument toho říká velmi málo o vyvyšování Ježíše (pokud ovšem „vyvyšování Ježíše” není interpretováno jako vyvyšování velmi zřetelných předsudků autorů dokumentu), ale vypovídá naopak mnoho o tom, co je hereze, podle přesvědčení světového ústředí církve. I když byl zaměřen na nezávislé podpůrné organizace, dává najevo těm, kteří nejsou ve vybraných problémech v souladu s interpretacemi a předpoklady tohoto dokumentu, že nemohou očekávat souhlas církve. Signalizuje to agresivní postoj vůči těm, které světové ústředí považuje za teologicky „neloajální”, a tím připravuje půdu pro dokument ze 17. července, který popisuje postupy, kterých má být použito k přivedení „neloajálních” církevních vedoucích do souladu. Přestože začíná „administrativní úrovní, která je nejblíže danému problému”, případy trvající neposlušnosti mají podle něj skončit u „příslušného dozorčího výboru Generální konference”, který může varovat, udělit důtku nebo eventuálně doporučit odvolání daného církevního vedoucího.

Dokument ze 17. července, který nastavil tyto mechanismy, byl následován 14. srpna zasedáním Administrativního výboru Generální konference (ADCOM), který zřídil 5 dozorčích výborů Generální konference a udělil jim odpovědnost za dohlížení nad přestupky proti:

1.        Pracovním předpisům Generální konference

2.       Učením, zásadám, prohlášením a směrnicím pro církevní organizace a instituce, které učí o stvoření a původu člověka

3.       Učením, zásadám, prohlášením a směrnicím týkajícím se homosexuality

4.       Základním věroučným bodům Církve adventistů sedmého dne

5.       Učením, zásadám, prohlášením a směrnicím týkajícím se problematiky ordinace

To nejmenší, čeho si může člověk všimnout, je, že říjnový dokument představuje obří množství vyšetřovací mašinérie a umísťuje administrátory ústředí církve do role připomínající FBI (Federální úřad pro vyšetřování v USA - pozn. překl.) Člověk musí jen žasnout nad tím, jak církev bez těchto mechanizmů zvládla žít v relativní shodě po více jak 150 let. Ještě více může jeden žasnout nad tím, proč bylo vybráno právě těchto 5 oblastí (především body 2,3 a 5 - přičemž poslední z nich není dokonce ani biblický problém), když je tu nejméně tucet dalších excelentních témat, která by si zasloužila vlastní dozorčí výbory. Zdá se, že pro skutečné dosažení souladu by každá forma nesouladu měla mít svůj vlastní dozorčí výbor. Popravdě, věřím, že bych si i já osobně přišel na své s celou řadou nápadů na další oblasti, které volají po vyšetřování těch, kteří nejsou v souladu s pracovními předpisy církve (a pravděpodobně i s Biblí). Poté, hádám, by musel přijít nějaký můj nadřízený a vybrat z nich ta opravdu důležitá témata, v nichž je třeba vymáhat soulad. Zdá se, že tím hlavním je mít především něco, co můžeme vymáhat.

Když jsem četl dokument ze 17. července, několik vět na mě z textu doslova vyskočilo. První z nich byla: „Veškerý pozorovaný nesoulad s církví by měl být oficiálně rozpoznán a nahlášen postupně výborem sdružení a/nebo unie a/nebo divize vyšší organizační složce.”  Nejsem si úplně jistý, co všechno to znamená, ale zdá se, že to předpokládá, že bychom se měli všichni navzájem sledovat a hlásit vše nepatřičné, co uvidíme. Tato věta se nijak neomezuje ve svém zacílení. Píše se tu černé na bílém, že: „Veškerý pozorovaný nesoulad s církví” má být „rozpoznán a nahlášen.” To by mělo dokonale zaměstnat „policejní typy” lidí. Možná by měla církev dokonce najmout nějaké další pozorovatele, aby naplnili tento příkaz. Protože nenahlásit „vše” je samo o sobě činem nesouladu.

Druhá věta, na které utkvěla moje pozornost, byla ta v úplném závěru: „Pokud to okolnosti vyžadují, tento proces může být použit ostatními úrovněmi církevní administrativy.” Leží před námi myšlenka, která jednoho vede k tomu, aby se zamyslel nad jejími důsledky. Konec konců jde o představu, že tento kontrolní systém založený v Silver Spring by rovněž mohl být nápomocný v jednotlivých divizích. Ale pokud je vhodný pro divize, tak je jen logickým důsledkem, že tato mašinérie by měla být zřízena v každé unii, v každém sdružení a pravděpodobně i v každém místním sboru. Nejsem si jistý, jestli by všech 5 dozorčích výborů mělo být zřízeno na každé administrativní úrovni církve, ale zdá se, že dokument ze 17. července to předpokládá.

Výsledek toho všeho lze vidět pozitivně jako změnu poslání a zaměření Církve adventistů sedmého dne. Se vší tou mašinérií nám nezbude čas na nic jiného, než se navzájem sledovat a hlásit naše poznatky o druhých vyšší administrativní složce. To zajisté potlačí nesoulad a nastolí „jednotu”. To mě přivádí k houští co nepouští.