středa 19. června 2019

Jared Martin: "Screenageři", sklo a evangelium

„Značkový slogan“ církve adventistů zní: „Můžeme vám pomoci porozumět Bibli, abyste našli svobodu, uzdravení a naději v Ježíši." Skvělým způsobem, jak naplnit toto očekávání, jsou biblické lekce sobotní školy. Přesto, když jsem cestoval po různých sborech na celém světě, viděl jsem, že mnoho našich dospívajících a mladých lidí nečetlo ani se neúčastnilo studijního programu lekcí sobotní školy.  Je skutečně vzácné najít v sobotu sbor, kdy by všechny třídy sobotní školy překypovaly lidmi z těchto věkových skupin. I když existuje mnoho důvodů nízké účasti, myslím, že je načase, abychom se zamysleli nad novými a tvůrčími způsoby zapojení mladých členů naší církve.


Instagram je mobilní sociální síť, která umožňuje uživatelům upravovat a sdílet fotografie a videa. Je to také jedna z nejpopulárnějších sociálních sítí na světě s 1 miliardou aktivních uživatelů měsíčně. 32 procenta všech uživatelů internetu jsou na Instagramu, přičemž půl na půl jsou zastoupeni muži a ženy. Instagram je nejoblíbenější u dospívajících a mladých mileniálů: 38 procent uživatelů je ve věku 13 až 24 léta a 31 procento uživatelů ve věku 25 až 34 léta. Pouze 14 procent uživatelů je ve věku nad 45 let. Ve Spojených státech (které mají podobnou demografii jako Austrálie) je Instagram preferovanou sociální sítí dospívajících (32 %), která porazila Twitter (6 %), Facebook (6 %) a Pinterest (1%). Uživatelé Instagramu jsou také vzdělaní: 42 procenta mají vysokoškolské vzdělání a 36 procent absolvovalo nějakou vyšší odbornou školu.

čtvrtek 13. června 2019

Milan Müller: Kořeny demokratického deficitu v církvi jsou hlubší

Tomáš Kábrt napsal svůj pohled na průběh a závěry konferencí Unie i Sdružení „Čí byly konference aneb Žijeme (z vašich) nadějí“ s prorockým zápalem, tepajícím nešvary současné církve, rozuměj CASD v ČS-Unii a Sdruženích. („Prorocký zápal“ autora míním v kladném slova smyslu). Pokud jsem pozorně četl, točí se hodnocení kolem základní myšlenky: nedemokratického volebního mechanismu v církvi, a s ním spojeného neadekvátnímu vlivu zaměstnanců na chod církve, i na průběh konferencí. Jedním z důsledků je neochota měnit zaběhlé stereotypy, dalším je směřování církve k uspokojování potřeb zaměstnanců a pomíjení péče o sbory a o hlavní úkol církve-misijní a sociální působení ve společnosti. Vedlejším produktem je nesamostatnost sborů, a také neochota k ordinaci žen, resp. neochota sdružení podřídit se rozhodnutí konference Unie. Vinu za tento stav mají zaměstnanci a zejména „oportunistické“ vedení Unie a sdružení.

Na průběh a výsledky konferencí i na stav církve a jeho příčiny mám odlišný názor, na konferenci Unie jsem byl osobně a Konferenci Českého sdružení jsem bedlivě sledoval. Mám za to, že se církev potýká s řadou výzev, nejen na poli organizačním, ale také (zejména) na poli vlastní zbožnosti členů, věrohodnosti svědectví o Kristu ve vztahu k současnému myšlení i k sekulární společnosti, odpovědnosti vůči mladým lidem, vyrůstajícím ve věřících rodinách, stárnutí členů, rozdělení mezi členy a sdruženími (také) díky působení GK v celosvětovém měřítku… Má polemika se týká úlohy organizační stránky v životě církve („demokratického deficitu“) a jejího vlivu na stav církve.


Demokracie nevznikla na „zelené louce“ jako nástroj ke správě věcí veřejných, nebo církevních. Demokracie-tedy systém, ve kterém mají členové komunity rovná práva, jsou svobodní, vnímají sounáležitost práv i povinností, přenášejí část správy věcí na volené zástupce, kde existuje dialog mezi vládou a opozicí, i časově omezený mandát těch, kteří jsou u moci-to vše jsou v první řadě plody určitého způsobu přesvědčení, nebo přemýšlení, opřeného o mravní hodnoty. Může fungovat pouze v prostředí, kde lidé tyto hodnoty sdílí a z vlastní vůle se jim podřizují.

