pátek 29. března 2019

Jakub Fraj: Skutečně otevřená církev?

Čtyřdenní konference Česko-slovenské unie Církve adventistů sedmého dne proběhla během minulého týdne v malenovickém hotelu Petr Bezruč za účasti 214 (resp. 215) delegátů a několika dalších hostů a pozorovatelů. Celkem bylo na konferenci nahlášeno 230 delegátů. Z nich bylo 122 volených zástupců sborů a 108 ostatních. Ze 122 volených delegátů sborů bylo 17 kazatelů. 108 ostatních delegátů tvořilo 86 ordinovaných kazatelů z celé unie, 8 zástupců institucí církve, 12 členů výboru unie a 2 zástupci divize. V součtu mělo být přítomno 117 nezaměstnanců církve a 113 zaměstnanců církve. 

Když jsem vyrážel na konferenci ČSU, nebyl jsem si jistý, co vlastně očekávat. Uvažoval jsem nad tím, jestli je vůbec možné, aby mělo naše setkání jiný přínos než volbu nového vedení a potvrzení zajetého směru. Nedávno jsem zahlédl rozhovor s nadpisem „Církev má vítat i toho, kdo ještě neuvěřil, nebo kdo jí dokonce kritizuje“, který mě vedl k zamyšlení, jestli dokážeme vůbec na jednání otevřít naší mysl jiným názorům, argumentům a pohledům na věc.


Nakonec jsem ale byl mile překvapený. Asi v půlce konferenčního jednání jsem se potkal s předsedou unie Mikulášem Pavlíkem, který se mě zeptal, jak zatím hodnotím jednání konference a zdůraznil, ať se nebojím být upřímný. Nebyl čas ze sebe vypravit dlouhou studii na téma konference, a tak jsem odpověděl jen něco ve smyslu, že i když diskuze vypadají, že máme různé názory, které mnohdy vypadají neslučitelně, usnesení, která jsou hlasována, jsou překvapivě otevřená, moderní a možná až liberální. Také jsem dodal, že jsem čekal, že touhle dobou už budou vzduchem létat židle a ono se tak zatím neděje. Přišlo mi, že i přes různé procedurální nedostatky, se diskuze držela ve věcné rovině a nepřeskakovala k osobním útokům. 

Ještě než se pustím do představení průběhu samotného jednání, chtěl bych se vyjádřit k argumentu, že jednotlivec nemůže změnit z hola nic. Já jsem byl mým sborem zvolený delegátem na konferenci Českého sdružení CASD, takže jsem na konferenci unie neměl vůbec být. Ústava CASD ale umožňuje v případě zájmu každému členovi, aby se na vlastní náklady účastnil konference v pozici pozorovatele, který nesmí diskutovat ani hlasovat, ale po celou dobu jednání může být přítomný. Toho jsem jako jeden z mála využil i já a rozhodně toho nelituji. Kromě toho, že jsem mohl vést mnoho rozhovorů se zajímavými lidmi, jsem se také zúčastnil setkání s hospodářem unie Markem Škrlou ohledně hospodaření církve, měl jsem tu možnost podílet se na tvorbě několika návrhů na změnu Ústavy CASD a také jsem připravoval pozměňující návrh k moravskému návrhu k bodu ordinace žen pro případ, že by ordinace nebyla schválena. Z konference si odnáším nejen pocit, že jsem nejen „byl u toho“, ale i to, že jsem svojí přítomností dokázal, že jakýkoliv člen naší církve, který má zájem, může přispět k vývoji naší církve kupředu.

Během vedení konference se střídalo velké množství předsedajících, a to zejména proto, že byli zároveň předsedy výborů a pracovních skupin. To vedlo k tomu, že byl předsedající ne vždy v obraze a jednání se tak protahovalo. Důsledkem účasti administrátorů církvi na jednání výborů a pracovních skupin bylo i to, že se zásadní body agendy stále odročovaly na později a později, aby se k nim mohli vyjádřit příslušní zpravodajové. Paradoxně se tak za pátek, což byl jediný celý den určený k probírání agendy, vyřešilo mnoho bodů z konce agendy, ale skoro žádný ze začátku. Na důležité body agendy pak nebylo dost času a někdy tak delegáti přišli o možnosti diskutovat nebo se kvůli tomu musela konference prodlužovat.

