čtvrtek 11. října 2018

Tor Tjeransen: Je rozdělení církve adventistů nevyhnutelné?

Navzdory tomu, že Církev adventistů sedmého dne nyní odmítá stejný přístup k ženám jako k mužům při ordinaci do plné duchovenské služby, stane se tato rovnost normou. Je to jednoduše jen otázka času. Ale mezitím zní první otázka: Kolik bolesti a škody tento proces církvi způsobí? A druhá otázka: Může zůstat církev jednotná, než se stane rovný přístup k ženám jako k mužům v otázce ordinace normou?

Myslím, že ne.

Vysvětlím důvody svého pesimistického výhledu, ale nejdříve se podívám na pozadí celé věci.


Není důvod pochybovat o motivech Generální konference

Motivy vedení Generální konference jsou jasné. Chce, aby se současná krize vyřešila a chce si být jisté, že církev zůstane “sjednocená” kolem určitého souboru doktrinálních pozic. Současný návrh na dosažení této “jednoty” je založen na optimistickém pohledu těchto tří předpokladů:
  1. Že návrh bude odhlasován na výročním zasedání Výkonného výboru 2018.
  2. Že každé rozhodnutí Generální konference je správné a mělo by se dodržovat.
  3. Že unie, které takzvaně “nejsou v souladu se světovým vedením” se pod dostatečným tlakem podvolí.
Optimismus ohledně prvního bodu může být opodstatněný. Optimismus ohledně dalších dvou ne. 
 

 Návrh bude odhlasován

Vedení Generální konference je optimistické ve věci hlasování o návrhu uvedeném v dokumentu “Náhled a postupy zasedání Generální konference a akcí Výkonného výboru Generální konference". A zde jsou alespoň tři důvody pro tento optimismus:

  1. Demografie globální rodiny adventistů

    Vedení Generální konference si může být jisto podporou velkého množství globálního členstva. Početní síla adventistů v USA, Austrálii a Evropě představuje jen 10 % celkového počtu členů církve (podle statistické zprávy z roku 2017 dvě evropské divize, Jihoasijsko-tichomořskou divizi a Severoamerickou  divizi tvořilo k 31. prosinci 2016 1 992 830 členů. Celkově má církev 20 008 779 členů.) Unie, které zastávají rovnoprávnost žen, reprezentují jen malý zlomek členů. Zbylí členové na celém světě jsou buď proti rovnosti nebo je toto téma nezajímá.

  2. Výsledky celosvětového dotazníkového šetření ohledně zajištění souladu

    Výsledky celosvětového průzkumu týkajícího se dodržování výsledků hlasování Generální konference ukazují silnou podporu určitému způsobu vypořádání se s těmi, kteří nejsou v souladu. Tyto výsledky poskytují vedení Generální konference důvod k tomu, aby věřilo v podporu současného návrhu.

  3. Poučení z administrativních chyb výročního zasedání Výkonného výboru 2017

    Tento rok si vedení Generální konference dává pozor, aby se vyhnulo administrativním chybám, které předcházely diskuzi o zajištění shody na výročním zasedání Výkonného výboru 2017. Neobvyklý způsob, kterým byl loňský dokument zařazen do agendy, a fakt, že delegáti neměli možnost si ho přečíst a přemýšlet nad ním dřív, než o něm měli hlasovat, rozzlobil dokonce i ty, kteří by možná za jiných okolností tento návrh podpořili.

    Takže mohou existovat dobré důvody pro to, aby byla Generální konference optimistická, že její návrhy budou odhlasovány.

Nicméně, existují dva předpoklady, na kterých jsou návrhy postaveny, a které by mohly takový optimismus narušit:
  1. Jakékoliv rozhodnutí Generální konference je správné rozhodnutí

    Opatření navržená v současných návrzích na řešení nesouladu předpokládají, že veškeré jednání Generální konference a Výkonného výboru Generální konference je výsledkem správného uvažování, a tak se musí dodržovat bez ohledu na okolnosti. Existují ale jasné historické důkazy, že takový optimistický pohled na rozhodnutí Generální konference je neopodstatněný.

    Zde je jeden z nich. Zasedání Generální konference v roce 1888 vydalo rozhodnutí, které vyžadovalo od lidi, kteří měli pracovat jako kazatelé či bibličtí pracovníci, praktické zkušenosti z vydávání svědectví. Ellen G. White se proti tomuto návrhu bez úspěchu postavila. Později napsala tato slova evangelistovi R. A. Underwoodovi:

    “Nebylo správné, že to prošlo konferencí. Není to podle Božího řádu a proto tohle usnesení padne bezmocně k zemi. Nebudu to podporovat, protože nechci být shledána, jak pracuji proti Bohu. Tohle není způsob, jakým Bůh pracuje, a já to nebudu ani na okamžik tolerovat.” Rukopis číslo 105, Dopis 22, 1889, pp. 10-11. (R. A. Underwoodovi, Leden 18, 1889) {2MR 62.1}

    Kdyby byly současné návrhy zavedeny Generální konferencí v roce 1888, Ellen G. Whiteová by na základě uvedené ukázky „nebyla v souladu”, a pokud by na svých tvrzeních trvala, mohla by čelit vyloučení z církve.

