pátek 7. června 2019

Tomáš Kábrt: Čí byly konference aneb Žijeme (z vašich) nadějí

Církev adventistů v České a Slovenské republice má za sebou letošní konference svých sdružení sborů v Čechách, na Moravě a Slezsku a na Slovensku pod společným názvem „Žijeme nadějí“. Co dalšího je spojovalo a o čem to svědčí? Pro mne nejnápadnějšími rysy, které měla všechna tato grémia společné, byly postupující dominance vlivu zaměstnanců v současné církvi a rezignace na osobní odpovědnost vůči sborům a řadovým členům i vůči společnosti. Do konferencí určených pro strategickou hodnotící a rozhodující činnost zástupců sborů na přelomu volebních období vnesli a nekompromisně prosadili zaměstnanci církve vlastní představy, pravidla i vlastní agendu. Řada návrhů ze sborů naopak zůstala v rovině oněch nadějí, více či méně uskutečnitelných, včetně touhy po radikálním obrácení pozornosti církve ven od sebe samé k potřebným a hledajícím lidem.

České sdružení sborů letos přišlo na konferenci Česko-Slovenské unie církve s oficiálním návrhem, vzešlým ze svých sborů, aby se při konferenčním rozhodování církve eliminoval vliv nikým nevolených zaměstnanců a posílily se tak rozhodovací vliv a také odpovědnost řádně volených zástupců sborů a tím i řadových věřících. S tímto návrhem České sdružení na konferenci unie neuspělo, když však byli na jeho vlastní konferenci nikým nezvolení zaměstnanci církve vyzváni, aby tedy dobrovolně nehlasovali a přenechali rozhodování voleným delegátům, vystoupil proti tomu předseda unie s doporučením zaměstnancům, aby naopak hlasovali, neboť sice nejsou na konferenci zvoleni, ale mají všechna práva řádných delegátů v ústavě církve, jak řekl, „z titulu své funkce“. Přítomní zaměstnanci jej většinou uposlechli. Na pokyn svého nadřízeného tedy nevyslyšeli výzvu vycházející z oficiálního návrhu svého vlastního sdružení, jímž jsou placeni a na konferenci nominováni. Účast na konferenci si přitom vykázali jako pracovní výkon pro svého zaměstnavatele – České sdružení sborů. Svými hlasy pak pomohli prosadit ještě i pro všechny své kolegy zaměstnance v důchodu, pozvané jako hosty, oprávnění hlásit se stejně jako řádní delegáti v rozpravách konference o slovo.


Na konferencích Moravskoslezského (MSS) a Slovenského (SZ) sdružení sborů navíc zaměstnanci z odstupujících vedení těchto sdružení vnesli do agend k projednání neplánovaně zablokování ordinace žen do plné duchovenské služby. Tu schválili delegáti letošní konference unie. Vedoucí zaměstnanci obou sdružení ale na „svých“ konferencích prosadili administrativní překážky rovnosti pohlaví na územích těchto sdružení. Historicky zlomové zrovnoprávnění kazatelek v církvi přijaté letošní konferencí unie pro Českou a Slovenskou republiku se tak moravskoslezským a slovenským církevním administrátorům podařilo okleštit jen na sbory v Čechách. Rozhodování o ordinaci do plné duchovenské služby přitom podle celosvětových církevních pravidel sdružením nenáleží a je v pravomoci unie. To konference uvedených sdružení z podnětu navrhovatelů obešly byrokraticky tím, že uložily výboru svého sdružení, "aby tedy nedoporučoval ordinaci žen" (MSS) nebo že "nebudou ordinaci žen na svém území uplatňovat" (SZ). Zdůvodnily to paradoxně potřebou respektování pravidel, a to celosvětové Generální konference církve, která však od rozdělení pravomocí v církvi v roce 1901 také nemá ordinaci kazatelů či kazatelek v uniích v pravomoci a ohledně ordinace žen rozhodla v roce 2015 pouze o tom, že tato nebude ani v pravomoci jejích divizí. Rovnost pohlaví v plné duchovenské službě je v církvi běžná v řadě evropských, severoamerických nebo australských unií, které se k ní rozhodly právě v rámci svých pravomocí dle celosvětových pravidel. Pro konferenci Moravskoslezského sdružení bylo projednání a prosazení administrativního zablokování rovnosti pohlaví v kazatelské službě proti rozhodnutí letošní konference Česko-Slovenské unie dokonce důležitější, než řada původně k jednání konference vybraných návrhů z vlastních sborů, které z časových důvodů ze své agendy vyškrtla a vůbec je neprojednala.

