středa 3. října 2018

George Knight: Adventistická FBI a houští co nepouští

Církev adventistů sedmého dne prochází zajímavým i obtížným obdobím. Během posledních tří let byla většina energie nejvyššího vedení církve vyčerpána na záležitost souladu církve jako cesty k jednotě. Než se začtete do tohoto článku, rád bych předestřel několik myšlenek, které by měly být od začátku zjevné.

1.        Pravá křesťanská církev je organizace složená z dobrovolníků. Lidé se k ní přidávají a dokonce pro ni pracují, protože po tom touží a cítí povolání od Boha.
2.       Jedinými základy skutečné křesťanské jednoty jsou čisté učení Bible, vzájemná důvěra a láska k Bohu.
3.       Jednota a soulad nejsou stejné věci. Soulad lze vynutit, ale skutečné jednoty nelze nikdy docílit donucováním.
4.       Křesťanská jednota není nikdy založena na nedůvěře, strachu, výhružkách, trestech nebo ponižování.
5.       Ellen Whiteová měla pravdu, když napsala, že: „Počátkem papežství bylo nahrazení Boží autority autoritou církve.”
6.       Napříč historií musela církev používat sílu nebo výhrůžky silou k dosažení jednoty pouze tehdy, kdy jí chybělo jasné poselství od Pána.
7.       To je nešťastný případ Církve adventistů sedmého dne v roce 2018.
8.      Výsledkem toho je, že se cítím nucen, se smutkem, napsat další článek o současné krizi adventismu. Jako církev si musíme nejen přiznat vážnost problémů, ve kterých vězíme, ale naši vedoucí budou potřebovat odvahu proroků a apoštolů, aby těmto problémům dokázali čelit.

Mimochodem, měly by zaznít i 2 pozitivní body. První z nich se týká Thomase Lemona. Jako místopředseda Generální konference církve předsedal Výboru pro dohled nad jednotou až do zasedání Výboru Generální konference v roce 2017 a referoval tomuto výboru, že součástí jeho zodpovědnosti bylo navštívit administrátory 3 divizí, u kterých se předpokládá, že nejsou v souladu s církví v otázce ordinace žen. Lemon popsal svoje návštěvy takto: „Nebyl tam ani jeden člověk, který by byť jen naznačil, že se bouří. Jsou znepokojení, ale nikoli ve vzpouře. Jsme Boží děti a čelíme tomuto problému společně. Byl jsem svědkem takového porozumění pro misii a takového odhodlání k jejímu uskutečňování, že by vás to zahřálo u srdce. Odhodlání k misii je tam velmi silné.” Těmito slovy Lemon popsal setkání s těmi, co jsou označováni jako ti, kteří nejsou v souladu s církví v otázce ordinace žen. Druhý pozitivní bod, kterého si můžeme všimnout, zatímco se církev blíží k výročnímu zasedání Výboru Generální konference 2018, je, že všechny proudy v současném adventismu pevně věří v nutnost církevní autority ve světové církvi. Pokračující debata se ovšem vede o tom, jaké použití autority na různých administrativních úrovních církve je vhodné a jaké je již za hranou.

Adventistická FBI

  
Tato část článku se věnuje následujícímu: „Pokud to okolnosti vyžadují, tento proces může být použit ostatními úrovněmi církevní administrativy.” Tato citace pochází z „Dokumentu o respektování a praktickém uplatnění rozhodnutí Výboru Generální konference a zasedání Generální konference”, který na svém jednání 17. července 2018 schválil Administrativní výbor Generální konference (ADCOM) a bude se o něm hlasovat na letošním výročním zasedání Výboru Generální konference. Tomuto dokumentu předcházelo vydání jiného dokumentu vedení Generální konference a předsedů divizí z 11. dubna, nazvaného „Pozvání k vyvýšení Ježíše”. Dubnový dokument toho říká velmi málo o vyvyšování Ježíše (pokud ovšem „vyvyšování Ježíše” není interpretováno jako vyvyšování velmi zřetelných předsudků autorů dokumentu), ale vypovídá naopak mnoho o tom, co je hereze, podle přesvědčení světového ústředí církve. I když byl zaměřen na nezávislé podpůrné organizace, dává najevo těm, kteří nejsou ve vybraných problémech v souladu s interpretacemi a předpoklady tohoto dokumentu, že nemohou očekávat souhlas církve. Signalizuje to agresivní postoj vůči těm, které světové ústředí považuje za teologicky „neloajální”, a tím připravuje půdu pro dokument ze 17. července, který popisuje postupy, kterých má být použito k přivedení „neloajálních” církevních vedoucích do souladu. Přestože začíná „administrativní úrovní, která je nejblíže danému problému”, případy trvající neposlušnosti mají podle něj skončit u „příslušného dozorčího výboru Generální konference”, který může varovat, udělit důtku nebo eventuálně doporučit odvolání daného církevního vedoucího.