pondělí 25. března 2019

Úřady církve adventistů v ČR a SR se (možná) zredukují. Ženy zrovnoprávněny

Delegáti konference Česko-Slovenské unie církve adventistů v Malenovicích potvrdili ve funkcích dosavadní vedoucí unie Mikuláše Pavlíka, Petera Číka a Marka Škrlu a zároveň je požádali, aby do dvou let uskutečnili změnu organizace církve v Česku a na Slovensku z dosavadních čtyř ústředí na efektivnější model, například na unii sborů s jediným ústředím nebo po vzoru Švýcarské unie bez vlastního ústředí, kdy by se ve vedení unie střídala vedení jednotlivých sdružení. Církev v Česku a na Slovensku by tak ročně ušetřila asi 6 milionů korun za provoz ústředí unie v Praze na Vinohradech a získala další prostředky za případný pronájem jeho bytových a kancelářských prostor. Při schvalování zápisu však staronový předseda unie Mikuláš Pavlík náhle nechal změnit formulaci o zvolení vedoucích na "další období", obvyklou ze zápisů předchozích konferencí, na "další pětileté období", čímž uvedené zefektivnění podle švýcarského vzoru "do dvou let" prakticky popřel a změnit to může jen svolání další, mimořádné konference, které je nejisté.

Po delší vypjaté rozpravě delegáti poměrem 93 ku 82 hlasům schválili ordinaci žen do plné duchovenské služby v České a Slovenské republice, což byla poslední překážka plné rovnoprávnosti žen v církvi a její službě na tomto území. Ke schválení přispěly v rozpravě také přítomné ženy. Například pražská kazatelka Soňa Sílová, která se k této věci dosud odmítala vyjádřit, na požádání popsala své těžkosti: "Pán Bůh mne používá k přivádění lidí k sobě, a když mě pak jako duchovní požádají o křest, musím jim odpovědět, že je pokřtít nemohu. Na jejich otázku  proč, tak musím popravdě odpovědět, že nevím."


O návrhu změnit ústavu církve tak, aby v jejím  demokratickém zastupitelském uspořádání hromadně nerozhodovali lidé bez zastupitelského mandátu, tedy nikým nezvolení kazatelé tvořící z titulu své funkce více než třetinu delegátů na konferencích, bylo naopak delegátům jakkoli diskutovat znemožněno a byl okamžitě bez rozpravy zamítnut, a to právě i mnohými kazateli. Hned po představení návrhu jeho předkladatelem z největšího českého sboru v Praze na Smíchově a zpravodajem návrhu se přihlásil delegát ze sboru Kyjov a požádal o "ukončení rozpravy" delegátů, ačkoli žádná ještě nezačala. Jakákoli diskuse o návrhu byla hlasováním pod vedením předsedajícího kazatele a tajemníka unie Petera Číka a s velkou podporou právě kazatelů bez mandátu, o kterých měla být řeč, ostatním delegátům znemožněna a stejným způsobem byl vzápětí zamítnut návrh na změnu ústavy. Námitky na neslučitelnost delegátských práv nevolených kazatelů s demokratickými ustanoveními ústavy, církevního řádu a pracovních předpisů církve o rovnosti všech členů při její zastupitelské správě zamítl i konferenční výbor pro změnu ústavy, složený většinou opět z kazatelů.

pondělí 4. března 2019

Jakou zprávou o církvi je chystaná česko-slovenská konference adventistů?

Církev adventistů sedmého dne v České a Slovenské republice se po pěti letech připravuje na řádnou konferenci své Česko-Slovenské unie. Více než dvě stovky účastníků z Českého, Moravskoslezského a Slovenského sdružení sborů naplní na čtyři dny od 21. do 24. března hotel Petr Bezruč v Malenovicích u Frýdlantu nad Ostravicí. Podle ústavy církve (čl. 29) má konference unie hodnotit činnost církve a jejích orgánů za uplynulé období, rozhodovat o programech, cílech a vedoucích na budoucí období, o základních finančních a majetkových otázkách, přijímat a měnit ústavu církve, organizovat sdružení a jejich působnost, přijímat opatření k zajištění jednoty, čistoty víry, ke zvyšování duchovní, morální a odborné úrovně pracovníků církve a efektivity jejich služby. Co vlastně o činnosti církve v Česku a na Slovensku v uplynulém období, o jejích plánech do budoucna, hospodaření, organizaci, transparentnosti rozhodování, jednotě a úrovni jejích pracovníků vypovídají zprávy a agenda nastávající konference?