    Je zřejmé, že ne každé počínání Generální konference je dobré a nemusíme mít prorockou moudrost Ellen Whiteové k tomu, abychom tomu rozuměli. Je příliš optimistické a nebiblické věřit tomu, že všechna rozhodnutí našich demokraticky volených zástupců jsou neomylná.

  2. Unie, které jsou “v nesouladu s vedením”, se pod dostatečným tlakem podvolí

    Vedení Generální konference a nejaktivnější odpůrci rovného přístupu k ordinaci mužů i žen do plné duchovenské služby věří, že unie, které jsou v současnosti “v nesouladu”, změní svůj postoj v reakci na závažná opatření, která jim hrozí podle dokumentu, který bude v říjnu předložen na výročním zasedání Výkonného výboru.

    To je ale také příliš optimistické. Samozřejmě je možné, že vedení Generální konference si je vědomo, že takový optimismus může být neopodstatněný. V tom případě je jediné jiné vysvětlení jejich návrhů to, že věří, že vyloučením těchto unií nakonec “očistí” Církev adventistů sedmého dne.

    Některé unie už v minulosti ordinovaly ženské kazatelky do kazatelské služby, jiné unie přestaly ordinovat jak ženy, tak muže. Tyto oba postupy jsou vyjádřením toho, co tato část církve považuje za morální, etické a duchovně závazné a přitom se snahou dělat, co je v jejich silách, aby zůstaly v souladu se světovou církví. Současný návrh zahrnuje třístupňový model, který začíná varováním, pokračuje veřejným pokáráním a končí návrhem na vyloučení dotyčného subjektu ze společenství církve. Je velmi nepravděpodobné, že by některá z těchto unií začala diskriminovat ženy jen na základě důsledků, které ze strany Generální konference hrozí.

    To mě vede ke pesimistickému závěru, že schizma v Církvi adventistů sedmého dne je už v tuto chvíli nevyhnutelné nebo se stane nevyhnutelným, pokud budou současné návrhy na Výkonném výboru odhlasovány

Existují nejméně tři důvody, které vedou k závěru, že už je schizma nevyhnutelné.
  1. Vyloučení je logickým cílem navrhovaných postupů

  2. Již jsem poznamenal, není důvod pochybovat o čestných motivech mužů ve vedení Generální konference. Nicméně, navzdory jejich ujišťování o „snaze o usmíření a nápravu“ a navzdory jejich zprávám o “pokračování modlitebního úsilí”, jejich návrh doporučuje ta nejdrastičtější opatření, která  má církev k dispozici. Pokud je má analýza správná a ty části církve, které “nejsou v souladu” se nepodvolí, pak je rozdělení církve jediným možným vyústěním tohoto sporu. Schizma se stane nevyhnutelným.

    Někteří tvrdí, že návrhy v dokumentu “s opatřeními” jsou jen “silácké řeči”. Tvrdí, že návrhy jsou pouze ukázkou drsných opatření. Věří, že jakmile si tuto agentu převezmou jednotlivé dozorčí výbory, sporná témata budou zapomenuta. To je ale velmi nepravděpodobné.

    Jakmile budou jednou schválena, budou mít tato opatření status předpisu, i kdyby nebyla schválena přímo jako předpis. Generální konference je pak bude povinna dodržet. V opačném případě by nebyla Generální konference v souladu s vlastním požadavkem dodržování schválených postupů. Generální konference bude spoutána svým vlastním návrhem, aniž by z něho mohla vyváznout. Konflikt pak získá vlastní dynamiku, kde nikdo nebude moci zastavit řetězec škodlivých událostí, protože vedení musí respektovat odhlasované postupy.

  3. Generální konference má pravomoc nad uniemi pouze potud, pokud jejich vlastní volební obvody dovolí GK mít takovou autoritu

    Druhým důvodem, proč věřit, že rozdělení je nevyhnutelné, je dobrovolná povaha Církve adventistů sedmého dne. Generální konference má pravomoc nad členy jen v případě, že členové tuto pravomoc přijmou. To se týká i unií, které jsou “členem” Generální konference. Stejný princip platí jistě i pro jednotlivce. Církev nemá žádnou pravomoc nad jednotlivým členem, pokud tato osoba tuto pravomoc sama nepřijme.

    Kvůli tomu, jak se vedení Generální konference vypořádalo se situací týkající se ordinace žen po konferenci v San Antoniu, ztrácí Generální konference důvěru velkých částí členstva v Austrálii a Asii, Evropě a USA. Tyto části církve považují návrhy Generální konference za nepřiměřené a nepřijatelné. Z tohoto důvodu se už mnoho členů v těchto oblastech mentálně distancovalo od Generální konference jako subjektu, kterému by v životě dávali důvěru a autoritu a na nějž by poskytovali pravidelnou finanční podporu. Tyto nálady budou přítomny na blížících se unijních konferencích a nebylo by překvapivé, kdyby se unie rozhodly stáhnout svou členskou základnu z pravomoci Generální konference, i když se to v tuto chvíli může zdát nepravděpodobné.

