Sbor Církve adventistů sedmého dne v Sokolově přijal na svém členském shromáždění v sobotu 10.11.2018 návrh pro konferenci Česko-Slovenské unie církve v květnu příštího roku nazvaný „Vraťme do církve osobní odpovědnost“. Sbor navrhuje změnit ústavu církve tak, aby dávala „právo hlasovat na konferencích jen delegátům se stejným mandátem od členů jako všichni ostatní“, nikoli tedy i všem ordinovaným duchovním bez mandátu sborů a osobní odpovědnosti vůči nim, jak je tomu nyní. Sbor se odvolává na historickou zkušenost „zkostnatělého institucionalismu“ tradičních církví, na biblické a reformační zásady osobní odpovědnosti, rovnosti a všeobecného kněžství všech věřících a na zastupitelský systém správy církve a její celosvětové předpisy. Návrh přinášíme v kompletním znění:
V oběžníku pro sbory k modlitebnímu týdnu 2018 píší vedoucí Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne o "pohledu do poloprázdných lavic mnoha sborů a čtvrtletních statistických zpráv, které vypovídají o stagnaci naší církve" a o naléhavé potřebě "oživení našeho duchovního života." Taková je tedy situace církve adventistů v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku v posledním roce pětiletého konferenčního období, pro které delegáti poslední konference unie přijali strategickou vizi pod názvem "Horlivá, otevřená a rostoucí církev".
V oběžníku pro sbory k modlitebnímu týdnu 2018 píší vedoucí Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne o "pohledu do poloprázdných lavic mnoha sborů a čtvrtletních statistických zpráv, které vypovídají o stagnaci naší církve" a o naléhavé potřebě "oživení našeho duchovního života." Taková je tedy situace církve adventistů v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku v posledním roce pětiletého konferenčního období, pro které delegáti poslední konference unie přijali strategickou vizi pod názvem "Horlivá, otevřená a rostoucí církev".
Jde o trend známý ze všech tak zvaných tradičních církví, ve kterých institucionální zkostnatělost a placený rozhodovací vliv zaměstnanců fakticky převážil nad dobrovolnickým vlivem laických členů na sborech. Tento jev není v křesťanské církvi nový a v minulosti vždy vedl k degradaci církve, která pak musela být těžce reformována, obnovována "zdola". Neosobní instituce církve má totiž sklon kvasit a kynout, žít si vlastním životem, vytvářet si vlastní, laikům uzavřený oběh informací, interní systém zájmů a výhod, vymykat se stále více kontrole "zdola" a naopak stále více sama přebírat kontrolu nad církví. Tím zákonitě "instituce" přebírá stále více odpovědnosti za vývoj církve na úkor laiků a sborů. Mnohým z nich to žel vyhovuje, vzniká pocit, že se nemusíme osobně v rozhodování a směrování v církvi nijak dobrovolnicky angažovat, že placení zaměstnanci to stejně zařídí po svém a jistě lépe, "více do toho vidí" atd. Výsledkem je stále více pasivní církev lidí zdánlivě osvobozených od osobní odpovědnosti za poslání církve a očekávajících stále komplexnější servis od "svých" zaměstnanců. Tato "tichá dohoda" (vy se nestarejte o rozhodování a my od vás nebudeme očekávat osobní angažovanost) je podstatou každé totalitní ideologie, každého sektářství a je smrtelnou nemocí křesťanské církve. Kristus totiž nikdy nezbavuje člověka osobní odpovědnosti, ale právě naopak důsledně k ní každého volá. Bez osobní odpovědnosti totiž není ve společnosti ani v církvi svoboda a bez svobody není možná láska, jen bezduchý, postupně odumírající náboženský provoz.
