neděle 21. října 2018

V Severní Americe chtějí raději závislost na Bohu, než na Generální konferenci

V Kanadě a Spojených státech amerických, kolébce adventismu, začala debata o osvobození tisíců sborů v Severoamerické divizi Církve adventistů sedmého dne z podřízenosti celosvětovému vedení, například jako podpůrné organizace s vlastními pravidly a také hospodařením. Důvodem jsou nová rozhodnutí celosvětového vedení církve represivně postihovat vedoucí v severoamerických, evropských, australských a dalších národních uniích za stejný přístup k mužům i ženám při ordinaci do plné duchovenské služby. 

"Nastal čas, aby Severní Amerika změnila svůj vztah ke Generální konferenci z podřízenosti na podpůrnou nezávislost," uvádí například John Brunt, mezi adventisty v USA populární autor řady knih a emeritní akademický děkan adventistické Univerzity Walla Walla na severozápadě země. Jako rozhodnutí, které "nenásleduje biblické hodnoty hlásané protestantskými reformátory a zakladateli církve adventistů" označili hned v pondělí 15. 10. dokument přijatý den předtím na letošním výročním zasedání Výkonného výboru Generální konference ve svém oficiálním stanovisku samotní vedoucí Severoamerické divize církve. S tím, že nyní "ve společném úsilí vedoucí v Severoamerické divizi diskutují, jak dál s církví v Severní Americe." Představitelé dvou největších severoamerických unií - Tichomořské a Kolumbijské v reakci na represívní rozhodnutí Výkonného výboru GK oznámili, že je považují za "nešťastné" a ujistili svá sdružení s bezmála dvěma tisíci sborů, která je zvolila, aby je zastupovali, že rozhodnutí výboru Generální konference "v žádném případě" nezmění jejich dosavadní praxi ohledně rovnoprávné účasti žen v duchovenské službě.


Vedoucí Severoamerické divize církve ve svém stanovisku k rozhodnutí Výkonného výboru Generální konference konstatují, že přijatý dokument "umožnil centralizovat moc a vytvořit hierarchický systém správy církve". Pro svůj další postup oznamují, že se svěřují s důvěrou Ježíši. "On je náš Vůdce a bude to naše víra v Něho, co nám osvětlí další cestu. Misie, práce církve, musí a bude pokračovat vpřed. Nejsou to předpisy, co nás drží pospolu. Spojuje nás Duch Boží. Žádáme vás, abyste se modlili za církev; modlete se, abychom dovolili Duchu svatému konat Jeho dílo, aby nás Duch svatý sjednocoval." Obrátili se také zvláštním dopisem na všechny ženské členky kazatelského sboru divize s ujištěním, že s nimi nadále plně počítají a pokračovat bude plán na získání tisíce kazatelek v Severní Americe. "Vaše služba je nedocenitelná," píší divizní vedoucí kazatelkám.  Dan Jackson, předseda Severoamerické divize církve, napsal otevřený dopis všem mladým lidem ve Spojených státech a Kanadě, kteří se po sledování přenosu ze zasedání Výkonného výboru Generální konference rozhodli opustit církev. Píše v něm mimo jiné: „Církev je jako rodina a jako každá rodina se někdy neshodneme. Někdy nám naše neshody všem vadí a chci, abyste věděli, že si vaše rozčarování uvědomuji. Také se tak cítím.“

Donna Jacksonová, vedoucí severoamerické asociace manželských partnerek a partnerů kazatelů a kazatelek se obrátila na mužské členy asociace a jejich rodiny s dopisem, v němž jim vyjadřuje účast těmito slovy: "Manželé a děti kazatelek, sotva si dokážu představit, co jste jako manžel nebo dítě ženy, která zasvětila svůj život Boží službě, museli prožívat poté, co výroční zasedání výboru Generální konference schválilo tak zatěžující dokument. I když věřím, že většina adventistů v naší divizi je tím hluboce znepokojena, pouze Bůh může porozumět zranění, které vám to způsobilo a jen On může léčit tyto rány. Prosím, vězte, že jste v této době v modlitbě neustále neseni Bohem. Drazí přátelé, domnívám se, že i když se zdá, že církevní organizace zklamala, Bůh nikoli. Nechť vás Bůh veškeré útěchy potěšuje v této době." 

"Hlasování v neděli 14. října na výročním zasedání potvrdilo moudrost našich předků při vytváření unijní struktury a je výzvou pro Severoamerickou divizi, aby obnovila nezávislost těchto svých regionálních celků při rozhodování o tom, jak naplnit své poslání. Unie byly zřízeny právě proto, aby se zajistilo, že jedna část světa nebude určovat jedinou programovou šablonu pro misii všech ostatních," konstatoval John Brunt. Diskuse ve výboru celosvětové Generální konference podle něho "jasně ukázala, že existují značné zeměpisné a kulturní rozdíly v tom, jak kdo uskutečňujeme naše poslání. Samozřejmě byly výjimky, ale téměř všechny projevy předních představitelů církve v Severní Americe se postavily proti návrhu na působení výborů pro soulad. Naopak téměř všichni delegáti z Afriky promluvili ve prospěch nových dozorčích výborů. Naše kultury jsou odlišné. Po mnoho let jsme se v Americe snažili prosadit naši kulturu do jiných částí světa, a to bylo špatně. Nyní se však strany obrátily a rozhoduje Afrika. Bez citlivosti na misijní potřeby Severní Ameriky tak může zbytek světa hlasovat o otázkách, které jsou kulturní, nikoliv biblické nebo součástí základních věroučných výroků, čímž znemožňuje církvi v Severní Americe plnit její poslání."

V Tichomořské a Kolumbijské unii se dříve vyslovilo kolem 80 procent delegátů ve prospěch ordinace žen. To je velká většina, ale pro světové vedení to nyní neznamená nic. "Opravdu ví lidé v Africe lépe, co potřebuje církev v Kalifornii, než osmdesát procent místních delegátů?" ptá se John Brunt. "Jak se nyní můžeme pohnout vpřed s misií v Severní Americe? Potřebujeme, aby naši vedoucí v Severoamerické divizi a na dalších místech světa, kde mají podobná misijní zaměření, obnovili principy, které vedly k postavení unií na přední místo. Misie musí být řízena příslušnými místními složkami. Neměli bychom být už dál závislí na rozhodnutích celosvětového vedení, která nejsou založena na biblických základech a brání v naší misii," uzavírá John Brunt.


Tomáš Kábrt podle NADadventist.org, Spectrum Magazine a Adventist Today