pondělí 4. března 2019

Jakou zprávou o církvi je chystaná česko-slovenská konference adventistů?

Církev adventistů sedmého dne v České a Slovenské republice se po pěti letech připravuje na řádnou konferenci své Česko-Slovenské unie. Více než dvě stovky účastníků z Českého, Moravskoslezského a Slovenského sdružení sborů naplní na čtyři dny od 21. do 24. března hotel Petr Bezruč v Malenovicích u Frýdlantu nad Ostravicí. Podle ústavy církve (čl. 29) má konference unie hodnotit činnost církve a jejích orgánů za uplynulé období, rozhodovat o programech, cílech a vedoucích na budoucí období, o základních finančních a majetkových otázkách, přijímat a měnit ústavu církve, organizovat sdružení a jejich působnost, přijímat opatření k zajištění jednoty, čistoty víry, ke zvyšování duchovní, morální a odborné úrovně pracovníků církve a efektivity jejich služby. Co vlastně o činnosti církve v Česku a na Slovensku v uplynulém období, o jejích plánech do budoucna, hospodaření, organizaci, transparentnosti rozhodování, jednotě a úrovni jejích pracovníků vypovídají zprávy a agenda nastávající konference?

Leccos napovídá již předkonferenční (ne)debata v církvi o návrzích ze sborů. S návrhy přijatými na členských shromážděních sborů, které neprošly do agendy unijní konference přes výbory sdružení nebo v nich doznaly zásadních změn, nebyly ostatní sbory seznámeny a jejich vyřazení zpravidla nebylo nijak vysvětleno ani samotným navrhujícím členským shromážděním, v lepším případě byla pouze formálně zpravena, že jejich návrhy prostě nezískaly potřebný počet hlasů. Například sbor Liberec takto neuspěl s návrhem na změnu pravidel (ústavy), která by omezila ve výboru unie podíl zaměstnanců církve vůči laickým zástupcům ze sborů maximálně na polovinu – v současném výboru unie je podíl zaměstnanců dvoutřetinový. Dosavadní výbor unie sice navrhl složení svého nástupnického výboru jako osmnáctičlenného s devíti zaměstnanci a devíti laiky, nikoli však jako změnu pravidel i pro další výbory unie v budoucnu. A na konferenci už liberecký ani žádný jiný delegát nemá mít možnost to změnit, protože výbor unie zároveň doplnil do jednacího řádu konference, že „Všechny návrhy předložené výboru pro změnu ústavy musejí být odsouhlaseny výborem sdružení nebo výborem unie“. Z procesu navrhování změn ústavy tak výbor unie prakticky vyloučil řádně zvolené delegáty na konferenci, která má změny ústavy v kompetenci. Z návrhu největšího slovenského sboru Bratislava 1 "Zrušit praxi investování finančních prostředků CASD do různých investičních fondů nebo akcií různých výnosných firem" se zase v návrhu agendy konference stalo toto: "Žádáme zástupce EUD, aby vysvětlil delegátům konference ČSU principy a filozofii práce investičního oddělení při GK a způsob investování do investičních fondů." Sbor, který z etických důvodů žádá zrušení podnikatelských aktivit církve, se z návrhu agendy konference dozvídá, že jeho sdružení na základě jeho návrhu žádá naopak obhajobu těchto aktivit. Návrhy sborů, které se do agendy konference dostaly, jsou nyní konzultovány na uzavřených okrskových setkáních delegátů a zástupců sborů, v elektronických ani tištěných médiích církve určených pro řadové členy se však ani ty neobjevily. Řada sborů přitom do přípravy konference ve svých sdruženích vstoupila právě s požadavkem lepšího informování řadových členů o dění a rozhodování v církvi.


Hodnocení uplynulého pětiletého působení církve v České a Slovenské republice a z něho vycházejícímu vytýčení vize unie pro další pětileté období věnuje rozeslaný program konference polovinu prvního konferenčního dne. Zpráva "o stavu unie" z pera jejího předsedy Mikuláše Pavlíka, nadepsaná a podepsaná jako zpráva "předsedy výboru" unie, se skutečně zabývá téměř výhradně jen administrativními procesy ve výboru unie, krátce i ve výborech Interevropské divize a Generální konference církve, kde adventisty z České a Slovenské republiky předseda zastupoval. Jen zcela obecně shrnuje, že "máme za sebou pět dynamických roků života církve se všemi výzvami a radostmi, které přinesly", a že "ne vždy jsme měli dostatek odvahy pro uskutečnění potřebných a očekávaných změn". Pokud se předseda nechystá svou úřední zprávu ještě osobně komentovat, ponechává zřejmě skutečné zhodnocení, jak a proč se (ne)daří naplňovat ambiciózní strategickou vizi unie vytýčenou minulou konferencí pod názvem "Horlivá, otevřená a rostoucí církev" na ostatních delegátech. A navržený orientační program poskytuje plenární diskusi o jeho zprávě asi 15 minut.

