úterý 23. října 2018

Jakub Fraj: Generální konference posiluje

O co vlastně jde?

Spor v naší celosvětové církvi ohledně autority Generální konference, který tento týden během jednání Výkonného výboru Generální konference vyústil ve schválení dokumentu s názvem „Dokument o respektování a praktickém uplatnění rozhodnutí Výkonného výboru Generální konference a zasedání Generální konference“, je dle mého názoru důsledkem dlouhodobějšího problému. I když to mnoho řečníků během zasedání popíralo, jde o reakci na nesouhlas některých unií (zejména unií ze severní Ameriky, Evropy a Austrálie) s rozhodnutím GK ohledně ordinace žen  z roku 2015.
Ordinace žen byla předmětem diskuze už na zasedání GK v roce 1995 v Utrechtu. Liberální křídlo v té chvíli chtělo získat svolení pro to, aby si každá divize mohla v této věci rozhodnout sama. Ale bez úspěchu. Zajímavé je, že konzervativní křídlo (které má většinu), usiluje o to, aby jejich názor byl názorem všech, ale liberální křídlo chce docílit jen toho, aby bylo možné tuto věc rozhodovat na lokální úrovni dle lokálních potřeb.
Od roku 1995 do roku 2015 většina unií vyčkávala a snad doufala v to, že mohlo dojít k rozhodnutí, které by ordinaci žen umožnilo. Nakonec k tomu nedošlo, a tak několik „neposlušných“ unií začalo rozhodnutí kritizovat a v nějakých případech v nějaké formě ženy ordinovat. Reakcí na tento stav je výše zmíněný dokument, který popisuje kroky, jak naložit s takovou unií, která by jednala v rozporu s rozhodnutím GK.

Jakub Fraj

Dokument velmi podrobně popisuje proces, kdy v případě, že vyšší organizační složka církve zjistí, že její podřízená složka jedná v rozporu s rozhodnutím GK, musí zasáhnout. V případě, že by nezasáhla, stejný postup má být uplatněný na další složku v hierarchii. Od nástrojů jako modlitba či dialog je možné dopracovat se až k odebrání hlasovacích práv zástupců těchto „neposlušných“ církevních složek na jednání orgánů církve. Konečným nástrojem je pak rozpuštění a reorganizace „neposlušné“ církevní složky (což není nový nástroj zaváděný přímo tímto dokumentem, ale již v minulosti schválený nástroj GK). Poslední věta dokumentu říká, že tento postup je možné uplatnit na všech úrovních církve – klidně i na sborech. Zkusí tedy někdo někomu odebrat právo hlasovat na členském shromáždění?
Když tak nad celou situací přemýšlím, zaráží mě dvě věci. První věc je ordinace žen. Žiji v moderní době a ve státě, kde jsou ženy na stejné úrovni jako muži, ale moje církev mi tvrdí opak. A to i přes to, že z Bible mi vyplývá, že žena není podřadná bytost. Druhou věcí je to, že už od malička jsem byl vychovávaný v tom, že naše církev je speciální v tom, že je řízená zespodu. Že tedy nehrozí žádné zneužití moci, že všechno pochází od členů. Že jsme taková rodina – jaké si to uděláme, takové to máme. A pak přijde takové rozhodnutí, které říká, že když nějaká skupina na GK rozhodne, že budeme světit neděli, tak jí buď začneme světit nebo nás rozpustí.

