William G. Johnsson vydal knihu "Kam směřujeme? Adventismus po San Antoniu" jako přímo podanou ruku: "Zasedání Generální konference v San Antoniu v roce 2015 bylo zlomovým bodem v dějinách Církve adventistů sedmého dne. Odhalil se tu a otevřel pohled na problémy, které se dlouho vyvíjely. Po čase bude tato konference srovnávána se zasedáním v Minneapolis v roce 1888, kde se střetly tváří v tvář dva církevní postoje."
Zasedání nebylo pro Johnssona odtažitou teoretickou záležitostí, i když se jej osobně neúčastnil. V kontextu svého dlouhodobého zaměstnání v církvi jej to, co sledoval z živých přenosů a vyprávění účastníků "hluboce zasáhlo", jak píše, zvláště způsob, jakým bylo jednáno ve věci ordinace žen do plné duchovenské služby. "Od konference uběhla řada týdnů a já jsem se právě zabýval jakousi obyčejnou prací pro moji milou manželku, když mě najednou napadlo: Nebudu se rozčilovat. Nejlepší bude, když sednu a všechno, co mě trápí, napíšu. A tak jsem i učinil.”
Zasedání nebylo pro Johnssona odtažitou teoretickou záležitostí, i když se jej osobně neúčastnil. V kontextu svého dlouhodobého zaměstnání v církvi jej to, co sledoval z živých přenosů a vyprávění účastníků "hluboce zasáhlo", jak píše, zvláště způsob, jakým bylo jednáno ve věci ordinace žen do plné duchovenské služby. "Od konference uběhla řada týdnů a já jsem se právě zabýval jakousi obyčejnou prací pro moji milou manželku, když mě najednou napadlo: Nebudu se rozčilovat. Nejlepší bude, když sednu a všechno, co mě trápí, napíšu. A tak jsem i učinil.”
A tak tu máme toto stručné a živé pojednání uvádějící následujících deset výrazných způsobů, jak pohlédnout sami na sebe v adventismu sedmého dne a v Johnssonově naději na překonání konfliktů zesilujících rozdílností:
1. Ordinace žen: Boj skončil
2. Vyvolení: Exkluzivní, nebo inkluzivní
3. Čekání na Ježíše: Kdy, nebo kdo?
4. Poselství: Zůstane pro nás to podstatné opravdu podstatným?
5. Organizace: Uvažování o nepředstavitelném
6. Adventisté a stvoření: Jásot, nebo konflikt?
7. Misie: Neuvěřitelné počítání hlav
8. Výklady Písma: Bude mít Ellen poslední slovo?
9. Adventismus, hnutí stojící na zaslíbení
10. Jednota: Hlavou dolů, nebo vzhůru nohama?
Budu se snažit nekazit potenciálním čtenářům dobré čtení o víc než o trochu zdůraznění potřebných k tomu, aby pochopili autorův přístup v obhajobě směru, o kterém věří, že právě jím by měli vedoucí představitelé církve a členové pokračovat.
1. Ordinace žen: Boj skončil
2. Vyvolení: Exkluzivní, nebo inkluzivní
3. Čekání na Ježíše: Kdy, nebo kdo?
4. Poselství: Zůstane pro nás to podstatné opravdu podstatným?
5. Organizace: Uvažování o nepředstavitelném
6. Adventisté a stvoření: Jásot, nebo konflikt?
7. Misie: Neuvěřitelné počítání hlav
8. Výklady Písma: Bude mít Ellen poslední slovo?
9. Adventismus, hnutí stojící na zaslíbení
10. Jednota: Hlavou dolů, nebo vzhůru nohama?
Budu se snažit nekazit potenciálním čtenářům dobré čtení o víc než o trochu zdůraznění potřebných k tomu, aby pochopili autorův přístup v obhajobě směru, o kterém věří, že právě jím by měli vedoucí představitelé církve a členové pokračovat.
