pondělí 5. listopadu 2018

Kam směřuje adventismus po San Antoniu podle Williama Johnssona

William G. Johnsson vydal knihu "Kam směřujeme? Adventismus po San Antoniu" jako přímo podanou ruku: "Zasedání Generální konference v San Antoniu v roce 2015 bylo zlomovým bodem v dějinách Církve adventistů sedmého dne. Odhalil se tu a otevřel pohled na problémy, které se dlouho vyvíjely. Po čase bude tato konference srovnávána se zasedáním v Minneapolis v roce 1888, kde se střetly tváří v tvář dva církevní postoje."

Zasedání nebylo pro Johnssona odtažitou teoretickou záležitostí, i když se jej osobně neúčastnil. V kontextu svého dlouhodobého zaměstnání v církvi jej to, co sledoval z živých přenosů a vyprávění účastníků "hluboce zasáhlo", jak píše, zvláště způsob, jakým bylo jednáno ve věci ordinace žen do plné duchovenské služby. "Od konference uběhla řada týdnů a já jsem se právě zabýval jakousi obyčejnou prací pro moji milou manželku, když mě najednou napadlo: Nebudu se rozčilovat. Nejlepší bude, když sednu a všechno, co mě trápí, napíšu. A tak jsem i učinil.”


A tak tu máme toto stručné a živé pojednání uvádějící následujících deset výrazných způsobů, jak pohlédnout sami na sebe v adventismu sedmého dne a v Johnssonově naději na překonání konfliktů zesilujících rozdílností:

1. Ordinace žen: Boj skončil
2. Vyvolení: Exkluzivní, nebo inkluzivní
3. Čekání na Ježíše: Kdy, nebo kdo?
4. Poselství: Zůstane pro nás to podstatné opravdu podstatným?
5. Organizace: Uvažování o nepředstavitelném
6. Adventisté a stvoření: Jásot, nebo konflikt?
7. Misie: Neuvěřitelné počítání hlav
8. Výklady Písma: Bude mít Ellen poslední slovo?
9. Adventismus, hnutí stojící na zaslíbení
10. Jednota: Hlavou dolů, nebo vzhůru nohama?

Budu se snažit nekazit potenciálním čtenářům dobré čtení o víc než o trochu zdůraznění potřebných k tomu, aby pochopili autorův přístup v obhajobě směru, o kterém věří, že právě jím by měli vedoucí představitelé církve a členové pokračovat.

Například, když v jeho 9. dekádě reflektuje svůj život, nahlíží Johnsson, jakým způsobem máme sklon používat Písmo. “Myslím, že z pohledu interpretace můžeme rozdělit adventistické výklady na dva velké a protichůdné tábory. Na jeden bychom se mohli dívat jako na ´povrchní a plochý´, přístup druhý jde do hloubky a do detailů. Ten první se kloní k doslovné interpretaci textu a odmítá jakýkoliv výklad. Druhý postoj bere v úvahu časový odstup, kulturní odlišnost, druh literatury a jiné okolnosti.” Dovozuje, že ‘plochá’ metoda zůstává dnes většinovým přístupem napříč adventismem sedmého dne, a vyznává: "V minulosti jsem tento postup také někdy použil – při osobním rozjímání, při kázání nebo vyučování." Ale dnes zjišťuje: "Při pohledu zpět se divím, jak jsem mohl přehlédnout důležité upozornění Ellen Whiteové, že v Bibli nejsou inspirovaná slova, ale myšlenky. Povrchní čtení Písma se na myšlenky nezaměřuje, tam jsou v centru pozornosti slova. Nechci být zlomyslný, ale myslím si, že tato metoda by byla vhodnější ke čtení Koránu než při studiu Bible.” O Koránu muslimové věří, že je doslovně inspirován, vysvětluje Johnsson, zatímco adventisté sedmého dne tradičně "mají dynamický pohled na pravdu" a "nevěří ve verbální inspiraci (diktát) Písma."