Uvedená vize unie na léta 2014 až 2019 s takovými praktickými doporučeními, jako vyhledávat, vychovávat a povzbuzovat vůdce pro konkrétní činnosti církve v různých oblastech formou systematického vzdělávání a motivačních setkávání, podpořit přípravu učitelů, studentů pedagogiky a dalších dobrovolníků, členů církve, kteří by vyučovali – lektorovali na školách v oblasti seznamování s Biblí, etické výchovy a podobně, nově se zabývat aktuálním „Evangeliem pro dnešek“ zaměřeným na jednotlivé věkové a sociální skupiny, zaměřit se na službu mezi romskou populací, národnostními menšinami a různými subkulturami nebo prakticky zapojit misijní prvek do tříd sobotní školy, ukládá výslovně výboru unie, "aby průběžně kontroloval a jednou ročně při příležitosti výročního setkání vyhodnotil praktické naplňování této vize schválené konferencí na dané konferenční období a případně korigoval další směřování oddělení či instituce ve smyslu této vize". O takové činnosti výboru unie a jejích výsledcích se rozeslaná zpráva předsedy nezmiňuje.

Nezmiňuje ji ani zpráva tajemníka Petera Číka, která je personální statistikou unie konstatující prakticky jen další stagnaci počtu členů a ještě nižší účast na bohoslužbách. Zpráva hospodáře unie Marka Škrly se zabývá finančními toky a převody firem a nemovitostí církve a i ji rámují "útlumové" vzkazy o tom, "že některé projekty jsou pro současné potřeby církve příliš rozsáhlé", "kromě úspor ve výdajích jsme se pokusili vytvořit i určité finanční rezervy" a "učíme se pracovat na menších projektech". Přičemž roční příjmy církve v Česku a na Slovensku z desátků a v posledních letech i státních kompenzací se podle téže zprávy od roku 2001 ztrojnásobily a loni již přesáhly 200 milionů korun.
      
Dosavadním výborem unie předložený návrh vize dalšího působení církve adventistů v Česku a na Slovensku na léta 2019 až 2024 pak prostě odkazuje na vizi předchozí, neboť "má nadčasový rámec, nelze ji omezit na jedno konferenční období", a obecně na "efektivní podporu Božího díla, které se děje prostřednictvím služby jednotlivých sborů a skupin v církvi." Konkrétní  věcné návrhy do budoucna z předložených konferenčních zpráv jednotlivých unijních oddělení a institucí se ve staronové vizi neobjevují. Jejím návrhem se má první den konference odpoledne zabývat k tomu vytvořený konferenční "výbor pro plány a programy", doplnit jej o návrhy z pléna i vlastní, případně jej celý přepracovat a výsledek představit delegátům k další rozpravě a schválení, to vše ještě tentýž den večer.

V agendě, jejímuž projednávání má být věnován zbytek čtyřdenní konference, jsou pak návrhy na redukci současného neúnosně nákladného systému čtyř administrativních ústředí církve v Praze (2x), Ostravě a Bratislavě, na řešení nynějšího sporného podílu nikým nezvolených zaměstnanců církve na jejím zastupitelském rozhodování, na odmítnutí loňského represívního předpisu Výboru Generální konference církve namířeného proti uniím a sdružením přistupujícím ve věci ordinace do plné duchovenské služby stejně k mužům i k ženám, na vyjádření respektu k rozhodnutí GK týkajícímu se ordinace žen, na ordinování žen do plné duchovenské služby v Česko-Slovenské unii, na jednostranné snížení současných desetiprocentních finančních odvodů z příjmů unie Interevropské divizi církve, na změny celosvětového Církevního řádu ve věcech odpovědněji vstřícnějšího  přístupu adventistických duchovních ke sňatkům členů církve s "nečleny" a možnosti prodloužení funkčního období činovníků sboru na 4 roky, na posílení aktivit Mediálního centra unie v oblasti elektronických médií, výrobu a volné internetové zveřejnění série videí o Božím stvoření světa a života, na zřízení funkce tiskového mluvčího unie a zlepšení informovanosti členů o rozhodnutích církve na všech úrovních, na vyjadřování vedení církve "k celospolečenským tématům, která nekorespondují s Božím slovem", na zvážení odchodu církve z pozice pozorovatele při Ekumenické radě církví ČR nebo na přehodnocení záměru prodeje areálu bývalého Teologického semináře církve v Sázavě.

