pondělí 5. srpna 2019

Alvern McCrow: Půl bochníku je lepší než celý!

Na základní škole, když mi bylo asi 10 let, jsme dostali za úkol dokončit některá známá úsloví. K výroku: "Půl bochníku je lepší než ..." jsem dopsal "celý". Učitel s gustem sdělil celé třídě, že jsem docela natvrdlý, když jsem výrok dokončil „Půl bochníku je lepší než celý“ namísto „Půl bochníku je lepší než žádný“. A se všemi žáky se mi vysmál. Vysvětlil jsem tedy, že půl bochníku je lepší než celý, protože to znamená, že jsem půlku sdílel s někým, kdo měl hlad. Smích utichl.


Hlavně vlivem své matky jsem byl vychován k tomu, abych přemýšlel o potřebách druhých. K mé hanbě jsem tak vždy nečinil. Někdy byly mé myšlenky příliš ponořeny do toho, co chci, spíše než do toho, co potřebuji. Stát se sobeckým je velmi snadné. To neznamená, že se nemusíme starat také o své vlastní potřeby. Dnes však žijeme ve světě „selfie“ - alarmujícího soustředění na sebe. Depresí a sebevražd zejména mezi dospívajícími přibývá - trvalé zaměření na sebe samého způsobuje mnohým pocity osamělosti, zranitelnosti a přesvědčení, že nikdy nemohou dostát nárokům ostatních.

Jsem rád, že jsem vyrostl v jiné atmosféře. Jsem rád za výchovu, že pokud se moje pozornost soustředí na druhé, pak mě nebude znepokojovat všemocný a přehnaný smysl pro mé vlastní potřeby. Pokud jste příjemcem náhodné laskavosti, milého slova nebo nečekaného daru od někoho, koho jen stěží znáte, nemusíte za tím vždy předpokládat postranní motivy - naštěstí na světě stále existuje celá řada lidí, kterým nevadí riziko posměchu a kteří jsou spokojeni s tím, že mají jen půl bochníku, když mohli mít celý.

Převzato z FB profilu Transevropské divize CASD