Církev adventistů sedmého dne proto namísto "tradičního" episkopálního - vertikálně direktivního systému správy od počátku přijala zastupitelský systém správy založený na vůli a také osobní odpovědnosti jednotlivých členů, sborů a jejich volených zástupců. Celosvětový Církevní řád CASD proto uvádí na str. 21 posledního českého vydání: „Církev adventistů sedmého dne přijala zastupitelský (reprezentační) model řízení, což znamená, že autorita přísluší celému členstvu a je vyjadřována prostřednictvím řádně zvolených zástupců na všech organizačních úrovních,“ „Delegáti sborů volí činovníky sdružení. Delegáti zvolení ve sdruženích volí činovníky unie a delegáti zvolení uniemi volí činovníky Generální konference“ a na str. 63: „Nikdo není delegátem z titulu své funkce – Žádný činovník sboru se nestává automaticky, z titulu své funkce, delegátem na konferenci sdružení. Přeje-li si sbor, aby jej tento člověk zastupoval jako delegát, musí jej jako delegáta zvolit" a na str. 102: „Administrativní autorita v rámci sdružení vychází z jeho členské základny. Sbory v daném sdružení si volí delegáty na zasedání konference sdružení, kteří je zastupují.“ Aktuální celosvětová Příručka pro kazatele konstatuje na straně 44: „Evangelizace a růst církve se děje v místních sborech. Kazatelé a starší vedou místní sbory a konají službu pastýřů“ a na str. 45 tato příručka vysvětluje zastupitelskou formu organizace církve adventistů jako „demokratický systém, v němž lidé mají jak práva, tak povinnosti.“
V ústavách církve pro ČR a SR se však v článku 16, bodu 1, odstavci a), pododstavci ab) stanoví, že konference kromě delegátů volených na sborech automaticky „tvoří“ i „duchovenští pracovníci s pověřením". V článku 28 pak tato ústava konstatuje, že uvedení zaměstnanci církve bez mandátu sborů jsou na konferencích „s právem hlasovat“ a upřesňují jejich počet tak, že jejich součet „nesmí přesáhnout počet delegátů určených podle odstavce a)“, tedy delegátů s mandátem od členů. Podíl hlasujících zaměstnanců církve bez mandátu od sborů tedy podle české a slovenské ústavy církve může na konferencích tvořit až polovinu delegátů. A tuto ústavu může změnit jen konference unie, a to dvoutřetinovou většinou... Delegace zaměstnanců církve „z titulu své funkce“ a jejich právo hlasovat na konferencích bez mandátu od sborů, tedy bez osobní odpovědnosti vůči členům, nemají žádnou oporu v celosvětovém Církevním řádu ani v Pracovních předpisech Generální konference církve a jsou v rozporu se zastupitelským systémem správy této církve založeným na biblickém modelu rovnosti a všeobecného kněžství v Kristově církvi.
Kazatelský sbor může být svým vzděláním, zkušenostmi a vhledem do života církve pro rozpravy konferencí přínosem. Na konferencích nyní ale nejen radí a navrhuje, ale i rozhoduje - hlasuje v naprosté většině bez jakéhokoli demokratického mandátu od členů na sborech. A to o otázkách, které se bezprostředně týkají kazatelů samotných a na přijatých rozhodnutích o nich jsou často existenčně závislí. Narozdíl od laiků navíc podléhají přímé nadřízenosti administrátorů sdružení, přirozeně se od nich očekává zaměstnanecká loajalita a na konferenci tak tvoří velmi vlivné zájmové skupiny, které nejsou ve svém rozhodování nezávislé. A to skupiny výhradně mužské, které jsou bezprostředně na úkor podílu zastoupení žen a jejich důležitého hlasu na konferencích. Ženy tvoří zhruba polovinu členů církve a na konferencích i v jimi volených výborech mají, kvůli uvedené privilegované účasti mnoha mužů bez mandátu členů, zastoupení jen zcela neodpovídající.
Celosvětový Církevní řád CASD na str. 101 přitom právě před jakýmkoli zájmově-skupinovým vlivem při správě církve důrazně varuje: "Je nepřijatelné, aby se zástupci velkého sboru nebo sdružení pokoušeli svou početní převahou určovat směr a průběh konferenčního zasedání. Každý delegát má být citlivý na vedení Ducha svatého a hlasovat podle svého osobního přesvědčení. Každý činovník nebo představitel sboru či sdružení, který by se pokoušel ovlivňovat nebo řídit hlasování nějaké skupiny delegátů, musí být považován za nezpůsobilého zastávat v církvi svou služebnost.“
Tento trend v naší církvi nám není lhostejný. Navrhujeme proto, aby delegáti konference Česko-Slovenské unie CASD v roce 2019 provedli ve shora uvedených ustanoveních ústavy církve (článku 16 a 28) takové změny, které obnoví při rozhodování v církvi reformační zásady všeobecného kněžství, zastupitelské demokracie a úměrného zastoupení, skutečnou rovnost práv, odpovědnosti i vlivu všech členů církve zaručenou Písmem i celosvětovým Církevním řádem CASD. Tedy takové změny, které dají právo hlasovat na konferencích jen delegátům se stejným mandátem od členů jako všichni ostatní. Sbory by si samozřejmě mohly jako své delegáty zvolit i zaměstnance církve, samy dokážou nejlépe posoudit, do jaké míry jejich zástupci nebudou ve svém hlasování závislí ani existenčně, ani hierarchicky, ani z hlediska svého pohlaví, ale budou, jak praví Církevní řád, „citliví na vedení Ducha svatého a hlasovat podle svého osobního přesvědčení.“ Jen tak naplníme 14. věroučný článek naší církve o tom, že „Všichni jsme si rovni v Kristu, který nás jedním Duchem spojil se sebou a jednoho s druhým; nestranně a bez výhrad si máme navzájem sloužit.“ Jen tak přispějeme k tomu, že svou církev v naší zemi povede skutečně Duch svatý a dojde k "oživení našeho duchovního života", jak k modlitebnímu týdnu 2018 vyzvali vedoucí unie.