Podobně jako byrokratické překážky zrovnoprávnění žen v církvi, schváleného letošní konferencí unie, vnesli církví placení vedoucí Moravskoslezského a Slovenského sdružení do agendy jejich  konferencí i průtahy organizačního zefektivnění řízení církve. Poté, co letošní konference unie uložila vedoucím do dvou let omezit neúnosně nákladný počet čtyř ústředí v Praze (2x), Ostravě a Bratislavě, s cílem ušetřit církvi každý rok miliony korun z desátků členů, vnesli vedoucí zaměstnanci obou sdružení do projednávaných agend konferencí sdružení a prosadili, "aby změně organizační struktury předcházela podrobná analýza a posouzení všech sdružení“ (MSS) a "vypracování podrobné analýzy a závazného stanoviska Slovenského sdružení" (SZ). Takové "analýzy" a "stanoviska" k této poměrně banální věci přitom čeští a slovenští adventisté bezvýsledně vytvářejí již více než dvacet let, což tito vedoucí dobře vědí. Právě jich by se ale potřebné zefektivnění organizace dotklo nejvíce – některých existenčně a dalších zvýšením pracovních nároků. Konferencí unie uložené několikamilionové úspory prostředků od členů za provoz alespoň jednoho zrušeného ze čtyř jejich ústředí se jim tak z dvouleté lhůty dané konferencí unie podařilo prakticky odsunout opět na neurčito. Signál k tomu vyslali již na samotné konferenci unie její staronoví administrátoři, když si do zápisu z konference nechali napsat výslovně, že jsou na unijní ústředí (s provozními náklady asi 6 milionů korun ročně) zvoleni „na další pětileté období“, ačkoli na všech předchozích konferencích se zapisovalo jen „na další období“ a letošní konference jim uložila k zefektivnění organizace církve v České a Slovenské republice „přechodné období dvou let určené k realizaci“.
        
Zaměstnanci církve, většinou kazatelé, si také na konferencích do návrhů a voleb nových výborů sdružení navrhli a prosadili vlastní přímé početní kvóty výhradně pro kazatele, tedy pro sebe, tak, aby v těchto výborech měli zajištěn mnohonásobně větší podíl na rozhodování (až 50 procent), než je skutečný podíl zaměstnanců vůči ostatním členům (necelá 2 procenta). Mnoho na tom nemění ani složení nového Výboru Slovenského sdružení, který byl konferencí z 12 členů navýšen na 15, aby se podíl zaměstnanců snížil alespoň na 40 procent oproti dosavadním 50. Vůči ostatním členům se těmito kvótami kazatelé vyčlenili ještě více, než je již vyčleňují celosvětové předpisy církve, podle nichž všichni předsedové a tajemníci, kteří jsou „z titulu své funkce“ vedoucími členy výborů, musí být také právě a výhradně jen kazatelé. Na uvedené institucionální sebe-vyčlenění kazatelů vůči všem ostatním členům církve jako zvláštní nevolené skupiny s hromadným hlasovacím právem na konferencích „z titulu své funkce“ a výhradním nárokem na nejvyšší posty na všech úrovních církve  umocněné ještě zvláštními kvótami pro další kazatele v rozhodujících výborech by měli pamatovat ti, kteří budou autora tohoto textu plísnit za „stavění kazatelů proti členům“ – staví a vyčleňují se tak vůči všem ostatním členům ve skutečnosti sami.

Tyto kvóty vyčleňující pro konferenční volby zaměstnance jako výhradní vedoucí i jako zcela neúměrně vlivnou sílu do výborů navrhujících jména na konferencích i spravujících církev mezi konferencemi a tedy celá tato postupující klerikalizace církve adventistů, již jen zcela formálně se hlásící k reformační rovnosti všech členů a biblickému všeobecnému kněžství, byly většinou delegátů ze sborů na všech letošních konferencích prakticky bez výhrad akceptovány.