Pokud tedy existuje demokratický deficit v církvi, ukazuje to v první řadě na závažnější problémy v hodnotovém systému, teologické reflexi, sebepojetí církve a chápání  její úlohy v současné společnosti. Z toho plyne, že „pouhou změnou“ v principech správy se věci samotné nezmění. Konkrétně: I kdyby se všichni zaměstnanci církve museli ucházet o mandát na konferenci volbou, soudím, že v komunitě současné církve se příliš nezmění poměr delegátů ve prospěch ne-zaměstnanců církve, a pokud ano, nebudou výsledky rozhodování příliš odlišné od těch, kterých jsme byli svědky. Oprávněnou námitkou je-ale vždyť jsme to ani nezkusili (vždyť se o tomto tématu na konferenci ČSU ani nediskutovalo).

pátek 7. června 2019

Tomáš Kábrt: Čí byly konference aneb Žijeme (z vašich) nadějí

Církev adventistů v České a Slovenské republice má za sebou letošní konference svých sdružení sborů v Čechách, na Moravě a Slezsku a na Slovensku pod společným názvem „Žijeme nadějí“. Co dalšího je spojovalo a o čem to svědčí? Pro mne nejnápadnějšími rysy, které měla všechna tato grémia společné, byly postupující dominance vlivu zaměstnanců v současné církvi a rezignace na osobní odpovědnost vůči sborům a řadovým členům i vůči společnosti. Do konferencí určených pro strategickou hodnotící a rozhodující činnost zástupců sborů na přelomu volebních období vnesli a nekompromisně prosadili zaměstnanci církve vlastní představy, pravidla i vlastní agendu. Řada návrhů ze sborů naopak zůstala v rovině oněch nadějí, více či méně uskutečnitelných, včetně touhy po radikálním obrácení pozornosti církve ven od sebe samé k potřebným a hledajícím lidem.

České sdružení sborů letos přišlo na konferenci Česko-Slovenské unie církve s oficiálním návrhem, vzešlým ze svých sborů, aby se při konferenčním rozhodování církve eliminoval vliv nikým nevolených zaměstnanců a posílily se tak rozhodovací vliv a také odpovědnost řádně volených zástupců sborů a tím i řadových věřících. S tímto návrhem České sdružení na konferenci unie neuspělo, když však byli na jeho vlastní konferenci nikým nezvolení zaměstnanci církve vyzváni, aby tedy dobrovolně nehlasovali a přenechali rozhodování voleným delegátům, vystoupil proti tomu předseda unie s doporučením zaměstnancům, aby naopak hlasovali, neboť sice nejsou na konferenci zvoleni, ale mají všechna práva řádných delegátů v ústavě církve, jak řekl, „z titulu své funkce“. Přítomní zaměstnanci jej většinou uposlechli. Na pokyn svého nadřízeného tedy nevyslyšeli výzvu vycházející z oficiálního návrhu svého vlastního sdružení, jímž jsou placeni a na konferenci nominováni. Účast na konferenci si přitom vykázali jako pracovní výkon pro svého zaměstnavatele – České sdružení sborů. Svými hlasy pak pomohli prosadit ještě i pro všechny své kolegy zaměstnance v důchodu, pozvané jako hosty, oprávnění hlásit se stejně jako řádní delegáti v rozpravách konference o slovo.


Na konferencích Moravskoslezského (MSS) a Slovenského (SZ) sdružení sborů navíc zaměstnanci z odstupujících vedení těchto sdružení vnesli do agend k projednání neplánovaně zablokování ordinace žen do plné duchovenské služby. Tu schválili delegáti letošní konference unie. Vedoucí zaměstnanci obou sdružení ale na „svých“ konferencích prosadili administrativní překážky rovnosti pohlaví na územích těchto sdružení. Historicky zlomové zrovnoprávnění kazatelek v církvi přijaté letošní konferencí unie pro Českou a Slovenskou republiku se tak moravskoslezským a slovenským církevním administrátorům podařilo okleštit jen na sbory v Čechách. Rozhodování o ordinaci do plné duchovenské služby přitom podle celosvětových církevních pravidel sdružením nenáleží a je v pravomoci unie. To konference uvedených sdružení z podnětu navrhovatelů obešly byrokraticky tím, že uložily výboru svého sdružení, "aby tedy nedoporučoval ordinaci žen" (MSS) nebo že "nebudou ordinaci žen na svém území uplatňovat" (SZ). Zdůvodnily to paradoxně potřebou respektování pravidel, a to celosvětové Generální konference církve, která však od rozdělení pravomocí v církvi v roce 1901 také nemá ordinaci kazatelů či kazatelek v uniích v pravomoci a ohledně ordinace žen rozhodla v roce 2015 pouze o tom, že tato nebude ani v pravomoci jejích divizí. Rovnost pohlaví v plné duchovenské službě je v církvi běžná v řadě evropských, severoamerických nebo australských unií, které se k ní rozhodly právě v rámci svých pravomocí dle celosvětových pravidel. Pro konferenci Moravskoslezského sdružení bylo projednání a prosazení administrativního zablokování rovnosti pohlaví v kazatelské službě proti rozhodnutí letošní konference Česko-Slovenské unie dokonce důležitější, než řada původně k jednání konference vybraných návrhů z vlastních sborů, které z časových důvodů ze své agendy vyškrtla a vůbec je neprojednala.