Dokument ze 17. července, který nastavil tyto mechanismy, byl následován 14. srpna zasedáním Administrativního výboru Generální konference (ADCOM), který zřídil 5 dozorčích výborů Generální konference a udělil jim odpovědnost za dohlížení nad přestupky proti:

1.        Pracovním předpisům Generální konference
2.       Učením, zásadám, prohlášením a směrnicím pro církevní organizace a instituce, které učí o stvoření a původu člověka
3.       Učením, zásadám, prohlášením a směrnicím týkajícím se homosexuality
4.       Základním věroučným bodům Církve adventistů sedmého dne
5.       Učením, zásadám, prohlášením a směrnicím týkajícím se problematiky ordinace

To nejmenší, čeho si může člověk všimnout, je, že říjnový dokument představuje obří množství vyšetřovací mašinérie a umísťuje administrátory ústředí církve do role připomínající FBI (Federální úřad pro vyšetřování v USA - pozn. překl.) Člověk musí jen žasnout nad tím, jak církev bez těchto mechanizmů zvládla žít v relativní shodě po více jak 150 let. Ještě více může jeden žasnout nad tím, proč bylo vybráno právě těchto 5 oblastí (především body 2,3 a 5 - přičemž poslední z nich není dokonce ani biblický problém), když je tu nejméně tucet dalších excelentních témat, která by si zasloužila vlastní dozorčí výbory. Zdá se, že pro skutečné dosažení souladu by každá forma nesouladu měla mít svůj vlastní dozorčí výbor. Popravdě, věřím, že bych si i já osobně přišel na své s celou řadou nápadů na další oblasti, které volají po vyšetřování těch, kteří nejsou v souladu s pracovními předpisy církve (a pravděpodobně i s Biblí). Poté, hádám, by musel přijít nějaký můj nadřízený a vybrat z nich ta opravdu důležitá témata, v nichž je třeba vymáhat soulad. Zdá se, že tím hlavním je mít především něco, co můžeme vymáhat.

Když jsem četl dokument ze 17. července, několik vět na mě z textu doslova vyskočilo. První z nich byla: „Veškerý pozorovaný nesoulad s církví by měl být oficiálně rozpoznán a nahlášen postupně výborem sdružení a/nebo unie a/nebo divize vyšší organizační složce.”  Nejsem si úplně jistý, co všechno to znamená, ale zdá se, že to předpokládá, že bychom se měli všichni navzájem sledovat a hlásit vše nepatřičné, co uvidíme. Tato věta se nijak neomezuje ve svém zacílení. Píše se tu černé na bílém, že: „Veškerý pozorovaný nesoulad s církví” má být „rozpoznán a nahlášen.” To by mělo dokonale zaměstnat „policejní typy” lidí. Možná by měla církev dokonce najmout nějaké další pozorovatele, aby naplnili tento příkaz. Protože nenahlásit „vše” je samo o sobě činem nesouladu.

Druhá věta, na které utkvěla moje pozornost, byla ta v úplném závěru: „Pokud to okolnosti vyžadují, tento proces může být použit ostatními úrovněmi církevní administrativy.” Leží před námi myšlenka, která jednoho vede k tomu, aby se zamyslel nad jejími důsledky. Konec konců jde o představu, že tento kontrolní systém založený v Silver Spring by rovněž mohl být nápomocný v jednotlivých divizích. Ale pokud je vhodný pro divize, tak je jen logickým důsledkem, že tato mašinérie by měla být zřízena v každé unii, v každém sdružení a pravděpodobně i v každém místním sboru. Nejsem si jistý, jestli by všech 5 dozorčích výborů mělo být zřízeno na každé administrativní úrovni církve, ale zdá se, že dokument ze 17. července to předpokládá.