Diskuze během zasedání

Zasedání Výkonného výboru GK jsem ze zájmu sledoval v živém přenosu na YouTube a zaujalo mě tam několik řečníků. Jeden z nich pocházel ze Severoamerické divize a velmi emotivně povídal svůj příběh. Když byl mladší, musel se dostavit k odvodům do armády kvůli válce ve Vietnamu. Přišel před komisi, která byla složená z válečných veteránů, kteří bojovali v Koreji a neměli pochopení pro nikoho, kdo by nechtěl jít bojovat. V zásadě tato komise nikomu nedovolila nenastoupit. Tento adventistický kazatel jim ale začal vysvětlovat, kdo je, čemu věří a proč nechce nastoupit do armády. Pro něj to byla věc svědomí. Po delší diskuzi tito veteráni pokývali hlavami a rozhodli, že do armády nemusí nastoupit, že chápou, co říká. A byl to jediný člověk, kterého tato komise uvolnila z povinnosti narukovat. Připodobnil tuto situaci k aktuálnímu jednání, kdy jeho vlastní církev odmítá vzít v potaz jeho svobodu svědomí. Že nechtějí pochopit, že pro něj je důležité zodpovídat se lokální církvi a svému svědomí. Někdo „cizí“ ho v minulosti pochopil a respektoval a jeho vlastní církev toho schopna není.
Dalším diskutujícím, který mě zaujal, byl kazatel z Afriky. Ten celou situaci viděl velmi jednoduše. Je třeba respektovat rozhodnutí celosvětové církve. Kdo rozhodnutí nerespektuje, musí čelit důsledkům. Situaci připodobňoval k domácnosti, kde také vyžaduje pořádek. Bylo mi trochu líto, že na místo snahy pochopit potřebu vzájemné tolerance, se tento delegát rozhodl situaci zjednodušit. Takových delegátů ale byla dle výsledného hlasování většina.
Jiří Moskala, děkan Teologického semináře Andrewsovy univerzity, v diskuzi mimo jiné uvedl: „To je poprvé v historii naší církve, že trestáme naše oddané a odhodlané vedoucí na nebiblickém základu.“ Dokument byl i přes to nakonec přijatý poměrem hlasů 185 pro a 124 proti.

Reakce na výsledek hlasování

Jsem rád, že Výbor Česko-Slovenské unie dokument na svém zasedání ještě před jednáním Výkonného výboru GK odmítl a doporučil svému předsedovi Mikuláši Pavlíkovi hlasovat proti jeho přijetí.
15. října se k výsledku hlasování vyjádřil zástupce naší unie na jednání Mikuláš Pavlík, a to následovně: „Neskrývám zklamání z výsledku hlasování. Nejde však jen o jedno rozhodnutí a jeden dokument. Odkrývají se trhliny mezi dvěma pohledy na církev. Jeden zdůrazňuje poslušnost, autoritu, pořádek, předpisy a potřebu silných vůdců. Touží po návratu k tradici, má strach z rozmanitosti a odvolává se na zjednodušené biblické poučky. Druhý dává do popředí svobodu, důvěru, svědomí a vůdce spojuje se slovem služba. Nebojí se přemýšlet o světě a církvi v širších souvislostech bez strachu ze ztráty vlastní duchovní identity. Růst členské základny v kulturním a společenském prostředí, které má blíže k prvnímu modelu fungování církve, naznačuje, že budoucnost nepřinese radikální změny v jejím směřování. S novou realitou se budeme muset smířit. Žiji s nadějí, že v čele globální církve se v blízké budoucnosti objeví vůdci obdarovaní moudrostí shora, aby tyto rozdílné organizační a duchovní důrazy neprohlubovali, ale přemostili.“
Severoamerická divize na svém webu 15. října uvedla následující: „Dokumenty přijaté Výkonným výborem Generální konference v roce 2018 v Battle Creek, nejsou v souladu s tím, o co jsme usilovali. Mnozí z nás nyní čelí strachu, zklamání a dokonce i hněvu. Domníváme se, že hlasovaný dokument, který načrtává systém řízení, který se zaměřuje na církevní složky, které nejsou vnímány v souladu s církevní politikou, nedodržuje biblické hodnoty prohlášené protestantskými reformátory a zakladateli adventistické církve. Tento dokument, jak byl hlasován, umožnil centralizovat moc a usiluje o vytvoření hierarchického systému správy.“
Interevropská divize se k jednání Výkonného výboru GK kromě zprávy o schválení dokumentu zatím oficiálně nevyjádřila, ale už v den jednání Mikuláš Pavlík na svém facebooku informoval, že je v plánu setkání vedoucích evropských unií s vedením naší divize o tom, jaké důsledky bude mít aplikace schváleného dokumentu na chod církve v Evropě.

A jak dál?