Tomáš Kábrt
V ústavách církve pro ČR a SR se však v článku 16, bodu 1, odstavci a), pododstavci ab) stanoví, že konference kromě delegátů volených na sborech automaticky „tvoří“ i „duchovenští pracovníci s pověřením". V článku 28 pak tato ústava konstatuje, že uvedení zaměstnanci církve bez mandátu sborů jsou na konferencích „s právem hlasovat“ a upřesňují jejich počet tak, že jejich součet „nesmí přesáhnout počet delegátů určených podle odstavce a)“, tedy delegátů s mandátem od členů. Podíl hlasujících zaměstnanců církve bez mandátu od sborů tedy podle české a slovenské ústavy církve může na konferencích tvořit až polovinu delegátů. A tuto ústavu může změnit jen konference unie, a to dvoutřetinovou většinou... Delegace zaměstnanců církve „z titulu své funkce“ a jejich právo hlasovat na konferencích bez mandátu od sborů, tedy bez osobní odpovědnosti vůči členům, nemají žádnou oporu v celosvětovém Církevním řádu ani v Pracovních předpisech Generální konference církve a jsou v rozporu se zastupitelským systémem správy této církve založeným na biblickém modelu rovnosti a všeobecného kněžství v Kristově církvi.
Kazatelský sbor může být svým vzděláním, zkušenostmi a vhledem do života církve pro rozpravy konferencí přínosem. Na konferencích nyní ale nejen radí a navrhuje, ale i rozhoduje - hlasuje v naprosté většině bez jakéhokoli demokratického mandátu od členů na sborech. A to o otázkách, které se bezprostředně týkají kazatelů samotných a na přijatých rozhodnutích o nich jsou často existenčně závislí. Narozdíl od laiků navíc podléhají přímé nadřízenosti administrátorů sdružení, přirozeně se od nich očekává zaměstnanecká loajalita a na konferenci tak tvoří velmi vlivné zájmové skupiny, které nejsou ve svém rozhodování nezávislé. A to skupiny výhradně mužské, které jsou bezprostředně na úkor podílu zastoupení žen a jejich důležitého hlasu na konferencích. Ženy tvoří zhruba polovinu členů církve a na konferencích i v jimi volených výborech mají, kvůli uvedené privilegované účasti mnoha mužů bez mandátu členů, zastoupení jen zcela neodpovídající.
Celosvětový Církevní řád CASD na str. 101 přitom právě před jakýmkoli zájmově-skupinovým vlivem při správě církve důrazně varuje: "Je nepřijatelné, aby se zástupci velkého sboru nebo sdružení pokoušeli svou početní převahou určovat směr a průběh konferenčního zasedání. Každý delegát má být citlivý na vedení Ducha svatého a hlasovat podle svého osobního přesvědčení. Každý činovník nebo představitel sboru či sdružení, který by se pokoušel ovlivňovat nebo řídit hlasování nějaké skupiny delegátů, musí být považován za nezpůsobilého zastávat v církvi svou služebnost.“
Tento trend v naší církvi nám není lhostejný. Navrhujeme proto, aby delegáti konference Česko-Slovenské unie CASD v roce 2019 provedli ve shora uvedených ustanoveních ústavy církve (článku 16 a 28) takové změny, které obnoví při rozhodování v církvi reformační zásady všeobecného kněžství, zastupitelské demokracie a úměrného zastoupení, skutečnou rovnost práv, odpovědnosti i vlivu všech členů církve zaručenou Písmem i celosvětovým Církevním řádem CASD. Tedy takové změny, které dají právo hlasovat na konferencích jen delegátům se stejným mandátem od členů jako všichni ostatní. Sbory by si samozřejmě mohly jako své delegáty zvolit i zaměstnance církve, samy dokážou nejlépe posoudit, do jaké míry jejich zástupci nebudou ve svém hlasování závislí ani existenčně, ani hierarchicky, ani z hlediska svého pohlaví, ale budou, jak praví Církevní řád, „citliví na vedení Ducha svatého a hlasovat podle svého osobního přesvědčení.“ Jen tak naplníme 14. věroučný článek naší církve o tom, že „Všichni jsme si rovni v Kristu, který nás jedním Duchem spojil se sebou a jednoho s druhým; nestranně a bez výhrad si máme navzájem sloužit.“ Jen tak přispějeme k tomu, že svou církev v naší zemi povede skutečně Duch svatý a dojde k "oživení našeho duchovního života", jak k modlitebnímu týdnu 2018 vyzvali vedoucí unie.