Již tradiční návrh Českého sdružení sborů na efektivnější uspořádání unie, která má nyní pro necelých deset tisíc českých a slovenských adventistů čtyři ústředí se čtyřmi předsedy, tajemníky a  hospodáři na plný úvazek i sekretariáty s jejich dalšími zaměstnanci a "režiemi" v řádech milionů korun, nabízí možnost změny uspořádání z unie sdružení na unii sborů s jediným ústředím a sekretariátem nebo jen dvěma - po jednom v ČR a v SR. Tak, jak je to běžné a funkční v jiných oblastech Evropy, například v rovněž vícejazyčném Španělsku (16,5 tisíce členů), Portugalsku (9,3 tisíce), Rakousku, Bulharsku, Bělorusku, Švédsku, Dánsku, Finsku nebo Holandsku.

Další možností návrhu je alespoň tak zvaný Švýcarský model, který zachovává unii sdružení s jejich ústředími, ale obejde se bez dalšího ústředí unie, protože jako předsedové a tajemníci Švýcarské unie se dle potřeby střídají po volebních obdobích předsedové a tajemníci jednotlivých různojazyčných švýcarských sdružení. To umožňuje řídit církev i její instituce efektivně pro celou oblast Švýcarska a Lichtenštejnska a přitom ušetřit za provoz unijního ústředí, protože k výkonu unijních pravomocí včetně svolávání výboru unie vedoucím zcela postačují sekretariáty jejich sdružení. Pro Česko-Slovenskou unii církve by i toto kompromisní řešení znamenalo úspory personálních a režijních nákladů na provoz unijního ústředí v Praze na Vinohradech ve výši asi 6 milionů korun ročně. Bytové a kancelářské prostory stávajícího ústředí unie ve velmi lukrativní lokalitě by navíc mohla církev výhodně pronajímat a získávat tak další významné prostředky na svou misii.

Jiný návrh Českého sdružení sborů vyzývá konferenci k zvážení a provedení takových úprav ústavy církve, které povedou "k posílení zastoupení volených delegátů, a tím počet delegátů s hlasovacími právy, nominovaných na základě služebního zařazení, snížila na nezbytné minimum". Úpravou má podle návrhu být "zajištěn přiměřený poměr zaměstnanců církve ve vztahu k celkovému počtu delegátů". Církev má podle konferenční zprávy tajemníka unie v České a Slovenské republice celkem 189 zaměstnanců a 9753 členy. Podíl zaměstnanců v církvi je tedy 1,93 procenta. "Přiměřený poměr zaměstnanců k celkovému počtu delegátů" je tedy 1,93 procenta, zatímco ústava církve připouští až 50 procent. Například na nastávající konferenci unie je pozváno 230 delegátů a přiměřený podíl zaměstnanců církve tedy jsou 4 delegáti. Podle jednacího řádu unijní konference mohou sdružení vyslat ze svých sborů 1 delegáta na každých 80 členů, což činí 122 delegáty. Dalších 108 (46,9 %) jsou tedy delegáti nominovaní "na základě služebního zařazení", zejména bezmála osm desítek ordinovaných kazatelů, kteří nemají žádný mandát ani od sborů, ani od konferencí sdružení a unie ani od institucí církve a „automatickou“ delegaci na konference s hlasovacím právem jim poskytují právě ta ustanovení ústavy (čl. 16 a 28), která navrhuje České sdružení sborů změnit. Kromě kýženého "posílení zastoupení volených delegátů" by navrhovaná změna zároveň výrazně snížila současný celkový zbytečně velký počet delegátů konferencí (ta nastávající přijde církev minimálně na milion korun) a také by umožnila posílit podíl ženských delegátek, protože ordinovaní kazatelé jsou v Česko-Slovenské unii výhradně muži, ačkoli "přiměřený podíl" žen na konferenci je minimálně 50-procentní. Ke schválení změny ústavy je ovšem třeba více než dvoutřetinové většiny hlasů, kterou laici, natož ženy na konferenci již dávno nedisponují.

Podobné jsou i další body agendy a nejednoho pozorovatele jistě napadne, proč se musí církevní konference ve 21. století zabývat takovými věcmi, když kolem je tolik mnohem důležitějších současných výzev. Jak by mohla církev, vážně řešící jako problém dělbu pravomocí mezi centrem a regiony, základy zastupitelské demokracie, postavení žen, odlišnost sekulárních společenských témat a Bible nebo pozorovatelskou účast na spolupráci lidí různých vyznání, oslovit společnost, která je v těchto tématech o desítky let dál? Můžeme se ptát, kde církev ty desítky let byla a co dělala. Můžeme i věřit, že nastávající konference není vlastně zprávou o stavu církve a ta má kdesi ve svém skutečném „nekonferenčním“ životě na sborech jiné priority. Ale můžeme pojmout nastávající konferenci jako vážnou příležitost současné období co nejrychleji překonat, aby se adventisté v Česku a na Slovensku v dalších letech mohli zabývat spíše tím, proč jsou zde a co je pro křesťanskou církev dnes podstatné – následováním Krista v podmínkách a společnosti 21. století k pochopení a doprovázení potřebných a duchovně hledajících lidí současnosti.


Tomáš Kábrt