Například, když v jeho 9. dekádě reflektuje svůj život, nahlíží Johnsson, jakým způsobem máme sklon používat Písmo. “Myslím, že z pohledu interpretace můžeme rozdělit adventistické výklady na dva velké a protichůdné tábory. Na jeden bychom se mohli dívat jako na ´povrchní a plochý´, přístup druhý jde do hloubky a do detailů. Ten první se kloní k doslovné interpretaci textu a odmítá jakýkoliv výklad. Druhý postoj bere v úvahu časový odstup, kulturní odlišnost, druh literatury a jiné okolnosti.” Dovozuje, že ‘plochá’ metoda zůstává dnes většinovým přístupem napříč adventismem sedmého dne, a vyznává: "V minulosti jsem tento postup také někdy použil – při osobním rozjímání, při kázání nebo vyučování." Ale dnes zjišťuje: "Při pohledu zpět se divím, jak jsem mohl přehlédnout důležité upozornění Ellen Whiteové, že v Bibli nejsou inspirovaná slova, ale myšlenky. Povrchní čtení Písma se na myšlenky nezaměřuje, tam jsou v centru pozornosti slova. Nechci být zlomyslný, ale myslím si, že tato metoda by byla vhodnější ke čtení Koránu než při studiu Bible.” O Koránu muslimové věří, že je doslovně inspirován, vysvětluje Johnsson, zatímco adventisté sedmého dne tradičně "mají dynamický pohled na pravdu" a "nevěří ve verbální inspiraci (diktát) Písma."
Poté, co jsem si přečetl tuto knihu, jsem rozhodně optimističtější, pokud jde o adventismus sedmého dne. Tato kniha je přirozeným výsledkem nejen Johnssonových pozorovacích schopností a jeho lásky k adventismu, ale i k církvi, která si půjčuje toto jméno, a popisuje, jak lze napravit týdny nevrlosti a mrzutostí po zasedání generální konference v roce 2015.
V každém sporném bodu rozpoznává svobodnou, inkluzivní, otevřenou cestu jako Ježíšovu cestu. Mně jako člověku v osmém desetiletí života Johnsson připadá velmi přesvědčivý, ale on myslí na mileniály, kteří jsou blízkou budoucností církve. S nimi se směje dnešním církevním vedoucím denominace, jejíž existenci udržovala prvních 60 let přítomnost Boha v životě inspirované ženy. Ukazuje, jak je směšné, když tito vedoucí nejsou schopni více než 50 let najít biblickou podporu pro její postavení jako ženy s povoláním k plné duchovenské službě. Jak Johnsson poznamenává, "smích lze v každém boji považovat za silnou zbraň. Když se lidé dovedou v těžké situaci zasmát, je to vždy znamení, že jsou na dobré cestě k vítězství. Úsměv ukazuje, že věc berou s nadhledem, protože vědí, že nad současnou setmělou scénou se vyjasní.” V každém z deseti sporných bodů, které Johnsson identifikuje v denominaci, nikdy neztrácí víru v jasnou budoucnost církve.
Ačkoli to není ústředním bodem knihy, dozvídáme se z ní o lidské stránce jeho práce pro církev, počínaje 15 lety v Indii v pozici misionáře. On a Noelene byli pozváni do Indie jako pár, během závěrečného roku jejich studií na Univerzitě v Avondale. V té době nebyli ještě ani zasnoubeni, píše pohnutě. Nedávno jsem si prožil dlouhý sobotní večer s přáteli, z nichž dva studovali na střední škole ve Vincent Hill, když tam byl Johnsson chlapeckým vychovatelem a učitelem. Joe, jehož hlavní službou v církvi jsou v posledních čtyřiceti letech týdenní setkání Anonymních alkoholiků, vyprávěl, jak se zeptal mladého Johnssona, proč vždycky požádal právě jeho, aby se postaral o Johnssonovy děti, když byli jejich rodiče pryč na třídních schůzkách školy. "Řekl mi, že to byl způsob, jak vědět, kde jsem, když je s manželkou na schůzkách a nemůže být s námi na internátu," poznamenal s úsměvem Joe. Možná čtenáři zaznamenají tento druh praktičnosti, když se pokusí zabývat se napětím, kterému čelí Johnsson tváří v tvář adventismu sedmého dne. Mně se to stalo.
Ale tato kniha nesmí být připisována otravnému církevnímu zaměstnanci v důchodu, který promluvil ukřivděně kvůli skončení své loajální kariéry. Vůbec ne. Během své kariéry nemlčel. Johnsson se svobodně dělí o své bohaté zkušenosti zevnitř církve jako dítě, student, učitel, profesor semináře, dlouholetý člen správní rady Vydavatelství Review and Herald, vedoucí Mezináboženské a mezicírkevní iniciativy Generální konference Církve adventistů sedmého dne, pravidelný delegát zasedání Generální konference během několika desetiletí a samozřejmě téměř 25 let, pro tři předsedy Generální konference, jako šéfredaktor celosvětového církevního časopisu Adventist Review, který následuje přímou linii od "sešitů" Jamese a Ellen Whiteových Přítomná pravda.
Je to samozřejmě přítomná pravda, která je dnes něco jako synonymum pro Adventist Today, a měli byste si stáhnout kopii Johnssonovy knihy "Kam směřujeme? Adventismus po San Antoniu", která je k dispozici v elektronické formě (níže ke stažení v oficiálním českém překladu Adventistického teologického institutu - pozn. překl.). Jak uvádí v knize, autorský honorář i poplatky z ní Johnsson věnuje na kazatelskou práci v církvi.