To, co si odnáším z celého zasedání Výkonného výboru GK, je to, že i když je náš názor v menšině, nejsme sami. U mikrofonu se vystřídalo mnoho kazatelů ze severní Ameriky, Evropy nebo Austrálie, kteří jmenovali jeden argument za druhým ve snaze upozornit na to, že společná cesta vede skrze vzájemný respekt a pochopení, ne přes direktivní nařízení. Velká škoda je, že konečné rozhodnutí bylo utvořeno na základě kulturního smýšlení a ne argumentů.
Hodně přemýšlím i nad tím, proč už podruhé (pokud započítám i rozhodnutí ohledně ordinace žen) dochází k rozhodnutí, které nemá biblický základ a které jde proti principu řízení církve zespodu. Zároveň mě zaráží tolik argumentů pro myšlenku řídit církev jako firmu na principu „když nejsi s námi, tak jsi proti nám“. Na demokracii se mi vždycky líbilo to, že se skládala ze dvou složek. První část je známá všem a jde o to, že většina rozhoduje. Ale druhá (a podle mě důležitější část) říká, že ta většina pak nese i tíhu odpovědnosti za tu menšinu, kterou přehlasovala a musí se postarat i o její zájmy. V našem případě bych tedy pochopil, že církev bude schvalovat spíše stanoviska související se základní věroukou a tedy tím, co nás spojuje a detaily nechá na místních církevních složkách, aby odpovídaly potřebám těch jednotlivých částí.
Otázkou, kterou si ohledně těchto nových událostí v církvi kladu, je, jestli se někdy nechováme podobně jako Generální konference i na úrovni sborů, sdružení či unie. Poslední zasedání Výkonného výboru GK beru jako cennou lekci, ze které si odnáším to, jak moc je důležité naslouchat i menšinovému názoru. Ono totiž mnohdy nezáleží jen na tom, kolik lidí si něco myslí, ale proč si to myslí. Odsoudit něčí názor je ohromně jednoduché, ale může to vést ke zklamání a ochladnutí vztahů.
Druhou a poslední otázkou jsou pro mě praktické dopady tohoto rozhodnutí Výkonného výboru GK. Ať chceme nebo ne, šlo o reakci na nesoulad v oblasti ordinace žen. Máme před sebou konference sdružení a unie a je před námi několik možností. Určitě můžeme pokrčit rameny a nechat věci tak, jak jsou – tedy ordinovat jen muže a ženy ne. To je mi vzhledem k tomu, že žijeme v České republice a v 21. století, trochu proti srsti. Zvlášť ve chvíli, kdy slavíme 100 let založení Československa a už ve statutu z roku 1918 je napsáno, že ženy a muži budou mít v naší republice stejná práva. Dalšími možnostmi je inspirace v zahraničí. Bezpečnější možnost je asi na protest přestat ordinovat muže, když nemůžou být ordinované i ženy. Kdybychom chtěli jít proti proudu, tak po vzoru jedné německé unie můžeme ordinovat ženy s platností v naší unii. A pak by nám nezbývalo než čekat, jak si s tím poradí vyšší organizační složky církve.
Jsme ale ochotní kvůli ordinaci žen čelit riziku ztráty hlasovacího práva nebo zrušení naší unie? Je vůbec možné, aby naší unii někdo z vrchu zrušil?

Jakub Fraj

[1] Výkonný výbor Generální konference řídí církev mezi plenárními zasedáními Generální konference. Princip je obdobný jako činnost výboru sdružení a konference.
[2]
http://www.casd.cz/wp-content/uploads/2018/09/vybor-pro-jednotu_dokument.pdf
[3] GK na svém zasedání v roce 2015 rozhodla, že neumožní jednotlivým divizím rozhodnout o tom, zda na svém území chtějí nebo nechtějí ordinovat ženy do plné kazatelské služby. 
[4] V roce 2015 se poradní orgán GK (skupina teologů) usnesl, že ordinaci žen dle Bible nic nebrání, stejně tak např. Jiří Moskala uvedl, že převod moci z místních církevních složek na GK nemá oporu v Bibli.

Se svolením autora převzato ze sborového časopisu "Smíchovský zpravodaj".