Na konferenci Slovenského sdružení sborů se objevil i dotaz ze sboru Banská Bystrica 2 ohledně případu, kdy kazatel odmítne církví praktikovanou ordinaci do plné duchovenské služby jako nebiblickou. V diskuzi bylo upřesněno, že jde o mladého kazatele tohoto sboru Filipa Soóse, který už dvakrát odmítl ordinaci. Podle něho lze Bibli spojovat s ordinací pouze při vyslání místním sborem, nikoli při "povýšení do stavu", a to jen těmi, kteří byli sami takto "povýšeni". Má zato, že tato sporná praxe duchovních zahltila církev adventistů na již 25 let podružnou "otázkou"  ordinace žen, kterou právě kvůli nebiblickému základu není stále možné vyřešit. Ze stejných důvodů zásadový banskobystrický pastor odmítá jako nečestné i přidělování hlasovacího mandátu s právem rozhodovat nikým nevoleným duchovním zaměstnancům na konferencích církve „z titulu své funkce“, do níž byli nad ostatní „povýšeni“, a nikoli řádnou zastupitelskou volbou členy jako ostatním delegátům. Slovenská konference se ovšem nijak nezajímala o důvody mladého kazatele (ani nebyl vyzván, aby se k věci vyjádřil), ale o stanovisko  vedoucích zaměstnanců církve. Za ně oznámil předseda unie Mikuláš Pavlík, že před několika lety se praxí ordinace v církvi zabýval zvláštní celosvětový výbor pro studium ordinace a nebiblickou ji neshledal. Uvedený celosvětový výbor však řešil především ordinaci žen a stejný postoj k současné církevní praxi ordinace jako Filip Soós vyslovila nedávno například adventistická Vysoká teologická škola Interevropské divize církve v německém Friedensau. Konference Slovenského sdružení ale bez výhrad akceptovala vysvětlení předsedy unie.
  
Na letošních konferencích sdružení adventistických sborů v České a Slovenské republice delegáti opět uložili vedoucím mimo jiné „více podporovat činnost biblických pracovníků - evangelistů pro jednotlivé oblasti“ (ČS), „vytvořit platformu pro větší základnu evangelistů z řad nekazatelů na jednotlivých sborech a v jejich okolí“ (MSS) nebo „navázat na vizi, která byla přijata pro minulé konferenční období 2015 – 2019 s důrazem na evangelizaci jako životní styl“ (SZ). Volení zástupci členů dali některými rozhodnutími najevo, že si přejí být o rozhodnutích regionálních složek církve a o činnosti vedoucích lépe informováni, že si přejí, aby rozhodnutí, která se jich přímo týkají, jako přidělování kazatelů na sbory, byla s nimi předem konzultována nebo aby finanční podpora sborových misijních projektů byla administrativně jednodušší a tím dostupnější.

Zároveň žel opět o něco názorněji ukázaly, že klerikalizace adventismu - faktická dominance duchovních zaměstnanců prakticky již ve veškeré správě církve včetně rozhodování na konferencích volených delegátů - se stala pro církev adventistů a její misii přítěží, která účelovými administrativními překážkami, nerovností mezi členy, obstrukcemi snah o úspory provozních nákladů, ohýbáním pravidel, nedůvěrou k zdravému úsudku laiků spojenou s rezignací řadových členů na osobní odpovědnost za směřování církve stále více brání zdravému rozvoji a přirozené dynamice tohoto Kristova společenství. To, jak tvrdě v letošních českých a slovenských předkonferenčních i konferenčních jednáních narazily návrhy ze sborů směřující k nápravě tohoto stavu, nastoluje znepokojivou otázku, zda je záchrana (nejen) českého a slovenského adventismu před stále rychlejším tuhnutím zkostnatělé „zaměstnanecké“ instituce k odpovědnému a živému dobrovolnickému hnutí ještě vůbec možná. U Boha není nic nemožné. Z mého pohledu měly letošní konference namísto oficiálního motta „Žijeme nadějí“ ve skutečnosti spíše poněkud prozaičtější téma „Žijeme (z vašich) nadějí.“


Tomáš Kábrt s laskavou pomocí zpravodajů ADialogu na konferencích