Výsledek toho všeho lze vidět pozitivně jako změnu poslání a zaměření Církve adventistů sedmého dne. Se vší tou mašinérií nám nezbude čas na nic jiného, než se navzájem sledovat a hlásit naše poznatky o druhých vyšší administrativní složce. To zajisté potlačí nesoulad a nastolí „jednotu”. To mě přivádí k houští co nepouští.

Houští co nepouští

Když jsem vymyslel tento název, nebyl jsem si úplně jistý, co „houští co nepouští“ je, ale tušil jsem, že jakmile bude prohlasován do církevních zásad dokument ze 17. července, může vytvořit velký komplex problémů (houští), který bude mít nechtěné a skryté důsledky. To znamená, že se může stát, že už nepustí ty, kteří pro něj hlasovali, protože odteď již bude v církvi existovat mašinérie, která může kontrolovat celou řadu dalších nesouladů i mimo těch, které jsou specifikovány v 5 dozorčích výborech. Pak mi slovník Merriam-Webster pomohl definovat „houští co nepouští“ jako „obtížný problém nebo situaci”.

Následující text této části mé prezentace pochází z knihy Svědectví pro církev: „V žádné konferenci by se neměly uplatňovat návrhy, v nichž bychom bratřím nepopřáli čas k důkladnému zvážení všech stránek tohoto problému. Navrhl-li předseda konference některé plány, někdy se pokládalo za zbytečné poradit se o těchto plánech s Pánem. Tak se častokráte uplatnily návrhy, které nebyly k duchovnímu užitku věřících a zahrnovaly mnohem víc, než se zdálo při prvním povrchním uvážení… Mnoho, velice mnoho věcí bylo provedeno pouhým odhlasováním a zahrnovalo mnohem víc, než s čím by ti, kdo hlasovali, ochotně souhlasili, kdyby si vzali čas uvážit otázku ze všech stran“ (9. svazek, str. 278).

Teď musíme přiznat, že tato velká snaha posledních 3 let, byla vynaložena především proto, aby ukáznila předsedy těch unií, které byly s církví v nesouladu v jediné věci, a tou je ordinace žen do plné duchovenské služby. A někteří chlapci se na tomto tématu opravdu vypracovali. Ale, a zde přichází ta část, která „nepustí”, zacílení letošní trestající mašinérie se může v budoucnu změnit. A postupně se někteří z těch, kteří pro její zřízení hlasovali, mohou stát jejím příštím cílem.

Uvedu přiklad: Pamatuji si, jak jsem minulý rok sledoval televizní vysílání zasedání Výboru Generální konference. Jeden předseda sdružení ze severu Spojených států, který byl skálopevně přesvědčen o nesprávnosti ordinace žen, pronesl minimálně jeden velmi silný projev ve prospěch trestání nesouladu. Později se na jmenovacím výboru tohoto sdružení ukázalo, že tento předseda zpronevěřoval desátkové peníze ve prospěch své vlastní společnosti - skutek, který rozhodně není v souladu s pracovními předpisy církve. (Byl znovu zvolen navzdory tomuto problému, protože je to „Boží muž”.) Toužil po tom, aby byla nastolena represivní opatření proti věcem, se kterými nesouhlasí, ale pravděpodobně nikdy nepomyslel na to, že by mohl být (a měl být) sám dalším cílem těchto opatření. To by byla událost z houští co nepouští.

Je velmi snadné dostat se do pozice nesouladu s obrovským množstvím pracovních předpisů církve. Například v roce 2016 zjistila auditorská komise Generální konference, že 81 % z církevních administrativních celků nebylo v souladu se základními finančními zásadami církve. Někdy šlo o nepodstatné detaily, ale některé věci byly zásadní. V každém případě, 81 % je opravdu hodně nesouladu. 81 % představuje téměř nesčetný počet způsobů, jak být v nesouladu.