Bill Garber, Adventist Today
Český překlad knihy Williama G. Johnssona "Kam směřujeme? Adventismus po San Antoniu" je ke stažení zde.
Poté, co jsem si přečetl tuto knihu, jsem rozhodně optimističtější, pokud jde o adventismus sedmého dne. Tato kniha je přirozeným výsledkem nejen Johnssonových pozorovacích schopností a jeho lásky k adventismu, ale i k církvi, která si půjčuje toto jméno, a popisuje, jak lze napravit týdny nevrlosti a mrzutostí po zasedání generální konference v roce 2015.
V každém sporném bodu rozpoznává svobodnou, inkluzivní, otevřenou cestu jako Ježíšovu cestu. Mně jako člověku v osmém desetiletí života Johnsson připadá velmi přesvědčivý, ale on myslí na mileniály, kteří jsou blízkou budoucností církve. S nimi se směje dnešním církevním vedoucím denominace, jejíž existenci udržovala prvních 60 let přítomnost Boha v životě inspirované ženy. Ukazuje, jak je směšné, když tito vedoucí nejsou schopni více než 50 let najít biblickou podporu pro její postavení jako ženy s povoláním k plné duchovenské službě. Jak Johnsson poznamenává, "smích lze v každém boji považovat za silnou zbraň. Když se lidé dovedou v těžké situaci zasmát, je to vždy znamení, že jsou na dobré cestě k vítězství. Úsměv ukazuje, že věc berou s nadhledem, protože vědí, že nad současnou setmělou scénou se vyjasní.” V každém z deseti sporných bodů, které Johnsson identifikuje v denominaci, nikdy neztrácí víru v jasnou budoucnost církve.
Ačkoli to není ústředním bodem knihy, dozvídáme se z ní o lidské stránce jeho práce pro církev, počínaje 15 lety v Indii v pozici misionáře. On a Noelene byli pozváni do Indie jako pár, během závěrečného roku jejich studií na Univerzitě v Avondale. V té době nebyli ještě ani zasnoubeni, píše pohnutě. Nedávno jsem si prožil dlouhý sobotní večer s přáteli, z nichž dva studovali na střední škole ve Vincent Hill, když tam byl Johnsson chlapeckým vychovatelem a učitelem. Joe, jehož hlavní službou v církvi jsou v posledních čtyřiceti letech týdenní setkání Anonymních alkoholiků, vyprávěl, jak se zeptal mladého Johnssona, proč vždycky požádal právě jeho, aby se postaral o Johnssonovy děti, když byli jejich rodiče pryč na třídních schůzkách školy. "Řekl mi, že to byl způsob, jak vědět, kde jsem, když je s manželkou na schůzkách a nemůže být s námi na internátu," poznamenal s úsměvem Joe. Možná čtenáři zaznamenají tento druh praktičnosti, když se pokusí zabývat se napětím, kterému čelí Johnsson tváří v tvář adventismu sedmého dne. Mně se to stalo.
Ale tato kniha nesmí být připisována otravnému církevnímu zaměstnanci v důchodu, který promluvil ukřivděně kvůli skončení své loajální kariéry. Vůbec ne. Během své kariéry nemlčel. Johnsson se svobodně dělí o své bohaté zkušenosti zevnitř církve jako dítě, student, učitel, profesor semináře, dlouholetý člen správní rady Vydavatelství Review and Herald, vedoucí Mezináboženské a mezicírkevní iniciativy Generální konference Církve adventistů sedmého dne, pravidelný delegát zasedání Generální konference během několika desetiletí a samozřejmě téměř 25 let, pro tři předsedy Generální konference, jako šéfredaktor celosvětového církevního časopisu Adventist Review, který následuje přímou linii od "sešitů" Jamese a Ellen Whiteových Přítomná pravda.
Je to samozřejmě přítomná pravda, která je dnes něco jako synonymum pro Adventist Today, a měli byste si stáhnout kopii Johnssonovy knihy "Kam směřujeme? Adventismus po San Antoniu", která je k dispozici v elektronické formě (níže ke stažení v oficiálním českém překladu Adventistického teologického institutu - pozn. překl.). Jak uvádí v knize, autorský honorář i poplatky z ní Johnsson věnuje na kazatelskou práci v církvi.
Bill Garber, Adventist Today
Český překlad knihy Williama G. Johnssona "Kam směřujeme? Adventismus po San Antoniu" je ke stažení zde.