    Zatím se vedení církve ze “západních” zemí pravděpodobně spíše přiklánějí k záměru nechat Generální konferenci razit svůj směr, aby později čelilo možnosti vyloučení na příštím zasedání. Je mnohem jednodušší se bránit vyloučení ze společenství církve, než z tohoto společenství aktivně odcházet.
     
  4. Odmítnutí toho, co je považováno za morální a etické

    Nakonec, a možná to je ten nejdůležitější bod, mnoho adventistů na západě už ztrácí trpělivost. Vidí rovné zacházení se ženami v kazatelské službě jako správný morální, etický a duchovní požadavek, který musí být naplněn. Věří, že jejich neschopnost tento požadavek naplnit brání církvi v jejím misijním poslání a způsobuje ztrátu podpory ve společnosti, které chtějí sloužit.

    Zasedání Generální konference v Utrechtu v roce 1995 a v San Antoniu 2015 odmítla dát možnost jednotlivým divizím respektovat vůli svých vlastních příslušníků a potřeby misie na jejich vlastních územích se zdůvodněním jednotného přístupu k ženám v kazatelské službě.

    Snaha obnovit důvěru ve světovou církev trvá už mnoho desetiletí. Zasedání v Utrechtu v roce 1995 a v San Antoniu v roce 2015 odmítly tyto návrhy.

    Od hlasování v San Antoniu odmítli administrátoři Generální konference dvě konkrétní žádosti o vytvoření alternativního pověření do služby bez ohledu na pohlaví.

    Členové některých částí církve mají pocit, že jim Generální konference nedá šanci provést změnu legitimním způsobem už příliš dlouho. Nevidí žádné náznaky, že by situace měla být vyřešena konstruktivním způsobem. Výsledkem je, že mnozí členové již nerespektují Generální konferenci a vnímají rozdělení církve za lepší možnost, než aby viděli své zvolené místní administrátory, kterým důvěřují, jak jsou ponižováni, když se zastávají lidské důstojnosti.

Záblesk naděje

Moje analýza dává jen málo důvodů věřit, že nás rozdělení církve nepotká. Přesto je stále možné, aby se věci změnily.

I když jsou velmi malé šance, že vedení Generální konference nebo Výkonný výbor využijí některou z nabízených možností v situaci, která se již zdá být mimo kontrolu, zde jsou možnosti, které vidím:
  1. Výkonný výbor Generální konference by mohl zamítnout současný návrh týkající se “souladu”. I když je to spíše nepravděpodobný výsledek zasedání výročního zasedání, je to stále možné. Pokud by každý člen výboru převzal osobní odpovědnost za odmítnutí návrhu, mohli bychom se vyhnout rozdělení církve.
  2. Výkonný výbor Generální konference by mohl schválit, že vedení Generální konference má vytvořit podklady pro nové kazatelské pověření bez ohledu na pohlaví použitelné v oblastech, kde se církev pro použití tohoto pověření rozhodne. Pokud by člen Výkonného výboru zdvihl takový návrh, výbor by jej nemohl jen tak pominout.
  3. Výkonný výbor Generální konference by mohl hlasovat pro začátek zkoumání možností takových změn v ústavě a předpisech Generální konference, které by zajistily větší autonomii v rámci divizí. Takový krok by možná udržel církev pohromadě, i když v poněkud volnější podobě, než je centralizovaná moc dle současné ústavy.
Jsem si jist, že mnohým adventistům po celém světě nebude dobře při čtení této analýzy a mého pesimistického pohledu na současnou krizi. Zastánce i odpůrce rovného přístupu k ženám v kazatelské službě spojuje dychtivý zájem o to, aby církev zůstala sjednocená. V současné chvíli je však důležité analyzovat možné výsledky návrhů, k jejichž přijetí vedení Generální konference.vyzývá Výkonný výbor. Možnost, že návrhy na “dosažení souladu” povedou k jednotě, pravděpodobně neexistuje. Je potřeba, abychom si to všichni uvědomili.

Církev adventistů sedmého dne nepochybně čelí nejhorší hrozbě ztráty jednoty za mnoho posledních desetiletí. V současných návrzích vedení Generální konference není nic, co by naznačovalo, že jsme na cestě zůstat sjednoceni. Já však stále doufám a modlím se, aby Výkonný výbor Generální konference měl odvahu vést církev novým směrem, pryč od dnešní katastrofální trajektorie.


Tor Tjeransen absolvoval teologická studia na Newbold College a na Andrewsově univerzitě. Sloužil jako pastor v Církvi adventistů sedmého dne od roku 1982. V letech 2000 až 2010 byl předsedou Norské unie církve. V současnosti slouží jako vedoucí oddělení komunikace této unie.