Dokonce i předseda Generální konference je zaplaven množstvím způsobů, jak lze něco pokazit. Poukázal jsem na tento fakt v jiném článku z minulého roku, ve kterém jsem poznamenal, že předseda Generální konference byl zapojen do „případu bláznivého nesouladu s pracovními předpisy církve, kterými se má potrestat nesoulad s církví”, když se snažil iniciovat káznění nesouladných unií z úrovně Generální konference, když pracovní předpisy církve zcela jasně uvádějí, že to je pravomoc divizí.

Naneštěstí, to, co se doposud ukazuje jako klíčový problém současného vedení, je fakt, že předseda Generální konference opomněl předat výsledky práce Komise pro studium teologie ordinace (TOSC) zasedání Generální konference v roce 2015, poté, co byly zaplaceny stovky tisíc dolarů z desátkových fondů na projekt, který měl tento problém vyřešit jednou pro vždy. Ovšem výsledky práce této pečlivě vybrané komise nebyly v souladu s jeho pohledem na věc, a tak výsledky komise nepředal před rozhodujícím hlasováním. Také zapomněl zmínit, že valná většina (62 pro a 32 proti) členů Komise pro studium teologie ordinace (TOSC) a téměř všechny světové divize hlásily souhlasné stanovisko k tomu, aby divize získaly možnost ordinovat ženy. Jedním z výsledků jsou trvající turbulence v církvi a tříleté hledání správné cesty, jak potrestat nesoulad.

Teď neříkám, že byl předseda Generální konference mimo zásady církve, když vyžadoval studii o ordinaci žen. V tu chvíli byl pravděpodobně bezpečně uvnitř hranic pracovních předpisů církve. S určitými obtížemi může být argumentováno tím, že technicky vzato nebyl v nesouladu s pracovními předpisy církve, když zatajil výsledky, ke kterým komise došla. Třecí plochou není nesouhlas s pracovními předpisy. Je to spíše morální nesouhlas ve dvou bodech:

1.        Plýtvání svatými desátkovými penězi
2.       3 roky dalšího plýtvání penězi a energií církve kvůli této záležitosti, místo aby se církev semkla a vložila celou svoji energii do svého poslání

Nakonec, zdá se, že u nebeského soudu bude morální nesoulad vnímán jako závažnější problém než nesoulad s pracovními předpisy církve.

Pár myšlenek závěrem

Zatímco je mnoho z nás zarmouceno nedávnými podněty současného vedení Generální konference, ostatní vidí stejné podněty jako znamení selhání tohoto vedení. Silně pravicový Fulcrum 7 například nedávno zveřejnil článek, ve kterém píše, že „zřízením těchto 5 výborů se Wilson vzdává. Uvědomuje si, že prohrál bitvu kázně a hledá cestu, jak ustoupit bez toho, aby to vypadalo, že se úplně vzdal. Tento starodávný způsob, jak nechat něco zmizet, je pojmenován jako výbory. Byly navrženy a zaplněny s cílem pohřbít šanci na smysluplnou kázeň.” Nejsou ničím jiným, „než ústupem, který má zachovat tvář, z nouze ctnost.”

Zdá se, že tito chlapci jsou „praví věřící”, kteří tlačili ne tak úplně zdravou část církve k zemi napříč věky. Zatímco s nimi souhlasím v tom, že se díváme na znaky neúspěšného předsednictví, nemyslím si, že bychom měli vidět doporučení z roku 2018 jako bezzubá. Naopak, jsou vytvořena a namířena tak, aby byla efektivní proti vybraným obětem. Poté samozřejmě, jak jsem popsal výše, může být tato mašinérie použita na jakýkoli cíl, který ti, kteří jsou právě u moci, vnímají jeho hodný jejich vlastní pozornosti.

V tuto chvíli bych rád shrnul některé myšlenky, které jsem v tomto článku otevřel:

-     Jediným základem křesťanské jednoty jsou čisté učení Bible, vzájemná důvěra a láska k Bohu.
-     Křesťanská jednota není nikdy založena na nedůvěře, strachu, výhrůžkách, trestech nebo ponižování.
-     Ellen Whiteová napsala, že: „Počátkem papežství bylo nahrazení Boží autority autoritou církve.” Mohla se mýlit, ale já si to nemyslím.
-     Napříč historií musela církev použít sílu nebo výhrůžky síly k dosažení jednoty vždy jen tehdy, když jí chybělo jasné poselství od Pána.

