pátek 21. prosince 2018

Marc Alan Schelske: Slib, který náboženství na rozdíl od Vánoc nemůže splnit

Tento týden se kolem jídelních stolů a v obývacích pokojích po celém světě scházejí rodiny. Štědrý večer, štědrovečerní večeře, sváteční ráno, dlouhé, pomalé dny po Vánocích. Být spolu, vyprávět si příběhy, dávat dárky a mít skvělé jídlo. Vždyť tohle přece všechno chceme, ne?

Některé rodiny tohle prožívají. Některé ne. Někteří z nás si přejí být se svými blízkými. Někteří se sejdou, ale ne doopravdy, jen tráví hodiny s lidmi, se kterými je neváže nic jiného, než určitý druh povinnosti.

O Vánocích někteří prožívají radost, protože jsou s těmi nejbližšími, které mají rádi. Jiní cítí smutek, protože tu možnost nemají nebo ani mít nemůžou. V této době skoro všichni reagujeme na tu hlubokou touhu v našich srdcích. Co je tou touhou?

Být spolu. Někam patřit. Být přijat, být akceptován. Ať už to patří nebo nepatří k naší vánoční tradici, naše srdce odpovídá na tuto touhu jako střelka kompasu. Uložena hluboko v našich srdcích je potřeba společenství, zájmu a lásky.


Marný slib náboženství
Dá se říct, že v lidské historii je náboženství pokusem o odpověď na tuto hlubokou potřebu v nás. Cítíme se více uznaní a akceptovaní, když máme kmen. Náboženství bylo vždy dobré v budování kmenů, v označování, kdo je členem kmenu a kdo není. Náboženství také slíbilo to nejlepší, být spřízněný a akceptovaný Bohem, dokonce být společně s Bohem navždy.

Ale tohle je marný slib, který náboženství slibuje. V ten samý okamžik zaslíbení se vztyčují hradby. Abyste byli přijati, musíte … vložte sem celou historii náboženství.

Učiň tuto oběť. Dokonči tuto pouť. Zachovávej tuto praxi. Chovej se tímto způsobem. Věř svým vůdcům. Vyhýbej se pochybovačům a odpadlíkům. Zaplať desátky. Zúčastni se. Naslouchej. Buď poslušný.


Abychom neztratili naději, že tento slib nebude porušen, vytvořili jsme si nové náboženské úkony, založené více na pokynech a přesvědčeních. To, co nám mělo pomoci k přijetí a k blízkosti Bohu, se stalo nekonečným bludištěm. Zjistili jsme, že jsme obklopeni ploty a závorami, které oddělují jedny od druhých, které nálepkují jedny jako hodnotné a druhé jako nehodné, vyvyšujíce přitom jedny jako strážce těchto bran, kteří vyhazují ostatní jako rebely, potížisty a odpadlíky.

Tato celá struktura se stává mohutnější, složitější, impozantnější - a většina z nás zjišťuje, že se nenacházíme ani o kousek blíže Pánu Bohu.

Co Vánoce opravdu změnily

Ale pak se něco změnilo. Bůh se opřel do stěn bludiště, odhodil stovky příkazů a norem a objevil se na nečekaném místě.

Tam, v zapadlé vesnici, ve chlévě, obklopen chudáky a vyděděnci, se Bůh ukázal, aby splnil svůj slib, který náboženství splnit nedokáže.

Immanuel.

Bůh přišel, aby byl s námi

Janovo evangelium nám říká, že Bůh si nepochopitelně postavil svůj stan vedle toho našeho, přistěhoval se do našeho sousedství, vžil se do naší kůže a do našich zápasů.

„Z jeho plnosti jsme všichni přijali, a sice milost za milost.
Zákon byl vydán skrze Mojžíše,
milost a pravda však přišla skrze Mesiáše Ježíše.
Boha nikdy nikdo neviděl;
jednorozený Syn, který je v Otcově náručí,
ten jej vylíčil.“


(Jan 1:16,18)

Ježíšovo narození znamená, že se o nás ví, bez toho, abychom museli stavět věž do nebe.

Ježíšovo narození znamená, že jsme cenní, bez toho, abychom si to zasloužili svými úspěchy.

Ježíšovo narození znamená, že už nejsme od Boha odděleni bludištěm plným norem a dogmat.

Není žádné oběti, s výjimkou té, kterou pro nás Bůh udělal.

Není žádné pouti, na kterou se vydat, s výjimkou té, na kterou se vydal Bůh, aby přišel mezi nás.

Ať už vánoční svátky naplňují nebo nenaplňují vaše srdce sounáležitostí, tato touha po ní pochází od Boha. Ať je ti toto období připomínkou této  změny ve vesmíru. Bůh přišel pro tebe. Záleží na tobě. Patříš někam. Počítá se s tebou.

Immanuel.




Převzato ze spectrummagazine.org