Poté, co jsem si přečetl tuto knihu,  jsem rozhodně optimističtější, pokud jde o adventismus sedmého dne. Tato kniha je přirozeným výsledkem nejen Johnssonových pozorovacích schopností a jeho lásky k adventismu, ale i k církvi, která si půjčuje toto jméno, a popisuje, jak lze napravit týdny nevrlosti a mrzutostí po zasedání generální konference v roce 2015.

V každém sporném bodu rozpoznává svobodnou, inkluzivní, otevřenou cestu jako Ježíšovu cestu. Mně jako člověku v osmém desetiletí života Johnsson připadá velmi přesvědčivý, ale on myslí na mileniály, kteří jsou blízkou budoucností církve. S nimi se směje dnešním církevním vedoucím denominace, jejíž existenci udržovala prvních 60 let přítomnost Boha v životě inspirované ženy. Ukazuje, jak je směšné, když tito vedoucí nejsou schopni více než 50 let najít biblickou podporu pro její postavení jako ženy s povoláním k plné duchovenské službě. Jak Johnsson poznamenává, "smích lze v každém boji považovat za silnou zbraň. Když se lidé dovedou v těžké situaci zasmát, je to vždy znamení, že jsou na dobré cestě k vítězství. Úsměv ukazuje, že věc berou s nadhledem, protože vědí, že nad současnou setmělou scénou se vyjasní.” V každém z deseti sporných bodů, které Johnsson identifikuje v denominaci, nikdy neztrácí víru v jasnou budoucnost církve.

Ačkoli to není ústředním bodem knihy, dozvídáme se z ní o lidské stránce jeho práce pro církev, počínaje 15 lety v Indii v pozici misionáře. On a Noelene byli pozváni do Indie jako pár, během závěrečného roku jejich studií na Univerzitě v Avondale. V té době nebyli ještě ani zasnoubeni, píše pohnutě. Nedávno jsem si prožil dlouhý sobotní večer s přáteli, z nichž dva studovali na střední škole ve Vincent Hill, když tam byl Johnsson chlapeckým vychovatelem a učitelem. Joe, jehož hlavní službou v církvi jsou v posledních čtyřiceti letech týdenní setkání Anonymních alkoholiků, vyprávěl, jak se zeptal mladého Johnssona, proč vždycky požádal právě jeho, aby se postaral o Johnssonovy děti, když byli jejich rodiče pryč na třídních schůzkách školy. "Řekl mi, že to byl způsob, jak vědět, kde jsem, když je s manželkou na schůzkách a nemůže být s námi na internátu," poznamenal s úsměvem Joe. Možná čtenáři zaznamenají tento druh praktičnosti, když se pokusí zabývat se napětím, kterému čelí Johnsson tváří v tvář adventismu sedmého dne. Mně se to stalo.

Ale tato kniha nesmí být připisována otravnému církevnímu zaměstnanci v důchodu, který promluvil ukřivděně kvůli skončení své loajální kariéry.  Vůbec ne. Během své kariéry nemlčel. Johnsson se svobodně dělí o své bohaté zkušenosti zevnitř církve jako dítě, student, učitel, profesor semináře, dlouholetý člen správní rady Vydavatelství Review and Herald, vedoucí Mezináboženské a mezicírkevní iniciativy Generální konference Církve adventistů sedmého dne, pravidelný delegát zasedání Generální konference během několika desetiletí a samozřejmě téměř 25 let, pro tři předsedy Generální konference, jako šéfredaktor celosvětového církevního časopisu Adventist Review, který následuje přímou linii od "sešitů" Jamese a Ellen Whiteových Přítomná pravda.

Je to samozřejmě přítomná pravda, která je dnes něco jako synonymum pro Adventist Today, a měli byste si stáhnout kopii Johnssonovy knihy "Kam směřujeme? Adventismus po San Antoniu", která je k dispozici v elektronické formě (níže ke stažení v oficiálním českém překladu Adventistického teologického institutu - pozn. překl.). Jak uvádí v knize, autorský honorář i poplatky z ní Johnsson věnuje na kazatelskou práci v církvi.

Bill Garber, Adventist Today

Český překlad knihy Williama G. Johnssona "Kam směřujeme? Adventismus po San Antoniu" je ke stažení zde.