Žijeme ve vážné době. Tím, co je v sázce na nastávajícím výročním zasedání Výboru Generální konference v roce 2018, je budoucí podoba adventismu. Potřebujeme se modlit za naši církev, jejího předsedu a členy Výboru Generální konference, aby raději mysleli dvakrát (nebo raději „sedmdesátkrát sedmkrát”), než odhlasují „zákony”, které nás všechny povedou dobře známou historickou cestou vždycky vedoucí k některým velmi nekřesťanským metodám činěným ve jménu Krista, které zaměňují duchovní jednotu za církevní poslušnost. Ať Bůh pomůže své církvi!

Zakončím několika dalšími „pamětihodnými citáty”

„Zákony a pravidla jsou vytvářeny v těch centrech práce, která se brzy rozpadnou na atomy… Když jsou provazy utaženy příliš pevně, když jsou pravidla vytvořena příliš podrobně, když lidé pokračují ve svazování svých spolupracovníků blíže a blíže k příkazům lidí, mnoho jich bude pohnuto Duchem Božím, aby zlomili všechny okovy a prosadili svou  svobodu v Kristu Ježíši. S některými vlivnými administrátory je to buď nadvláda, nebo trosky.“

Když mluvila k situaci církve v 90. letech 19. století, Ellen Whiteová napsala, že „Generální konference začala být sama porušena špatnými názory a principy… Byli odhodláni přivést jedince k jejich vlastním podmínkám;  buď budou vládnout, anebo po nich zůstanou trosky…

„Panovačná síla, která se vyvinula jakoby měla z lidí učinit bohy, mě vede k obavám, a měla by způsobovat strach. Je prokletím kdykoli a kýmkoli je praktikována. Toto povýšení nad Boží odkaz vytvoří takové znechucení nad lidskými pravomocemi, že bude následovat neposlušnost…“

„Duch nadvlády se rozpíná k předsedům našich sdružení. Když je člověk sebejistý ve své síle a hledá způsoby, jak ukázat svou nadvládu nad svými bratry, cítí, že je mu svěřena autorita, aby učinil svoji vůli vládnoucí silou, nejlepší a jediný možný směr je odvolat ho.”

V dlouhém pohledu na historii James White napsal, že „církevní moc nemůže vytvořit jednotu, ale způsobí rozdělení a dá povstat téměř nesčetným náboženským sektám a skupinám.”

Jeho žena napsala, že „církev může přijmout usnesení za usnesením, aby umlčela všechny nesouhlasné názory, ale nemůže ovlivnit mysl a vůli, které jsou kořenem našich neshod. Tato usnesení možná mohou skrýt svár, ale nemohou ho uhasit a vytvořit dokonalý soulad. Nic nemůže zdokonalit jednotu v církvi, jen duch kristovské tolerance.”

Ať Bůh udělí zasedání Výboru Generální konference v roce 2018 tohoto Ducha.

Doplněná myšlenka - 3 body, které bychom si měli pamatovat, zatímco směřujeme k zasedání Výboru Generální konference v roce 2018:

1.        Návrhy administrativního vedení Generální konference, pokud budou odhlasovány, vytvoří v církvi toxické prostředí
2.       Nikdo nebude vyňat z možného sledování a kárného řízení
3.       První obětí nového hierarchického prostředí bude zasedání Výboru Generální konference v roce 2018, protože ústředí k 18. září již aktivovalo 2 z 5 dozorčích výborů předtím, než se o zřízení těchto kázeňských struktur vůbec hlasováno. Tudíž je zasedání Výboru GK zpochybněno jako irelevantní, pokud se skutky učiněné k 18. září nepodaří úspěšně zvrátit.

Toto jsou v adventismu vskutku vážné a předtím nevídané časy. Výbor GK musí nejenom zamítnout návrh ze 17. července, ale také zrušit 5 výborů zřízených 14. srpna.