Leccos napovídá již předkonferenční (ne)debata v církvi o návrzích ze sborů. S návrhy přijatými na členských shromážděních sborů, které neprošly do agendy unijní konference přes výbory sdružení nebo v nich doznaly zásadních změn, nebyly ostatní sbory seznámeny a jejich vyřazení zpravidla nebylo nijak vysvětleno ani samotným navrhujícím členským shromážděním, v lepším případě byla pouze formálně zpravena, že jejich návrhy prostě nezískaly potřebný počet hlasů. Například sbor Liberec takto neuspěl s návrhem na změnu pravidel (ústavy), která by omezila ve výboru unie podíl zaměstnanců církve vůči laickým zástupcům ze sborů maximálně na polovinu – v současném výboru unie je podíl zaměstnanců dvoutřetinový. Dosavadní výbor unie sice navrhl složení svého nástupnického výboru jako osmnáctičlenného s devíti zaměstnanci a devíti laiky, nikoli však jako změnu pravidel i pro další výbory unie v budoucnu. A na konferenci už liberecký ani žádný jiný delegát nemá mít možnost to změnit, protože výbor unie zároveň doplnil do jednacího řádu konference, že „Všechny návrhy předložené výboru pro změnu ústavy musejí být odsouhlaseny výborem sdružení nebo výborem unie“. Z procesu navrhování změn ústavy tak výbor unie prakticky vyloučil řádně zvolené delegáty na konferenci, která má změny ústavy v kompetenci. Z návrhu největšího slovenského sboru Bratislava 1 "Zrušit praxi investování finančních prostředků CASD do různých investičních fondů nebo akcií různých výnosných firem" se zase v návrhu agendy konference stalo toto: "Žádáme zástupce EUD, aby vysvětlil delegátům konference ČSU principy a filozofii práce investičního oddělení při GK a způsob investování do investičních fondů." Sbor, který z etických důvodů žádá zrušení podnikatelských aktivit církve, se z návrhu agendy konference dozvídá, že jeho sdružení na základě jeho návrhu žádá naopak obhajobu těchto aktivit. Návrhy sborů, které se do agendy konference dostaly, jsou nyní konzultovány na uzavřených okrskových setkáních delegátů a zástupců sborů, v elektronických ani tištěných médiích církve určených pro řadové členy se však ani ty neobjevily. Řada sborů přitom do přípravy konference ve svých sdruženích vstoupila právě s požadavkem lepšího informování řadových členů o dění a rozhodování v církvi.


Hodnocení uplynulého pětiletého působení církve v České a Slovenské republice a z něho vycházejícímu vytýčení vize unie pro další pětileté období věnuje rozeslaný program konference polovinu prvního konferenčního dne. Zpráva "o stavu unie" z pera jejího předsedy Mikuláše Pavlíka, nadepsaná a podepsaná jako zpráva "předsedy výboru" unie, se skutečně zabývá téměř výhradně jen administrativními procesy ve výboru unie, krátce i ve výborech Interevropské divize a Generální konference církve, kde adventisty z České a Slovenské republiky předseda zastupoval. Jen zcela obecně shrnuje, že "máme za sebou pět dynamických roků života církve se všemi výzvami a radostmi, které přinesly", a že "ne vždy jsme měli dostatek odvahy pro uskutečnění potřebných a očekávaných změn". Pokud se předseda nechystá svou úřední zprávu ještě osobně komentovat, ponechává zřejmě skutečné zhodnocení, jak a proč se (ne)daří naplňovat ambiciózní strategickou vizi unie vytýčenou minulou konferencí pod názvem "Horlivá, otevřená a rostoucí církev" na ostatních delegátech. A navržený orientační program poskytuje plenární diskusi o jeho zprávě asi 15 minut.

Uvedená vize unie na léta 2014 až 2019 s takovými praktickými doporučeními, jako vyhledávat, vychovávat a povzbuzovat vůdce pro konkrétní činnosti církve v různých oblastech formou systematického vzdělávání a motivačních setkávání, podpořit přípravu učitelů, studentů pedagogiky a dalších dobrovolníků, členů církve, kteří by vyučovali – lektorovali na školách v oblasti seznamování s Biblí, etické výchovy a podobně, nově se zabývat aktuálním „Evangeliem pro dnešek“ zaměřeným na jednotlivé věkové a sociální skupiny, zaměřit se na službu mezi romskou populací, národnostními menšinami a různými subkulturami nebo prakticky zapojit misijní prvek do tříd sobotní školy, ukládá výslovně výboru unie, "aby průběžně kontroloval a jednou ročně při příležitosti výročního setkání vyhodnotil praktické naplňování této vize schválené konferencí na dané konferenční období a případně korigoval další směřování oddělení či instituce ve smyslu této vize". O takové činnosti výboru unie a jejích výsledcích se rozeslaná zpráva předsedy nezmiňuje.